Tak tuto informaci bych sem nejraději ani nedával - ale bohužel se stala a už nejde nijak vrátit... Zemřel František Bartoš, sedmapadestátiletý chlapík z Ostrožské Lhoty, jehož jméno mnohým vám "mimolhotským" nic neřekne, ale já bych se chtěl o něm zmínit.

 

František Bartoš patřil k těm "postavičkám" (v dobrém slova smyslu) bez nichž si život ani moc dobře představit nedovedete, tak nějak k životu na vesnici patří a jejich ztráta se lidí dotkne víc než jsou ochotni připustit.

Paradoxně, když jsem ho viděl minulý týden naposledy, tak jako mnohokrát předtím jsem zažil situaci, kdy si z něho jiní dělali srandu a on to evidetně těžce nesl. Pravda, sám k tomu na začátku přispěl svým dílem.

Pan Bartoš nebyl ani anděl ani vzor všech ctností, ale já ho měl rád, rád jsem ho potkával a vlastně mu přál na dálku všechno dobré. Ne neměl jednoduchý život, tak jako ho neměli jednoduchý lidé kolem něj. Ale bylo v něm něco laskavého, myslím, že to byl ve skutečnosti člověk velmi citlivý a také zranitelný, necítil jsem z něj onu zákeřnost, která je tak blízká mnoha lidem. Myslím, že si zaslouží tuto vzpomínku a třeba i tiché modlitby.

Řeknu vám, nedovedu si představit, že už ho nepotkám a neuslyším ono jeho pověstné "kemošu", které bude doprovázené nenapodobitelným slovním "švihnutím" - napadá mě, kde se jen vzal jeho originální styl řeči? Ona lehkost, s níž pronášel své poznámky a skládal je do vět, které nikdo jiný takto poskládat nedokázal a nedokáže?

I kdybych se v úsudku na něj případně mýlil, nebylo by to jedno? Nemáme jako lidé druhým odpouštět, mít pochopení pro jejich chyby a zaváhání, přistupovat ke každému s otevřeným srdcem a dobrým úmyslem, hledat v druhých to lepší? Určitě ano, i když se stokrát zklameme. Ale hledejme vždy chyby především v sobě samých...

Tento týden je nějaký špatný, skoro celý týden lilo, což tady na vesnici je jako sezení v tmavé a vlhké kobce. Když jsem šel fotit parte, nebylo přes deštivé kapky skoro ani vidět. A hned vedle byly další dvě parte, ženy na nich by si také zasloužily vzpomínku.

Ale takový je život - postupně se na těchto parte vystřídáme všichni. Pěkně spravedlivě. Dobří i hajzlíci, chudí s dluhy i ti, kteří budou muset opustit zlaté paláce. A stejně tak mladíci vedle těch, kteří v životě mají za sebou nepočítaně prošlapaných bot. Ale řekněte - jaká je v tom všem spravedlnost?

RB

Ps. Poslední rozloučení s Františkem Bartošem bude v pátek 23. května v 16.00 z lhotského kostela...