Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

S Miroslavem Valentou o Synotu, motorkách, řezbářství i korupci...

S Miroslavem Valentou juniorem jsem se setkal náhodně, ve Slováckém muzeu Uherské Hradiště, kde se představil jako řezbář. Na zajímavé výstavě betlémů, mimochodem dost navštěvované, najdete jeho betlém v místech, kde končí v přízemí výstavní síň a vy z ní odcházíte schodištěm do prvního poschodí. Zajímavý a hodnotný betlém, skříňový, představte si menší skříňku, na jejíž dvířkách i uvnitř vidíte motiv betlému. O něm jsem začal tedy s panem Valentou mluvit - ale pochopitelně nezůstalo jen u tohoto tématu.

Jak dlouho trvá vytvořit takový betlém?
Asi rok a pět dní, dělal jsem ho už v roce 1991. Je to ze smrku, z lípy, z ořechu, snad jsem nevynechal nic. Dalo by se to zvládnout dřív, ale já jsem zaneprázdněný člověk.

Takže řezbařina není vaše hlavní činnost.
Jako jeden ze spolumajitelů firmy Synot se věnuju hodně podniku.

Rád bych se zeptal ještě na řezbářství.
Občas něco dělám, nejvíc asi tvořím sakrální motivy, teď momentálně například dělám z hruškového dřeva reliéf s názvem Sedm hříchů.

Sedm?
Dělám to takovým středověkým symbolismem, bude to jako něco, co dělal například Hieronymus Bosch, je to vlastně udělané jako Loď bláznů, ve které jsou symbolizovány hříchy.

Snažíte se tedy řezbářstvím něco říci...
Pro mě je to absolutní záliba, nic víc. vystudoval jsem chemii a jsem absolutní samouk, řezbářství se věnuju od třinácti nebo patnácti let. Neživím se jím, většinu věcí jsem rozdal.

I tento betlém na výstavě?
I ten, daroval jsem ho bráchovi. Nejdřív jsem kreslil, to mě ale přestalo stačit, zkoušel jsem trošku hlínu, ale to je chladné, takže dřevo.

Slyšel jsem, že na této výstavě betlémů vám záleželo hodně.
Ano, záleželo mi na ní hodně. Vystavoval jsem už na několika výstavách, i mezinárodních, a mrzelo mě, že není výstava betlémů v Uherském Hradišti. Proto výstavu podpořila i naše Nadace Děti-kultura-sport, protože například vydání katalogu k výstavě i další věci jsou dnes drahé.

A máte k betlémům i určitý duchovní vztah?
Nejsem věřící člověk.

Jakého máte ještě "koníčka" kromě řezbářství? Říká se, že jste nadšenec do motorek.
To je moje druhá záliba.

Takže je vám blízké všechno, co je s motorkami spojené? Volnost, svoboda, pohoda...
Já nerad filozofuju. Beru život tak, jak jde, pro ilustraci jsem třikrát rozvedený, já si nedělám s ničím potíže, ani s životem. Beru ho takový, jaký je.

I když motorky jsou určitá životní filozofie.
To samozřejmě ano, určitě to je uznávání svobody, v těch našich motorkářských klubech se točí lidé, kterým můžete věřit, na které se můžete spolehnout, znám je desítky let. Já myslím, že tito lidé si užívají život ze všech nejvíc. Se vším všudy.

Takže, pokud neděláte se dřevem nebo nejste na motorce, věnujete se řízení firmy, sedíte někde v kanceláří?
V podstatě tak. Synot je velká firma, je potřeba každé ruky. A jelikož nám letos zemřel táta, jsme na to s bráchou jenom dva. Je to kolos, který má 800 zaměstnanců a to potřebuje vaši přítomnost. Samozřejmě to není tak, že bych seděl deset hodin v práci a pracoval, pracoval, pracoval, to v žádném případě, ale musíte tam být. Šéfové a majitelé tam prostě musí být.

Synot je samozřejmě velká firma. Co je vlastně jeho nejpodstatnější činnost?
Synot dělá, jak známo, hlavně loterie, ale je tam spousta jiných věcí, najdeto to na internetu. Telekomunikace, prodáváme auta, máme několik hotelů, restaurace. Je to obsáhlé, je to holding asi padesáti firem.

Mám pocit, že v poslední době investujete v Hradišti hodně do nemovitostí...
Investujeme všude. Po celé republice. Všude, kde máme zájmy, myslím tím, obchodní a investorské. Nejvíc asi tady, v tomto kraji, řadu let jsme tady doma.

Souhlasil byste, kdybych řekl, že jste nejmocnější firma regionu?
To nechám na jiných.

Zeptám se ještě na fotbal. Co říkáte možnosti spojení se Zlínem?
Já nejsem odborník na fotbal, já jsem byl jeden z těch tří Valentů, který fotbalu moc nefandil, nebyl jsem pro, abychom investovali do těchto záležitostí.

A pokud jde o možnost spojení?
Když jsme spojovali fotbal ve Starém Městě a Uherském Hradišti, všichni říkali, že to nelze. A vidíte, bylo to možné. Myslím si, že taková fůze se Zlínem by nebyla špatná, a kdyby to vzali správní chlapi za pačesy, tak by to mohlo fungovat.

