Pokračuji ve velmi zajímavém povídání paní Jiřiny Pilátové, která píše o svém dětstvím na Žítkové.

Tady je prosím Vyprávění z Kopanic I. - představení autorky

Tady je prosím Vyprávění z Kopanic II. - Když přicházelo jaro

Když přišly Velikonoce 

S jarem přišlo nejen období rozkvetlých luk, zahrádek a stromů, ale i období svátků - velikonoc. To už koncem ledna, začátkem února, jsem musela vzít kalendář a spočítat 40 dní zpět od velikonoc. Tím se zjistilo, kdy bude popeleční středa, tedy fašank.

V úterý chodily maškary, fašankovníci s harmonikou, nosili šavle s napíchnutou slaninou a zpívali k tomu i písně jako „Zhusta chlapci zhusta, konec masopusta..."  Znamenalo to, že skončila doba lidových zábav a ani svatby se nekonaly, až po velikonocích. Na popeleční středu byl veliký půst, tak jako na velký pátek, nesmělo se jíst žádné maso!

No a když se blížily velikonoce, na květnou neděli, se nejvíce těšila děvčata, která si připravovala tzv. májku. Byla to velká kytice kočiček, asi půl metru dlouhých, namašlených  krepovým papírem. A s ní se chodilo po domech. Májka se držela před oknem, přímo na skle, aby byla co nejvíce vidět a zpívala se píseň „Už nám letko ide, velků radosc něse..." Po dozpívání jsme obyčejně dostaly korunu, nebo vajíčko, ale čerstvé, ne malované. To jsme chodívaly tak do 10 - 12 let.

Když  nám bylo víc, tak jsme se těšívaly na velikonoční neděli, kdy kluci obyčejně pletli tatary - u nás se říkalo korbáče. Sešla se nás větší parta, děvčata přidržovala „ručku" a kluci pletli. Po dokončení jsme s nimi hned i dostaly. To byly „priúčky".

Večer se šlo na zábavu, kde hrála dechová kapela. Obyčejně - Drietomané, Pítínané, Nivničané, Vlčnovjané, nebo Šumičané. Ale to  už se v těch šedesátých letech začala tvořit místní kapela - Žítkovjané. Ti pak suplovali cizí kapely. No a domů se šlo až za světla a vzápětí za námi šli mrskáči. Žádné spaní! Do kostela na hrubou mši svatou se muselo.To babička komentovala slovy: „Kdo chce u muziky byc, musí oči nastavic!" A poslouchat se muselo!

V neděli se ale malovala vajíčka. Naloupalo se cibulových slupek, na vajíčka se silonkami nebo obinadlem připevnily různé kvítka a nebo zajímavé lístky, vše se vložilo do kastrolu a pěkně se to uvařilo. Po vychladnutí se vajíčka naleštila špekem. Předháněly jsme se, která je budeme mít hezčí.

K nám chodili i kluci ze Slovenska, ti ale nemívali tatar ale jalovec, polévali nás voňavkou a byla-li blízko nějaká voda, tak nás do ní pěkně namočili. Za to pak dostali mašli a malované vajíčka. Po skončení velikonoc nastalo těšení na stavění máje - to  bývala taneční zábava obyčejně venku.

Jiřina Pilátová