Manželé Zlomkovi,

Toto psaní mi poslal do mejlíku Vašek Hájek, člen mužského sboru v Ostrožské Lhotě. Jeho psaní je zajímavým a vlídným "pozastavením" právě nad činností sboru. Myslím, že Vašek dokáže svými postřehy vystihnout smysl chlapského scházení, které určitě nespočívá v tom, co často vidí nejvíc divák - tedy nějaké vystoupení na pódiu. Pokud chcete lhotské chlapy, a nejen je, slyšet, přijdeďte do Ostrožské Lhoty 6. prosince nebo třeba už teď v sobotu 22. listopadu.

Shodou náhod jsem si ve chvílích, kdy Vašek posílal mail, prohlížel internetové stránky sboru z Boršic u Blatnice. Zkuste se na ně podívat, umožní vám rovněž přiblížit se k srdci některých chlapů - mimochodem, ony stránky jsou dělány perfektním způsobem, klikněte prosím TADY.   

A dovolte mi ještě jednu poznámku. Vašek Hájek ve svém článečku vzpomíná pana Macha, kterému se narodil další vnuk - pokud to dobře počítám, 21! Když se podíváte na stránky boršického sboru, vnuka tam najdete. Dcera pana Macha se totiž přivdala do Boršic, její manžel Libor Zlomek je místostarosta a člen tamního mužského sboru - a také úspěšný vinař. A ještě jedna věc - když se podíváte na fotku, která je v úvodu tohoto článku, jsou na ní oba manželé, když jsem je fotil letos v létě.

Tak a tím bych mohl končit a už vás nechat číst článeček. Jenže: mně to nedá. Vždycky, když narazím na potomky Machů - s jednou z jejich dcer jsem chodil do školy - mám velké přání manžele Machovi navštívít a zeptat se jich na jednu věc. "Řekněte mi prosím, co a jak v životě musí člověk udělat, aby dobře vychoval tolik dětí a vnuků jako se to podařilo vám?"

RB    

Psaní o lhotském mužském sboru aneb ve Lhotě nemáme kulturák

Ve Lhotě nemáme kulturák. Ten klasický socialistický. Zato máme na Obecním opravený sál ve kterém je zázemí pro kulturu. Takovou tu naši ochotnickou. Ačkoliv to zdaleka není jediné místo, kde se provádí různorodá zájmová činnost, dochází občas k termínovým kolizím. Znám to z pravidelných zkoušek mužského sboru a bohužel už nepravidelných zkoušek dechovky, když na sebe občas narážíme s divadelními ochotníky a dalšími folkloristy. Jsou období, naštěstí nejenom před hodama, kdy jsou „kolize" častější.

Ve čtvrtek 20 listopadu se scházel na zkoušku mužský sbor, když se z generálky na sobotní vystoupení rozcházeli, nebo spíš rozbíhali, jubilanti z Kameňáčku. To vyšlo. Když však sbor obsadil přísálí sešla se lhotská cimbálová muzika a ta už měla smůlu. Musela se uklidit do sklepa pod jevištěm - známého lhotského pekla. Jejich zkouška tedy proběhla v hudeckém obsazení - bez cimbálu. Naštěstí cimbalistka Věrka Bachanová zkoušela během nácviku děcek z Kameňáčku, takže zkrátka nepřišel nikdo, i když byl frmol. Jen takových „střetů" víc, ať to žije.

Mužský sbor si na závěr zkoušky zabral i jeviště, neboť na své, kvapem se blížící, Mikulášské vystoupení, připravuje malé ochotnické překvapení. Doufejme, že se s ním podaří diváky pobavit a nezvrhne se v horor.

 Pohodové atmosféře na zkoušce sboru jistě přispělo i to, že mezi nás zavítal nepravidelně se zúčastňující Josef Mach se zprávou, že má dalšího vnuka - Filipa. Není moc lidí, kteří počítají vnuky na desítky. U Machů načali už třetí. To je radosti. To bude zpěváků, když otec novorozeného zpívá v Boršicích a děda chytá další mízu ve Lhotě. A navíc, jak se tím trénuje paměť, když se ani jedno jméno neopakuje. Ještě jednou gratulujeme - a jen takových zpráv víc, ať to žije.

Intenzivnější a častější zkoušky mužského sboru jsou směřovány ke vzpomínanému vystoupení, letos naplánovanému přesně na svátek sv. Mikuláše 6.prosince. Vzhledem k tomu, že chlapi ze sboru jsou o polovinu mladší než děcka z Kameňáčku, bude letošní setkání připomínkou toho, že organizované chlapské zpívání se ve Lhotě provozuje 10 let.

Tradiční Mikulášské zpívání bude tentokrát taková sousedská oslava narozenin. Kromě všech, kdo se během této doby do činnosti sboru zapojili buď přímo zpěvem, nebo ochotou pomoct všemožně organizačně, jsme pozvali sousedy zpěváky a zpěvačky z Hluku, Ostrožské Nové Vsi, Ostrohu a Boršic u Blatnice.

Pódiové představení bude doplněno výše vzpomínanou kulturní vložkou pořádajícího místního mužského sboru a v okolí vysoce ceněným vystoupením lhotského ženského sboru, doprovázeného tradičně domácí cimbálovou Višňa. Na těchto souborech je, kromě nesporného zápalu, zajímavé i sledovat, jak se postupně vypracovávají. Navíc mnozí v dorosteneckém věku. A to je krásné, jen ať to žije.

Naše zpívání samozřejmě není o světlech reflektorů, stačí občas bojovat s nešikovně přistrčeným mikrofonem. Proto je pro nás stejně důležitá i beseda po oficiálním programu, která umožní malé ohlédnutí, ale určitě i spřádání dalších plánů. Přitom jistě dojde na spoustu nádherných písniček s možností zazpívat si v širším obsazení, jak už to bývá. Podlehne-li člověk takové atmosféře, to se dají prožít emoce. Za to stojí oželet i všelijaká Rodinná pouta. Jestli to bude beseda u cimbálu, nebo bez, záleží pak na Vojtovi Radochovi a jeho spoluhráčích z Višně. Vzhledem k tomu, že je muzika baví, věříme, že se také přičiní aby to žilo.

Ze všeho v životě se dá udělat problém, ale spousta událostí se dá i krásně vychutnat. Záleží, jak se k věci člověk postaví. Poslední zkoušky sboru jsou poznamenány organizováním, zařizováním, rozdělováním úkolů a všelijakými starostmi. Po zkoušce, o které se zmiňuji, jsme tradičně zasedli ještě na jedno u Jiřiny a tam se jeden blíže nejmenovaný Bohůš mezi řečí vyznal: „Chlapi já sem sa tak těšíl na zkůšku, když sem mosel byt minulý týdeň v téj posr... Ostravě". Je vidět, čím žije. A proto tak silno zpívál.

Václav Hájek, člen mužského sboru z Ostrožské Lhoty