Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Tonda Vrba: Dávám hlas vlčnovským vdolečkům

Tonda Vrba, nový reportér připravovaného webu a týdeníku NAŠE ADRESA, se tentokrát vydal do Vlčnova, do míst, kde se dělají vyhlášené koláčky. Tady je prosím jeho reportáž:

 

Po návštěvě Vlčnova dávám hlas vlčnovským koláčkům

O tom, že patří vlčnovské vdolečky k vyhlášeným po celém širokém okolí člověk nezapochybuje od chvíle, co je ochutná.

„Víme, že zdejší vdolečky jsou výborné, tak jsme si pro ně přijeli. Objednávku mám na oslavu šedesátin mého manžela. Takové u nás nikde nenajdete," říkala mi před pekárnou ve Vlčnově Milada Bernatíková ze Starého Města.

Poprvé na chuť vlčnovských vdolečků přišla někde u známých a vůbec nelituje toho, že za nimi musela vycestovat automobilem hned několik kilometrů. Do míst, kde vznikají a pečou se, jsem se já dostal zcela náhodně v pátek, týden před slavnou vlčnovskou Jízdou králů.

Po Vlčnově jsem totiž hledal paní, která mazala při nedávném otvírání černých pálenic ve Vlčnově chleba se sádlem a já jsem ji při této činnosti zvěčnil hned na několika fotografiich. Na kulturáku mi řekli, že právě v tento den a tuto dobu ji najdu v budově zahrádkářů, kde se nachází i malá pekárna. Tam prý pracuje. Už při vchodu do pekárny se na mně hned u dveří usmívaly vonící, do zlatova vypečené výrobky.

„Dobrý den, na jaké jméno je máte prosím zadané?" otázala se mladá žena, otočená ke mně zády a přebírající krabice.

Když jsem ji odvětil, že nejdu pro vdolečky, ale za "hledanou osobou", tak byla skoro překvapená. Asi nezná zákazníka, který nejde pro vdolečky, říkám si. Navedla mě do místnosti, kde ve výrobě pracovalo několik žen. „Vitajte a pomož Pánbů," pozdravil jsem hlasitě s úctou k jejich práci.

Nejprve se ke mně hlásila hledaná tetička. Po chvilce bylo vše vyřízeno, předáno a já pochopitelně jen tak rychle neodcházím. Využívám návštěvy k většímu představení mé osoby. Vyprávím o mém dlouholetém pozitivním vztahu k Vlčnovu, ke zdejším lidem a vzpomínám i na to, jak jsem tady před pár lety „úřadoval" jako neústupný výběrčí poplatků s Vietnamci na jarmarku lidových výrobků - chválil jsem se, že jsem byl lepší než domácí výběrčí. Pochopitelně jsem se ale také zajímal o chod pekárny, její vedení a odbyt.

"Pracuje nás tady celkem deset. Pečeme pravidelně ve čtvrtek a v pátek. Když je zájem a objednávky, tak dojdeme do práce i v týdnu. Vlčnovských vdolečků máme dva druhy, tvarohový a ořechový. Největší zájem bývá o tvarohové vdolečky. Děláme i makový rohlíček. Cena je jednotná, čtyři koruny za kus," informuje mě jedna z nejmladších přítomných žen, vedoucí pekárny Ivana Fibichrová, která tuto činnost provozuje jako živnost.

Vrchol vlčnovské pekařiny bývá pochopitelně každoročně při Jízdě králů. „To nastupujeme do pekárny v pátek v jednu hodinu ráno a jedeme na plno do dvou hodin odpoledne stejného dne. Pečeme na dvanáct tisíc kusů vdolečků. Tento rok připravíme pro krále Romana Hruboše dva tisíce kusů. Taky budeme péct pro jezdce, královskou družinu," tvrdí při práci a současném telefonování se zákazníky sympatická šéfka.

