Setkání z Antonínku, na které myslím dodnes - setkání s Čechoameričanem z Texasu, který si od nás odvezl za oceán zaslouženou odměnu
Chodil z těžka, v koleně měl vodu, navíc si nevzal prášky, které nutně potřeboval, ale přesto všechno se ten chlapík neustále usmíval, choval se velmi srdečně a nebyla v něm ani špetka pesimismu - dovolte mi seznámit vás krátce s Raymondem Snokhousem, honorárním konzulem České republiky v USA, ctihodným mužem, který se snažil pomáhat mnoha a mnoha Čechům, kteří překročili oceán.
Měl jsem to štěstí setkat se s ním před několika dny na Antonínku, den poté, co při Dnech lidí dobré vůle převzal společně s manželkou Claris na zaplněném Velehradu dosti prestižní ocenění za svou práci pro naši zemi. Manželé, oba hluboce věřící, se jeli podívat na Antonínek a poté pokračovali k uměleckému kováři panu Válkovi do Veselí nad Moravou, protože dědeček pana Snokhouse byl kovář, který přišel do USA na konci 19. století z jižních Čech. Jeho vnuk se už samozřejmě narodil v USA, ale k vlasti svého dědečka má dodnes ohromně blízký vztah.
Jsem šťastný, že jsem měl možnost zažít na Antonínku a ve Veselí jeho přítomnost a mohl jsem poslouchat jeho povídání o životě v Texasu, o krajanech, tamní pospolitosti i soudržnosti. Ještě víc jsem tak rozuměl tomu, proč má k vlasti svého dědečka takový vztah, proč pomáhá Čechům (i Moravákům), a proč daroval peníze například i na oltář v Korytné na našem Slovácku.
Měl jsem pocit, že pan Stokhous je svou náturou, chováním i skutky tak trošku člověkem z jiného světa, jeho svět byl a je založený na silné víře a přesvědčení, že lidé si musí pomáhat, tak jako to zažil mezi krajany v Texasu. Díky tomuto přesvědčení a těmto hodnotám zůstává dodnes velmi skromný a optimistický, i když má nemalé zdravotní potíže - nemyslete si, že to dával nějak najevo. Naopak, úsměv z jeho tváře snad vůbec nezmizel a když něco říkal, vždy to byla slova vstřícná a milá. Stejně se přitom chovala i jeho manželka, které se mimochodem na Antonínku líbilo tak, že každou chvíli si fotila nějaký kousek tamní krajiny.
Co naděláme, dnes se všechno mění a lidí tohoto typu kvapem ubývá, všudypřítomná blbá nálada, atmosféra nedůvěry a podezírání v kombinaci s neustálým stresem mění bohužel povahy lidí k horšímu. I z našeho Slovácka ale známe především z dřívější doby tyto dobrácké nátury "strýců", kteří svůj život postavili na víře a práci, a za každých okolností se dívali dopředu s humorem a dobrou náladou.
Strašně moc nám tento typ lidí dnes chybí. Ani nevíte, jak mi je líto, že nás od pana Raymonda Snokhouse dělí tak převeliká vzdálenost. Třeba si ale z jeho života i chování vezmeme něco pro sebe.
RB
... připojuji ještě fotečky, udělal jsem je na Antonínku, pan Snokhous a jeho paní Claris
... ještě fotka z kovárny pana Válka ve Veselí nad Moravou
... a manželé ještě na videu