Včera jsem se byl podívat v Kunovicích na to, jak poprvé ukáží svou zbrusu novou knížku o jízdě králů... A musel jsem Kunovjanům hlasitě tleskat. Bylo to parádní! Vrátím se k celému setkání ještě i později, ale nedá mi to, abych se takto aktuálně aspoň o jejich večeru nezmínil.

Tady na stránkách najdete brzy zvukový záznam z představování knížky, točil jsem i video, ale technika asi zradila a video bohužel nebude. Ale myslím, že postačí i záznam, hlavní autorka knihy Romana Habartová si pozvala několik skvělých lidí z oblasti folkloru či národopisu, takže bylo možné slyšet několik nádherných vět o historii či tradicích. Možná namítnete - banality nebo známé pravdy, ale, když se tak nějak pohybuju pořád mezi lidmi, zdá se mi, že slova, jaká jsem slyšel včera v Kunovicích, slyšívám stále méně.

Nejsem také příznivec pódiových folklorních  vystoupení, ale včerejší vystoupení kunovického souboru Handrlák mně skoro vzalo dech. Motivem jejich vystoupení byla samozřejmě jízda králů, šlo o špičkové vystoupení ve velkém tempu, velmi by mě zajímalo, kdeže se choreografie tohoto vlastně vzala. Moc jsem ji chtěl na videu ukázat.

Samozřejmě, jedna věc jsou vystoupení, druhá realita života, to poznávám mnohdy i tady na Slovácku. Mám stále v paměti loňské setkání kunovických "mládenců" před jízdou králů, kdy nechybělo mnoho a jízda by se možná ani nejela - jsem velmi zvědavý, jestli i o tomto přístupu některých mladých a o této schůzce je v knížce zmínka :) Vztah dnešní mladé generace k tradicím, a třeba zrovna k jízdě králů, je bohužel spíše vlažný - napsáno diplomaticky. Kunovickou jízdu králů nakonec zachránilo několik jedinců v čele s Milanem Staškem, nebýt ho, šly bychom možná jízdě králů na funus. Nadějí jsou tady někteří jedinci možná zrovna z Handrláku, kluci byli včera vynikající.   

Koupil jsem si také onu knížku, je na ní udělaný obrovský kus práce, taktéž vás s ní tady na stránkách někdy brzy seznámím a třeba nakopíruju ze dvě, ze tři stránky. Pokud ale máte jízdu králů rádi, nebo máte prostě rádi pěkné knížky, kupte si ji, 400 korun není přemrštěná částka, je mi jasné, že bez velké dotace by knížka nikdy v takové podobě nevyšla. Jak jsem ale slyšel, vzhledem k omezeným financím není ani počet vytisklých kusů velký - takže s koupí spěchejte.

Co na závěr? Už poněkolikáté jsem litoval, že nemůžu být v jedné chvíli na několika místech Slovácka, že prostě mé nohy a hlava stačí jen na mikroregiony Ostrožska a Horňácka, a jen občas "poskočím" někde jinde. I v Kunovicích jsem se přesvědčil, kolik je ještě na Slovácku velmi zajímavých míst, z nichž by mělo smysl psát více než jen několik novinových řádek. Nikdy se nesmířím s tím, že jedna lidská síla nedokáže celou pestrost Slovácka obsáhnout. Občas si tedy zaskočím mimo svůj "revír" třeba zrovna do Kunovic, moc bych si přál, aby časopis Krajem svatého Antonínka mohl vycházet právě v Kunovicích i některých dalších místech.

Mě na Kunovicích vždy fascinuje jedna věc - lidé, kteří tady žijí, kteří se věnují právě lidové kultuře, řekli-byste, kousek silnice, navíc pořád narvané auty, žádné pořádné náměstí, dyť tady nic pořádného nemůže žít. Jenže, omyl jak Brno, kolem této silnice, kterou proklínáme, žijí lidé, na které se bude vzpomínat ještě dlouho po jejich smrti. 

Celou dobu v Kunovicích jsem myslel i na Hlučany, které tvoření pořádné knihy o jízdě králů teprve čeká. Rád bych se na tomto projektu podílel, vidím v něm velký smysl, ale je mi stále jasnější, že to nebude vůbec žádné sranda. Otázka je, jestli nenechat dokonalé odborné knížky o jízdě králů a vůbec Slovácku odborníkům a nesoustředit se spíše na psaní, které je prostě "jiné", takové, jako třeba na tomto blogu nebo v antonínkovém časopisu.

A jeden odstaveček odjinud. Byl jsem včera i na pohřbu v Blatnici pod Sv. Antonínkem, pokud chci o celé události co nejcitlivě psát, věděl jsem, že musím být na místě, stát u hrobu,  vidět do očí trpícímu otci a pozorovat chlapy, kterým stékaly po očích slzy. Když jsem viděl všechnu tuto bolest a slyšel slova kněze v kostele i na hřbitově, rozhodl jsem se po příjezdu domů zablokovat všechny články na téma Blatnice. Možná dám sem na stránky kousíček zvuku ze včerejší mše, myslím, že v této chvíli je to jediné "svědectví", které by mělo z Blatnice o smrti obou dětí znít. "Odpočívejte ve svatém pokoji," byla v úplném tichu poslední slova kněze k dětem. Sluníčko nad Blatnicí v té chvíli začalo poprvé hřát, a hřálo tak příjemně, že člověk nemohl pochopit, jak se to mohlo stát, že tady v rohu hřbitova, s nádherným výhledem na vinohrady, zůstanou už na věky v zemi uloženy mezi bílými růžemi dvě děti, kterým byly nesmyslně všecky krásy světa odepřeny...

RB   

Ps. Když jsem se zmiňoval o pestrosti Slovácka a své lítosti nad tím, že nejde "obsáhnout" celý náš region, chtěl bych v této souvislosti opět VELMI poprosit vás, kteří žijete v různých částech Slovácka, abyste mi posílali odkazy na zajímavé články nebo stránky, případně mi posílali fotky či videoukázky, vše zveřejném tady na svém blogu, který navštěvuje denně velké množství čtenářů... Děkuju moc!