Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

VIDEO a ZVUK: Legendární cestovatel Zikmund - a cesta za ním na Valašsko

Byla to úplná náhoda, když jsem se z oblíbeného Českého rozhlasu Brno dozvěděl, že "kdesi" na Valašsku, na Soláni, má být v sobotu navečer beseda s dvěma lidmi, kterých si velmi vážím - s legendárním cestovatelem Miroslavem Zikmundem  a etnografem zlínského muzea Karlem Pavlištíkem. Hned mi bylo jasné, že pojedu, protože oba pánové už dělají besedy výjimečně, navíc, i kdyby jich dělali několik měsíčně, má smysl jim naslouchat.

Ovšem, moje ostuda - vůbec jsem netušil, kde "nějaká" či "nějaký" Soláň je. První jsem si tedy klikl na vyhledavač, kde mi naskočily tyto stránky: TADY prosím... No, pokud se podíváte, sami pochopíte, že takové místo člověk prostě musí na vlastní oči vidět.

Na Valašsko jsem se pochopitelně vydal a znovu si uvědomil, jak nesmírně rád bych tento kraj a lidi v něm poznal. I když na těchto svých stránkách mnohokrát velebím Slovácko, jsem si vědom, že krásných míst a zajímavých lidí je mnoho i mimo Slovácko. A po Slovácku bych jmenoval právě Valachy, z mnoha úst i různých elektronických přijímačů jsem často slyšel o jejich nátuře mnoho dobrého.

Vždycky mi ale přijde, že jsou od nás nějak daleko, že člověk by musel dlouho jet, aby je mohl navštívit. Jenže, je to jeden z mých mnoha omylů. Když jsem vyjel v sobotu z domu (což je Uherskohradišťsko), během chvilky jsem byl v Uherském Brodě, pak několik málo kilometrů do Luhačovic, za chvíli Vizovice a Vsetín. A pak už jsem nad Vsetínem mířil na Velké Karlovice a Soláň.

Nebylo to nakonec ani sto kilometrů a já najednou stál už při stmívání před překrásnou Zvonicí, kterou jsem viděl poprvé v životě na internetu den před cestou. A když jsem vstoupil dovnitř, do neméně krásného interiéru, ve kterém seděli pod mnoha pěknými obrázky oba pánové, byl jsem přešťastný. Uvěřil jsem, že jsem na správném místě a beseda tady skutečně bude.

 

První videoukázka: Mimo jiné povídání o tom, jak se panu Pavlištíkovi a Zikmundovi podařilo zachránit a zpřístupnit unikátní archív veleznámých cestovatelů Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky...

 

Druhá videoukázka: Velmi zajímavé povídání pana Zikmunda například o tom, jaký je svět dnes a jaký byl v době jeho cestování s panem Hanzelkou...

 

Třetí videoukázka: Navazuje přímo na druhou, pan Zikmund opět zajímavě mluví o tom, jak hledat ještě nedotčená místa na naší zemi. A pan Pavlištík ho doplňuje zmínkou o objevování míst u nás doma...  A nakonec můžete od pana Zikmunda slyšet recept na dlouhověkost. Vsadím se, že budete překvapeni... 

 

Pokud jde o ZVUK, klikněte si prosím do přiloženého souboru pod tímto článkem, najdete tam zvukový záznam celé besedy. Zvuk není nejlepší, ale myslím, že to nevadí, byla to beseda bezvadná a já věřím, že mnozí z vás si povídání poslechnete a také vás potěší. 

 

RB

 

 

 Tak tuto fotku jsem "zpunktoval" na poslední chvíli, když už beseda skončila. Chtěl jsem vyfotit ty, kteří mají na existenci nádherné Zvonice zásluhu, společně s oběma vzácnými hosty. Všechny jsem poprosil o chvilku pózování a vznikla tato fotka. A rád vám sděluji jména pánů "od Zvonice" - je to předseda Sdružení pro rozvoj Soláně arch. Ing. Jiří Kotásek a jednatel sdružení Ing. Jaroslav Halašta.

 Pan Miroslav Zikmund. Byl a je skvělý. Těžko lze přes internet přiblížit něco, co můžete zažít jen při osobním kontaktu. "Cestujte, cestujte, cestujte," těmito slovy se s námi všemi loučil tento devadesátiletý muž. A rád bych vám napsal i vzkaz, který měl pro mladé. "Buďte zvídaví. Ne zvědaví, ale zvídaví." Je naprosto obdivuhodné, jak zvídavý a čilý je dodnes právě pan Zikmund. A ještě jedna jeho věta z besedy: "Pořád má ceny tuto naši krásnou modrou planetu objevovat."   

 Před besedou byla autogramiáda. Nalevo, kam nevidíte, stála fronta zájemců. Jeden z nich jel například na besedu 300 kilometrů. A panu Zikmundovi přivezl i domácí chleba. "Tak něco takového jsem ještě nikdy nikde nedostal,"  říkal mu slavný cestovatel.

