Tož jaké byly hlucké hody? A jaký je Hluk? Připište svůj názor...
Nedávno jsem tady psal o lhotských hodech, nyní bych se rád zmínil o hodech hluckých, které skončily včera. A byl bych rád, kdybyste k nim třeba i něco připsali, stejně jako tomu bylo pod článkem o Ostrožské Lhotě.
I včera, když jsem seděl večer ve výborné venkovní hospůdce u tvrze a díval se kolem sebe, přemýšlel jsem nad tím, jaký ten Hluk vlastně je, co to je za městečko, jakou má atmosféru, co za lidé tady žijí. Sám to nevím, setkávám se jen s určitou "skupinkou" Hlučanů, řekl bych, že tou méně "moderní", tou, která se točila i kolem hodů nebo jiných tradic v Hluku.
Sám cítím, že bych měl mluvit i s mnohými dalšími Hlučany, ale nevím, jestli bych si s něma měl o čem pokecat a jestli by mluvili o něčem zajímavém. Možná jo - moje chyba, že je neoslovím. Od některých zprostředkovaně slyším, že málo hlucké poměry kritizuju, ale - divte se - ještě za mnou nikdy nepřišel nikdo, kdo by si neanonymně na něco v Hluku stěžoval.
Hody pro mě končily krásným gestem muzikantů ze Šarovce, kteří šli večer zahrát jedné dívce, která slavila patnáct let života. Před několika málo roky se vážně zranila a byla několik měsíců v kómatu, dnes jezdí na vozíčku a potřebuje stálou péči svých blízkých - kteří se o ni výborně starají. Nevím, jak nápad na nezvyklé blahopřání vznikl, každopádně v té chvíli se stal u mně Šarovec tou nejlepší dechovou muzikou, i kdyby jeho muzikanti místo pískání do nástrojů pískali třeba na prsty - oni ovšem hráli a zpívali, a nebyla to jen jedna písnička z nějaké povinnosti, byť jeden z muzikantů bohužel několikrát chtěl hraní už skončit, protože spěchal. Díky Šarovci, vím, že to nebylo snadné hraní, někteří muzikanti měli v očích slzy...Ale hráli dál...
Když jezdím po různých akcích, mnohem víc pozoruju chování a přístup různých lidí, než třeba kvalitu hraní či zpívání. Je zajímavé sledovat, jak se tento přístup všude možně liší, v dnešní době je pochopitelně už mnohé věcí přísné organizace, vyplácení honorářů, domlouvání všelijakých technických detailů, je víc nervozity, starostí, víc se spěchá. O to víc proto potěší kdejaká srdečnost, dobrá vůle, snaha udělat víc, než mám napsáno někde ve smlouvě nebo v pozvánce na vystoupení.
O víkendu například udělali úžasné gesto (a ono to nebylo jen tak nějaké gesto) chlapi z mužského sboru z Boršic u Blatnice, kteří jeli vlakem na dobročinnou akci v Čechách. Napíšu o tom do časopisu Krajem svatého Antonínka. I toto ukazuje, že folklor či lidové hraní nejsou nějakou "úchylkou" Moravy (jak to občas vyzvívá z některých médií), ale naopak fantastickým místem s řadou výborných lidí se srdcem na pravém místě.
To jsem ale utekl od hluckých hodů, zpět k ním. Budu spíše kritický. Hluk se podle mého názoru mění a stává se klasických malým městem, kde se lidé moc nezajímají o život kolem sebe a také obtížně navazují na "nějaké" tradice. Jestli například ve Lhotě bylo 37 hodových párů, v Hluku by jich nedali dohromady ani deset - to jsem slyšel od samotných místních lidí. A nic na tom nemění ani to, že tady nikdy na nějaké hodové páry či hodovou chasu nebyli zvyklí.
Byl jsem zklamaný i z nezájmu řady Hlučanů o sobotní odpolední program - zejména, když v něm vystupovali samotní Hlučané, děti, dechová hudba Kosenka a skupina Synchron. Také v neděli na dechovce bylo velmi málo Hlučanů - což asi nepřekvapí nikoho. Jak mi řekl jeden z muzikantů - za deset let nám tady v Hluku nebude mít kdo na pohřbu zahrát.
Možná namítnete, že je to přece fuk, jaký Hluk je, jaký bude, a jestli někdo bude hrát na nějakém pohřbu. "Vždyť proč vůbec chodit na hřbitov, k čemu jsou dobré, a proč tam vůbec chodí ty ženské každý den?", ptala se má dospívající - nedospívající mladičká sestřenice. Ona tam prý nikdy k hrobům chodit nebude. Když někdy vidím dnešní mladé, třeba ty, bavící se u hlucké diskotéky, bojím se, aby takových názorů nebylo až příliš moc. Asi nebude, on člověk začne měnit názor, až mu tam "někde" na hřbitově leží někdo blízký. Byť obava onoho muzikanta je hodně reálná, už dnes se těžko shání někdo, kdo by doprovodil zemřelé.
Měl bych končit nějak optimisticky. Potěšující bylo samozřejmě vystoupení hluckých dětí, souborů i dětské cimbálové muziky s panem učitelem Říhou, výborný byl určitě program na Památkových domcích o lidových ornamentech a malérečkách, který připravil Vladimír Šácha. Potěšující byl večer v domcích s CM Dolňácko, příjemná atmosféra byla při hrají CM Babica i DH Šarovec, prostě všude tam, kde lidé neseděli jen tak mlčky u stolu, ale u stolu si zazpívali, nebo se ještě raději zvedli a šli si zatancovat.
Čím méně zpíváme a tančíme a čím více sedíme a pořád dokola mluvíme o stejných věcech, tím častěji si říkám - muziko hraj, a my všeci poďme dokola a tančeme ze všech sil, protože jednou se nám nohy zastaví a muzika už nebude hrát - ani ta z poslední cesty.
Tak to je všechno, zkuste přidat svůj názor a napsat třeba o tom, co vám dodává optimismus při pohledu na Hluk - ale můžete psát i o čemkoliv jiném... Děkuju moc... Já se vrátím k hluckým hodům určitě ještě několikrát, snažil jsem se nejen fotit, ale také hodně mluvit s lidmi...
RB
Neděle večer, 9. srpen 2009 - hlucká dechová hudba Šarovec dohrála na stadionu své vystoupení a odešla zahrát Lucce, která slavila patnáctiny. Na fotce nejsou vidět další muzikanti, kteří hráli kolem. Díky všem, kteří si našli čas. A všechno dobré Lucko k tvým narozeninám, držíme ti palce!