Zastřelený Pavel

Když jsem se ve středu večer díval na zdařilý kriminální seriál Expozitura, kde jeden z chlapíků vzal spravedlnost do vlastních rukou a pomstil střelbou svého bratra, netušil jsem, že druhý den budu psát svým způsobem o podobném případu v "našich" Kunovicích - jak jistě víte, muž jménem Karel Musela zastřelil v bývalém Letu Kunovice dva spolumajitele firmy a generální ředitelku Ilonu Plškovou poranil. Motiv? Pravděpodobně pomsta. Kdoví, pokud se Karel Musela díval ve středu večer na zmiňovaný film, možná se v té chvíli definitivně rozhodl, co druhý den provede.

Postupně dám sem na web co nejvíce informací, nyní se můžete podívat na video. Mluví na něm náměstek krajského půolicejního ředitele Jaroslav Vaněk a krajský státní zástupce Roman Kafka. Přiišli před novináře po 14. hodině, kdy už bylo "po všem" a byli to první lidé, kteří oficiálně sdělili, cože se vlastně stalo.

Jak jsem napsal v jednom z dnešních článků do MF DNES, co se v bývalém Letu ve čtvrtek odehrálo, to přibližně víme, co ale za vším bylo, to se možná nikdy nedozvíme.

Mnoho článků najdete TADY - většinou však jde spíše o "povrchní" články, které zachycují včerejší dění. Pokud jde o nejaktuálnější článek, ten najdete TADY.

TADY je reportáž Česká televize ...

TADY jsou zprávy na Nově ...

TADY jsou zprávy na Primě ...

Možná bych ještě TADY upozornil na článek na Novinkách. Tam si můžete přečíst jména obou obětí. Mimochodem, většina médií tato jména nezveřejnila, protože zákon to zřejmě neumožňuje. ... Tedy zastřelenými jsou dva členové představenstva, Pavel Vach a Petr Veselý. Oba byli i majiteli společnosti, která má 49 procentní podíl v dnešním Letu Kunovice, tedy firmě Aircraft Industries. A oba bylli obchodní partneři bratra včerejšího útočníka. 

TADY na konci článku MF DNES můžete najít videorozhovor s redaktorem Tomášem Syrovátkou, který nedávno s útočníkem Karlem Muselou mluvil - a Tomáš popisuje, co zřejmě stálo v pozadí Muselova činu.

Myslím, že stejně jako většina jiných lidí jsem myslel na jedinou otázku: Proč? Proč někdo vezme zbraně, jde do podniku, kde pracoval, a tady zřejmě zastřelí cíleně dva lidi? Sousedé, se kterými jsem včera mluvil, povídali o křivdách, které tento člověk vůči některým lidem z vedení podniku cítil. Těch křivd bylo několik. 

Možná ta hlavní byla v tom, že své dřívější nedobrovolné "odejítí" z podniku považoval za nespravedlivé.

Možná byl přesvědčený, že jeho oběti se snažili obrat jeho bratra, který byl v minulosti fakticky spolumajitelem Letu, o majetek.

Možná měl jeho pocit nespravedlnosti kořeny v roce 2008, kdy jeho bratr "spadl" tak nešťastně z mysliveckého posedu, že se velmi těžce zranil a dnes je nesvéprávný - jeho bratr, stejně jako jiní, ale nikdy neuvěřili tomu, že po takovém pádu je možné mít otok mozku, zhmoždění mozku a levé plíce, zlomenou kyčel i osm žeber.

Tady je reportáž, kterou jsem sepsal do MF DNES...

KUNOVICE "Haló, pane Musela, haló, jste tam? Jsou uvnitř nějací zranění?!" Slova policejního vyjednavače se rozléhají nádvořím před jednou z budov letecké společnosti Aircraft Industries, ale žádná odpověď na ně nepřichází. Místo toho zazní výstřel, kterým podle všeho Karel Musela zastřelil sám sebe.

Když  policisté vejdou dovnitř, najdou tady také dvě jeho oběti. Třetí oběť, generální ředitelka Ilona Plšková je lehce zraněná na hlavě, před střelbou se ukryla.

Kdo by jen čekal, že se něco takového v malém městečku Kunovice u Uherského Hradiště uprostřed čtvrtečního dne odehraje? I když - o lečems možná svědčilo už ráno.

"Co tak brzo vstáváš?" ptal se včera ráno soused Karla Musela, který seděl v mlhavém ránu u domu a pokuřoval. "Ále, nemohl jsem dnes nějak spát. Asi půjdu na procházku," odpověděl Karel Musela, který na procházky chodil poměrně často, byť mnohdy se svou pětasedmdesátiletou matkou, která byla nemocná a nemohla moc na nohy.