Podporuje vlastně Synot v současnosti finančně druholigové Slovácko? Zdá se mi, že majitel klubu pan Zemek vás urputně láká, ale vy nechcete.
My jsme zanevřeli. V podstatě na základě úplných nesmyslů obvinili mého bráchu a vlastně i mého otce, z jakýchsi praktik, a přitom za tím bylo úplně něco jiného. Fotbal měl smysl do chvíle, než se do něj začala míchat politika, myslím tím sportovní konkurence, začaly zákulisní tahy, a všechny tyto věci. To byl konec fotbalu na Slovácku.Nevím, jak dnes, ale můžu vám říci, že fotbal je maras, je to hrozné a nikdo to nespraví. Nikdo nikdy.

Když říkáte, že za korupcí bylo něco jiného, zákulisní tahy, co tím myslíte?
V tomto místě požádal pan Valenta, abych vypnul diktafon. Mluvili jsme ještě chvíli o korupci, já jsem mu připomínal, že přece policie zatkla na benzinové pumpě tehdejšího manažera Slovácka s hodně penězi, že v té chvíli byl na benzince i fotbaloví rozhodčí, který pískal Slovácko, že existují telefonické nahrávky, nasvědčující korupci. A pan Valenta mi vysvětloval svou verzi, že policie postupovala účelově, že se chovala k manažerovi hrubě, protože byl na benzince i s rodinou, že k předání peněz vůbec nedošlo, že rozhodčí nebyl na benzínce kvůli korupci, že nahrávky byly sestříhané atd. Prostě jsme mluvili o zajímavé věci, která by si zasloužila detailní rozhovor, ale nevím, jestli někdo ze Synotu by byl ochoten na diktafon o této záležitosti mluvit...)

Ještě se zastavím u vaší Nadace Děti-kultura-sport. Okruh toho, co podporujete je velmi široký, jistě pomáháte mnoha dobrým věcem. Co ale řeknete na připomínku, že se věnujete podnikání, které je mimo jiné spojeno s hazardem a neštěstím jiných?
Že si třeba čistíme svědomí? Co se týká byznysu, který my tady děláme, tak ten byznys je legálně povolený, je povolený zákony a hlídám velmi tvrdými zákony. Patří mezi nejvíce zdaněné věci, protože máme vlastně trojí daň, kterou z toho platíme, a navíc, což málokdo ví, končí v regionu ve státní pokladně. Těžko se o tom sálodlouze rozepisuje. Lidi ale mají dnes pocit, že vezmeme kýbl, přijdeme k automatu, vezmeme peníze, nasypeme si je do kapsy a jdeme pryč. Je to úplně jinak.

Děkuji za rozhovor.

RB

Tolik tedy povídání, které vzniklo improvizovaně, klasický rozhovor by si žádal více času a klidu, kolem nás neustále někdo chodil a tak i rozhovor končil ve chvíli, kdy někdo chtěl s panem Valentou mluvit. Přesto si myslím, že jde o rozhovor zajímavý, nestává se často, aby někdo ze Synotu mluvil podrobněji na veřejnosti, a zejména, aby odpovídal na skutečné otázky. Miroslav Valenta byl onoho dne vstřícný a trpělivý, odpověděl na vše, co jsem se zeptal, až bohužel na onen okamžil s vypnutým diktafonem.

Mluvili jsme také chvíli o jeho otci, který zemřel letos v srpnu, s nímž jsem se tak dlouho chystal dělat rozhovor, až se vůbec neuskutečnil. Dnes toho velmi lituji, protože je jasné, že pokud by chtěl někdo psát o firmě Synot, opředené i několika mýty či nejasnosti, musel by začít právě Valentou starším - mužem, který stál na začátku dnešního kolosu, který je jedním z hlavních "hráčů" Slovácka. Zda v dobrém či zlém, nechávám na vás. 

Kdybychom si sedli například do nově opraveného podniku jménem U hejtmana Šarovce, určitě bychom si činnost Synotu pochvalovali, podnik určitě upravili pěkně a ještě pozvedli nepříliš dobrou úroveň slováckého "veřejného" pohostinství :) Napadá mě v této souvislosti - když má tady někdo peníze a dá je schopným lidem, je vidět, že dokáží vytvořit opravdu věci, které přesahují  spíše průměrně nastavenou "laťku" Slovácka - ale nevím, jestli na to nebyli zavolaní Pražáci :)

A ještě slova Miroslava Valenta juniora, když jsme mluvili o jeho otci. Myslím, že je logické, že právě v této chvíli onen mohutný, takřka holohlavý chlap -  který stál přede mnou v černých riflích a černé košili s částečně odhaleným hrudníkem, z kterého mu "vyčuhoval" vytetovaný motorkářský znak na prsou - poprvé dostával ze sebe svá slova s očividným přemáháním a dojetím...

"Táta byl frajer, víc se k tomu říci nedá. Vzhledem k tomu, že zemřel nedávno, je jeho smrt příliš čerstvá a já o něm nechci moc rozmlouvat. Byl to prostě frajer. Ve všech směrech. S náma měl vždycky kamarádské vztahy, nehráli jsme si na otce a syny ve smyslu toho, že bychom si vykali a měli nějaké odměřený vztah, byli jsme kámoši. Naučil nás spoustu věcí, mimo jiné dívat se na svět jeho očima."