Na každé

Ještě možná některým z nás doznívá v uších muzika z plesů nebo fašanku, ale dnešním dnem, "Popeleční (škaredou) středou", je už basa pochována a přichází do našich životů už jiný čas. Čas zklidnění, půstu, pokání, přemýšlení nad sebou samými. Vešel jsem do našeho kostela a ten byl úplně plný. Všechny lavice, někteří lidé stáli, dohromady přes dvě stovky lidí. A vsadím se, že po celém Slovácku jich bylo mnoho tisíc. Tradice? Hra na tradici? Nebo skutečný život, ve kterém mají ještě živé tradice a koloběh života dle liturgického kalendáře své místo?

Zpěv v kostele zní smutně, ale hutně, působivě, převažuje zpěv žen, je silný a táhne se od prvních řad až po východ z kostela. Přichází náš farář, kterého doprovází deset ministrantů.  "Bože, posiluj nás v našem půstu, kterým zahajujeme úsilí o naši duchovní obnovu. Abychom se naučili sebeovládáním překonávat zlo a konat dobro...," říká mimo jiné kněz. O několik minut později už přistupuje k nám, položí prst do popela a lehkým tahem udělá každému na čele křížek. "Pamatuj, prach jsi a v prach se obrátíš," uslyšíme od něj jeden po druhém...

RB   

  Popeleční středa, první den půstu, 17. února 2010