 

  A ještě jedna fotečka. Občerstvení před besedou. Po besedě jsem říkal panu Zikmundovi, že bych rád dal zvukový záznam besedy na internet. Jen se usmíval a říkal: "Vždyť to nebude nikoho zajímat..." Je to tak, skromnost je výsadou velkých osobností. Na besedě bylo plno. A zatím poslední kniha pana Zikmunda byla v prvním vydání obratem vyprodaná. 

  Pan dr. Karel Pavlištík. Žijící legenda v oblati etnografie, muzejnictví, folkloru, lidové kultury. Je těžké ho vyfotit s úsměvem, mnohem častěji ho potkáte takto zadumaného. Lidovou kulturu mám nesmírně rád, takže i setkání s panem Pavlištíkem bylo pro mě zážitkem. Mimochodem, na besedu přijel z Uherského Brodu, kde připravoval další ročník Mezinárodného folklorního festivalu ve Strážnici. Pan dr. Pavlištík pracuje v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, stránky muzea jsou prosím TADY. A nezapomeňte, v tomto muzeu můžete navštívit mimo jiné stálou expozici právě cestovatelů Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky! A když jsem citoval pana Zikmunda, rád bych citoval i pana Pavlištíka, co řekl na besedě na téma globalizace světa: "Pokud nepřevládne naše blbost, lhostejnost a neúcta k tradicím, které máme, tak nás nikdo nemůže předělat, ani globalizace."

 

  A takto jsem je oba ještě vyfotil, aby vynikla i část přízemí zvonice, v takovém prostředí se člověk cítí jak doma. 

 A samotná zvonice, už se stmívalo. Klobouk dolů před takovým dílem, byla postavena v roce 2006, a to díky nadšencům, kteří vytvořili Sdružení pro rozvoj Soláně. Jak jsem si přečetl, podnětem ke stavbě byla myšlenka malíře Františka Podešvy, postavit v horském prostředí architektonickou dominantu, která by upozorňovala na kořeny duchovního života Valachů. Přejme Valachům, aby na tyto kořeny jejich děti nikdy nezapomínaly.

 

 

  Tady jsem vyfotil dámy, které obsluhovaly zákazníky. Na pultících měly mnoho pěkných věcí, však jsem si některé věci také koupil domů. Povídal jsem si s paní Janou Böller, to je ta úplně vlevo, pracuje také ve Sdružení pro rozvoj Soláně. Velmi rád na svých cestách mluvím s lidmi - a děkuji i takto přes internet paní Böller za příjemné setkání. A slibuju, že fotky pošlu :)

 

  Ano ano, Jura Čunek, kurnik, dlouho jsem ho neviděl. Přišel také na besedu, a takto neostře jsem ho vyfotil, když pokládal otázku. Absolutně mě nenapadlo, že ho tady potkám. Usměvavý, výřečný, bezprostřední, toto mu vždycky šlo, mnohokrát jsem ho při své novinářské práci v MF DNES potkal a skoro nikdy mu nechyběl tento úsměv. Jura mu říkali místní na besedě, ten má senátorské znovuzvolení doma jisté.  Jura mají rádi. A já to respeketuju. Já mám na "Juru" jiný názor.  

 

 V prvním patře Zvonice je tato galerie, kde byla beseda. Musel bych opět použít jen samá pochvalná slova - krásný prostor, příjemný, domácí. Jak vidíte na stěnách, jsou tady výstavy. Představte si, že v průběhu besedy najednou začala zvonice jen kousek nad námi zvonit. A zvonila dlouho. Nikomu z nás, co jsme byli na besedě, to ani trochu nevadilo. Naopak. Takové stavby a nápady má smysl maximálně podporovat.  

 

  Tak toto jsem vyfotil po cestě, několik málo kilometrů předtím, než jsem začal stoupat k Soláni. Obchůdek jako z první republiky. A prý i vevnitř si ducha první republiky udržuje. Vážení, toto je skutečný turistický "tahák", který ani moc nestojí, takový obchůdek může mít jen někdo s dobrým srdcem.

 

   A tady samotná výloha. Byla sobota po čtvrté odpoledne, takže zavřeno. Rád bych se sem někdy brzy vrátil.

  A kousek od obchůdku byla tato knihovna. Někdo by nad ní jen mávl rukou, ale mně se hrozně líbila. Samozřejmě - mé sympatie má tato "budova" jen v případě, že skutečně knihovnou je. 

   Ale myslím, že to knihovna skutečně je. Na dveřích byly otvírací hodiny. Každí knihovna má svůj obrovský smysl. I taková. Možná dokonce ve svém místě větší, než knihovna s novými fasádami a super počítači. Už se těším, až se do ní zajedu někdy brzy podívat.

   Dobrou noc, Valašsko. Ať zůstáváš co nejvíce své, valašské ... 

Soubory ke stažení