Když jsem si otevřel týdeník Respekt, zahlédl jsem na straně 51 oznámení, že hostem on-line rozhovoru Respektu bude ve středu 3. června 2009 (tedy DNES) od 15.00 hodin učitel, muzikant a folklorista Vlastik Ondra. Pokud se ho chcete na cokoliv zeptat, máte možnost už od tohoto okamžiku, stačí, když kliknete TADY a položíte otázku. 

Rád bych o Vlastikovi toho mnoho napsal, ale cítím, že bych k tomu potřeboval mnohem více času než nyní mám, bílé stránky časopisu Krajem svatého Antonínka mě volají. Ve stručnosti bych vám měl alespoň doporučit (už poněkolikáté) stránky folklorního souboru Nivnička nebo třeba mužského sboru Boršičané (i když dnes ráno to na tomto webu vypadá bohužel na pěknou polízanici - nebo spíš poslivovici) , tam i tam toho najdete o Vlastikově práci velmi mnoho. Mě osobně jeho práce, pohled na život, a pochopitelně i ony internetové stránky, v lečems inspirují a patří mezi to, co také můj život hodně ovlivňuje.

Ale nezmíním se v tomto okamžiku o něm, ale o něčem jiném. Chci se zastavit a zase běžet u označení folklorista. Sakra, safra, řekněte mi, co to jen může ten folklorista být? Já to dodnes nevím. Fakt. Mně se nelíbí ani slovo folklorista, ani slovo folklor - a nejen proto, že nikdy nevím, jestli nad písmenkou "o" má být čárka nebo ne. Moje hlavní připomínka je ta, že slovo folklór nebo folklorista jsou podezřelá slova, pod kterými se může skrývat cokoliv i nic.

Když jsem byl v Praze, zvykl jsem si, že mí dobří kolegové v novinách se slovu foklór (nebo folklor) posmívají a folklorista je pro ně nějaký ohrožený druh, čekající na vymření - dovedu si představit, že nějaké velké noviny či internetové weby by nikdy na svůj on-line rozhovor nějakého folkloristu Ondru nezvaly. Proboha, kdo by se ho co ptal, o čem by ten mluvil, strachovaly by se určitě.

Občas si za to můžou sami folkloristé. V řadě článků, kde píší sami o sobě, se to hemží různými roky, počty vystoupení, seznamy, kdy, kde, kdo s nimi hrál, pochopitelně nechybí informace, že určitě vystupovali někde za hranicemi a každý druhý je osobnost či legenda. A u toho bývá někdy spousta fotek (hlavně u mladých a na internetu), většinou ne moc dobrých, na kterých se někdo pitvoří nebo popíjí. Pro člověka "mimo" je problém najít k těmto suchopárným a podle jedné šablony napsaným článkům, a lidem v nich vystupujícím, blízký vztah, prostě všecko to je jakési umělé, uzavřené do vlastního světa a vlastních problémů či radostí.

Také mě to někdy odrazovalo a odrazuje, místo, abych se k "folkloristovi" přiblížil, udělám pro jistotu krok vzad. Asi se mi budete smát nebo na mě nadávat, ale holt, tak už to s mou chůzí vypadá. Když ale udělám krok vpřed, zjistím, že folklorista je často člověk cenný, vzácný, zajímavý, příjemný, dobrosrdečný. Je to člověk živý někdy až moc, žádná umělotina, žádný soupis životopisných dat a seznamů vystoupení, žádná zkamenělá legenda. Je to člověk, který má citu na rozdávání, který vnímá život kolem sebe, vidí, jak se svět mění a snaží se ho zpomalit, zlepšit, ulehčit, má rád lidi a je ochoten kvůlli nim udělat takřka cokoliv. 

To je tedy folklorista, jak ho vidím a obdivuji já. A neustále přemýšlím, jak jen to jeho označení pozměnit...

RB  

Ps. A pochopitelně, opět doporučuji ke čtení týdeník Respekt, nejlépe v papírové podobě,  i v tomto čísle je mnoho a mnoho zajímavého čtení!