Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Tip na čtení: blog Češky, která vyznává islám. A také prosba, abychom se víc poznávali

Na víkendové odpočinkové chvíle  bych vám rád doporučil blog Češky, která konvertovala k islámu. Jmenuje se Aisha Najmanová a její zápisník najdete prosím TADY. Píše o všem možném, především samozřejmě sama o sobě, ale také třeba na téma násilí, sexu i svého Boha.  

Rád bych tímto nejnepatrnějším způsobem - tedy odkazem na názory Muslimky - učinil to, co považuji za nesmírně důležité - abychom o sobě navzájem věděli co nejvíce, abychom znali své názory a hledali všechno to, co nás spojuje - jsem přesvědčený, že je toho velmi mnoho. Téma muslimů je stále důležitější a je naprosto jasné, že bude v budoucnosti ještě mnohem a mnohem důležitější.

Rád bych tímto způsobem reagoval i na to, co slyším stále častěji v kostelích tady na Slovácku při kázání knězů. Ve svých kázáních na jedné straně oceňují například vztah muslimů k rodině, na straně druhé varují před tím, až muslimové postupně zaplní celou Evropu. Knězi (a mnozí jejich posluchači) se bojí, že muslimové s námi zatočí a naše kulturu i civilizaci pošlou do "pekel". Nechci nyní psát, jak moc s nimi souhlasím nebo nesouhlasím, "jen" chci, abychom vzájemně o sobě věděli co nejvíce - proto, máte-li chuť a čas, zkuste se do tohoto blogu či do mnoha jiných názorů muslimů začíst.

Často mám pocit, že lidé navzájem vědí o sobě velmi málo. Kolem nás se množí každou vteřinu další a další informace, ale zdá se mi, že málo se týkají jednoho každého člověka, málo vypovídají o tom, jak který jedinec žije a nad čím přemýšlí, tyto informace málo vycházejí ze srdce člověka. Měli bychom mnohem více vědět nejen o lidech jiného vyznání, ale také třeba o lidech, kteří žijí v jiných zemích nebo na jiných kontinentech, nebo lidech, kteří se věnují mnoha jiným profesím a zájmům než my sami.

A dovolte mi dodat - myslím, že málo víme i o lidech, kteří žijí vedle nás, ve stejném domě či stejné vesnici nebo městě. Poznávám to při životě na vesnici, léta někoho potkávám, maximálně ho pozdravím, neznám ho, domýšlím si spoustu hloupostí, pak najednou se z nějakého důvodu dáme do řeči a já potom jen kroutím hlavou - proč jsem si k tomuto zajímavému člověku nedokázal najít cestu dříve?

RB