Často je proto bylo možné vidět, jak jde s hůlčičkou pomalu po Kunovicích a její syn ji podpírá. Tentokrát ale matka nebyla doma, ležela v nemocnici a měla se vrátit až příští týden.

Za chvilku už sousedé viděli, jak Karel Musela odchází. Nikdo z nich ale netušil, že sebou nese dvě zbraně, které o několik desítek minut použije. Že střílí, to věděli, věděli také, že má doma hned několik zbraní. Karel Musela měl totiž strach o svůj život. Některým svým známým povídal o tom, jaký má strach.

Když byl před časem nalezený pod mysliveckým posedem jeho těžce zraněný bratr, byl přesvědčený, že nešlo o nešťastnou náhodu, ale úmyslný útok některých lidí. Netajil se tím a bál se, že že jednou se stane cíle útoku také on. "Vždycky říkal, že má dům zabezpečený tak, aby se k němu nikdo nedostal," vzpomínal včera jeden z jeho bývalých kolegů v práci.

Včera se však rozhodl Karel Musela zaútočit on sám. Jak se dostal do podniku, není jasné, v minulosti tady sice pracoval, ale musel odejít, a tak přes vrátnici by ho neměla bezpečnostní služba vůbec pustit. Je proto pravděpodobné, že na vrátnici uvedl jako důvod návštěvy cestu k lékaři. Na tom by nebylo nic divného, denně takto lidé k místními lékaři, který ordinuje kousek od vrátnice,  chodí. Když už byl Karel Musela unitř areálu, nebylo těžké se po podniku pohybovat.

Navíc dobře věděl, že cíl jeho cesty je jen několi desítek metrů od ordinace lékaře. Ve vedlejší budově mělo sídlo vedení  a zrovnavčera zasedalo představenstvo za účasti ruských investorů - většinový podíl v Aircraft Industries mají totiž Rusové.

Co se přesně odehrálo uvnitř, není známo, svědci ale říkají, že zaznělo několik výstřelů a z budovy utíkala sekretářka, která všechny varovala, aby dovnitř nikdo nevcházel. Za několik minut už byla na místě okresní policie, za několik desítek minut už bránou podniku projížděla krajská policejní zásahová jednotka. Ozbrojení muži v kuklách obklíčili budovu a chystalli se na případný zásah. Vše ale ukončil sebevražedný výstřel.

"Když jsme vešli dovnitř, ležel v jedné místnosti střelec, v další jedna z jeho obětí a v druhé místnosti druhá," prozradil jeden z policistů, podle kterého útočník přišel zřejmě do budovy ve chvíli, kdy členové vedení byli na chodbě. Když začala střleba, zřejmě se snažili ukrýt do místností. Lidí, kteří Karla Muselu znali, prohlašují přesvědčivě - on chtěl zastřelit právě dvojici, kterou zastřelil.

U domku, ze kterého Karel Musela odcházel, už stáli odpoledne policisté a uvnitř mluvili s jeho matkou.

"Chudera,  z nemocnice ji dovezli dřív, aniž by někdo tušil, co se stane. Byla zrovna u nás, když v rádiu hlásili, že někdo střílí po lidech z vedení," vypráví sousedka. Když zprávu uslyšela pětasedmdesátiletá Anna Muselová, tušila už, co se stalo. "To je asi náš Karel," pronesla těžce.

Radek Bartoníček

Pokud jste, prosím, Karla Muselu nebo členy vedení podniku znali, nebo pokud byste chtěli k tomuto případu cokoliv říci, můžete mně kdykoliv zavolat na telefon 725 687 905. Děkuju.

Poslední větou asi naštvu pár lidí, ale neodpustím si jí. Byl jsem nesmírně zklamaný chováním řady zaměstnanců Letu vůči novinářům. To, že nechtěli nic říci, jsem chápal a nijak se na ně nezlobil. Ale poznámky, které směrem k novinářům pronášeli, si mohli odpustit. Jistě, můžu mít tisíce důvodů pro pochopení takových poznámek, ale rád bych jen řekl, že jsme se snažili na místě dělat svou práci - v dosti nelehkých podmínkách. 99 procent zaměstnanců přitom určitě večer sedělo u televize nebo ráno čtou noviny, a zajímají se právě o to, cože novináři zjistili nebo nezjistili. 

Nebýt novinářů, jejich otázek a psaní, politici i mnozí lidé by si v této zemi dovolili mnohem více, než si dovolují. Když nechci novináři nic říci, můžu to udělat stručně, elegantně, s omluvou a úsměvem. Bohužel, chování mnoha lidí v naší zemi má k tomuto ještě daleko - a to zdaleka nejen při kontaktu s novináři, stačí se dívat kolem sebe u nás na Slovácku i jinde. Tím vůbec neomlouvám novináře, i my musíme na svém chování ještě hodně zapracovat.