„Je tu bezva parta. Přitom si i povykládáme o vše možných věcech, od obecních drbů až po vrcholovou politiku. Jen zde nezpíváme, netancujeme" přidává se do řeči Věra Zemková. Patří do seniorského spolku místních mažoretek Emča. Já jen doplňuji, že jsem ji viděl s kamarádkami párkrát tancovat při vystoupení, naposledy při Čaji o páté v Uherském Brodě a vždy jsem se před jejich obdivuhodným výkonem klaněl poklonou až k zemi.

„A kdo je tady u vás nezkušenější při práci?," vyvolávám se zvědavostí na všechny strany. „Paní Kusáková, paní Kusáková," shodují se všechny hlasy. Jednasedmdesátiletou menší ženu, slovem šetřící, nacházím ve druhé místnůstce. Ruky jí při práci taky kmitají jako spolupracovníkům a nezastaví se ani, když ji vnucuji před pusu můj záznamový přístroj.

„Já už jsem tady, jak se to říká... na ocet. Vypomáhám v pekárně patnáct let. Chodila jsem sem ještě v době, kdy tu působila babička nynější majitelky paní Ujčíková. Doma nějakou práci nemám a tak se cítím lepší tady. Já si ještě zastanu práci," dodává usmívající šikovná Anna Kusáková.

V závěru se neopomenu zeptat ještě na nadcházející parlamentní volby, shodující se v termínu největší obecní slavnosti. Ptám se žen, zda půjdou k volbám a koho budou volit. Po chvilce slovního váhání a u většiny krčení ramen slyším někde z rohu. „K volbám to snad stihneme, ale ještě nevíme koho budeme volit. Nechcete nám poradit? A komu dáte hlas vy?" dostávám místo odpovědi neočekávanou otázku.

„Určitě to nebude levice, kterou jsem nikdy a nikdy volit nebudu. Budu určitě volit pravici, i když ODS mě poměrně dost vytáčela. Jinak obdivuji knížete Schwarzenberga," odpovídám bez váhání s mým určitým jasným nasměrováním. Zda jsem jim nějak poradil, přemluvil, to jsem nepocítil. Nikdo z nich se totiž ke mně nepřidal ani se nevyjádřil. Akorát jsem zaslechl tichý hlas, že kníže pán ve sněmovně spí.

Na odchodnou dostávám k ochutnání několik vlčnovských vdolečků. Prý to není úplatek, ale pozornost, snaží se mě přesvědčit živnostnice Ivana Fibichrová při mém odmítavém postoji. Novinařina se neslučuje s tím, aby si člověk něco někde bral. Přece, co kdyby mě chtěla tímto úplatkem do budoucnosti ovlivnit? Vyhlášená chuť vdolečků je však hodně silná. Nakonec přece jen kapituluji a při přebírání daru říkám nahlas, že to teda není úplatek, ale pozornost. Slibuji, že jeden, dva okoštuji a zbytek z krabičky rozdám po cestě k domovu. Také jsem to udělal a ještě přitom lákal směrem k objednávkám do Vlčnovské pekárny. 

Když budu mít nějakou životní oslavu, tak už mám jasno. Dávám hlas a volím „VLČNOVSKÉ VDOLEČKY". Myslíte, že je z toho cítit ten úplatek co jsem dostal? Rozhodně NE, to je pravá skutečnost, to je ta pravá chuť. Není to slibování politika, které má v tomto státě přece nějak dlouho zatrpklou chuť.

Tonda Vrba
reportér připravovaného webu a týdeníku Naše adresa

 

   Vítala mě vůně těchto výborných vdolečků.

 

 

    A tady jsou už pracující ženy.

 

 

    A ještě jednou pohled na ženy, připravující vdolečky. První zleva je výborná cukrářka Věra Zemková, o které píšu také v článku.

 

    Paní Anna Kusáková, podívejte se na její zaujetí pro práci.

 

    A tady už jsou do zlatova vybarvené hotové vlčnovské vdolečky.