Přehled fotografií

Kapitán Hluku: Fotbal je až na druhém místě
Alexandr Machala dal přednost své profesi, díky které cestuje po světě

(Ve fotogalerii najdete také fotky z Dubaje!)


Jeho spoluhráči ze Synotu dnes hrají první ligu, on patří k nejzkušenějším hráčům Hluku a  při troše fotbalového štěstí jsme ho dnes mohli vídat běhat po prvoligových trávnících. Rozhodl se jinak – upřednostnil školu a pracovní kariéru před dráhou profesionálního fotbalisty.

Osmadvacetiletý  Alexandr Machala už třetí rok navléká kapitánskou pásku fotbalistů Hluku.

„Má úžasný přehled, výbornou rozehrávku a umí se prosadit ve hře jeden na jednoho. Hraje dobře pozičně a umí předvídat hru. Na hřišti je prostě tam, kde se něco děje,“ hodnotí jeho fotbalovou stránku asistent trenéra Zdeněk Horák.

Na první ligu bych asi neměl

„Velký“  profesionální fotbal poznal už před devíti lety v dresu staroměstském Synotu. V tu dobu se také  lámala jeho kariéra.

„Nastoupil jsem na pár zápasů ve druhé lize, teď si vzpomínám, že jsem kopal třeba v Blšanech nebo proti Vítkovicím. Hrál jsem společně s Minářem a Šmahajem. Jeden trénuje Zlín a druhý za něj dneska hraje. Byl jsem v jednom mužstvu i s Ordošem, ten zase kope ligu za Sigmu Olomouc. Jenomže jsem začal studovat v Ostravě vysokou školu a na tréninky jezdil jenom v pátek. To se trenérům moc nelíbilo a zákonitě jsem vypadl ze sestavy áčka a hrával jenom za juniorku,“ líčí svoje fotbalové roky v dresu Synotu.

Neměl se tehdy víc porvat o místo v druholigovém kádru? Nemohla škola, kterou upřednostnil před fotbalem, přece jenom počkat? Jak se na to dívá dnes důrazný obránce Hluku?  „O tom by se dalo polemizovat, ale jsem přesvědčený, že to pro mě rozhodně nebyl špatný krok. Nevím, nevím, ale myslím si, že na první ligu bych asi neměl a pokud vás ten fotbal neuživí a nehrajete ligu, nebo nekopete někde v zahraničí, tak bylo určitě lepší preferovat školu a dnes toho rozhodně nelituji,“ říká Saša.

(„Hlavně řekni všechno po  pravdě Sašine,“ radili mu spoluhráči, kteří se kolem nás trousili v dobré náladě po vyhraném mistrovském zápase Hluku).

První trenér - otec

K fotbalu ho přivedl a první fotbalové krůčky ho učil jako trenér jeho otec Zdeněk Machala v sousední Ostrožské Lhotě, odkud Saša Machala pochází.  V páté třídě základní školy ho otec odvezl na výběr žáčků do tehdejší Slovácké Slavie Uherské Hradiště. On sám po tom hrát fotbal ve „velkém“ Hradišti ani nijak závratně netoužil. „Tehdy mně to bylo docela jedno, jestli budu hrát ve Lhotě, nebo ve Slovácké Slavii. Později jsem byl ale rád, že mě tam otec zavezl,“ dnes už dobře ví hlucký kapitán.

Ve Slovácké Slavii prošel všechny mládežnické kategorie a do fotbalového Hluku se dostal poprvé před deseti lety. „Přišel jsem do Hluku na hostování ze Slovácké Slavie v devatenácti letech. Po podzimu bylo mužstvo na sestup a já jsem tu byl na půlroční výpomoc. Nakonec se nám podařilo krajský přebor zachránit a pokud si vzpomínám, skončili jsme někde kolem desátého místa,“ líčí svoje první fotbalové kroky pod hluckou tvrzí Saša Machala.

Za pár let se do Hluku vrátil natrvalo. Hlavní sponzor fotbalistů pan Řehák měl o šikovného fotbalistu zájem a o jeho další kariéře bylo rozhodnuto. Saša se dlouho nerozmýšlel a zamířil do Hluku. „Chtěl jsem pravidelně hrávat a ne sedět v Hradišti na lavičce, i když Hlučané hráli „jenom“ kraj.“

Nejlepší trenér – Libor Soldán

Jurník, Dominik, Šimčík, Horák, Soldán a jako poslední Sopůšek. To jsou jména trenérů pod kterými Saša v Hluku nastupoval. Možná trošku v jiném pořadí a snad jsem na nikoho nezapomněl, říká. Nejraději vzpomíná na bývalého ligistu Libora Soldána, se kterým si padl do noty fotbalově a také lidsky. Byl to trenér, který ho v Hluku vedl nejdéle a Saša na něj nedá dopustit ani dnes. „Měl jsem ho rád. Měli jsme výborný vztah i po lidské stránce. Fotbalu v Hluku hodně obětoval,“ říká Saša.

Pokud se ho zeptáte, jak se dneska cítí v Hluku, tak to vypadá jako reklama pro místní fotbalový klub. Říká, že mají skvělou partu a je tu jako doma. Výsledkově se jim v letošním ročníku daří nad očekávání a není si opravdu na co stěžovat. Když přijde řeč na možný postup Hlučanů do divize, tak se chviličku zamyslí a říká, že by se musel mančaft  posílit  a všechno je prý o penězích.

Sídlo firmy má ve Spojených arabských emirátech

Po vystudování vysoké školy strojírenské v Ostravě se začal ohlížet po práci a jak už to někdy bývá pomohla mu náhoda.

„Dělám už čtyři roky ve Zlíně u pobočky jedné firmy, která má sídlo ve Spojených arabských emirátech ( Saša tam také mimo jiné, také tři měsíce pracovně pobýval), dostal jsem se tam přes kamaráda z Uherského Hradiště. „Projektujeme ekologické skládky po celé Evropě, po Arabských emirátech, nebo třeba  v Jordánsku,“ přibližuje svoji práci. Abych se přiznal, nedovedl jsem si úplně přesně představit jakou práci vlastně dělá a tak Saša Machala vysvětluje dál. „Když to zjednodušíme, tak to vypadá tak, že se vykope velká jáma, do které se dávají různé fólie a z nich se vytvoří taková struktura, aby ten „bordel“ nešel do země.
Nakonec se to zahrne zeminou a na povrch se nasadí zeleň.“

Možná to pro někoho vypadá jako ne příliš atraktivní zaměstnání – stát celý den u rýsovacího prkna a kreslit. Saša Machala si to ovšem nemyslí. „V naší pobočce ve Zlíně je nás jenom šest a máme vynikající kolektiv. Zároveň si myslím, že v dnešní době by se mělo dělat ještě víc pro životní prostředí. Jsem rád, že k tomu můžu trochu přispět. Těžko se to vysvětluje, ale ta práce mě prostě baví. Je také spojená s cestováním, které mně také nedělá problémy – rád poznávám cizí země,“ povídá mladý ekolog.

Jednu věc mu jeho práce přece jenom maličko komplikuje. Nemůže si plánovat svůj volný čas – všechno podřizuje zaměstnání. Není výjimka, že místo v neděli na fotbal letí třeba služebně do Dubaje. Však jsem ho při autorizaci tohoto rozhovoru zastihl na konci března právě tam.


Pro Hlucké noviny Stanislav Dufka