Břetislav Rychlík

Přeji vám všem, kteří přijdete o víkendu na tyto stránky, pěkný víkend, poslední před vánočními svátky, užijte si ho v klidu a pohodě, však v roce je hodně jiných víkendů na to, abychom spěchali a něčím se rozčilovali.

Včera jsem byl celý den v Brně, zažil jsem několik zajímavých věcí, a postupně je sem na stránky dám. Nejdříve bych rád dal tuto videoukázku od Tondy Vrby. Je z konce včerejšího pořadu v Mahenově divadle, kde manželé Rychlíkovi za pomoci rozhlasového redaktora Jiřího Plocka připravili program k poctě Jaromíra Nečase s názvem Píseň jsem šířil nejraději.

Ten pořad byl možná v některých momentech kapánek delší, ale jinak byl velmi dobrý, v některých částech skvělý. Postupně se k tomuto pořadu vrátím, teď dávám konec, který byl - nebojím se to slovo použít - fantastický. Kdo si video pustíte, pochopíte, proč... A později více slov, videoukázek i fotek... 

Vždycky je samozřejmě důležité znát při sledování videa souvislosti, proto například upozorňuji, že ten starý pán, kterého uvidíte nejdříve, je Prof. Ing. Milan Krížo DrSc., velká slovenská folklorní osobnost, velmi sympatický pán, který odpoledne čekal trpělivě na zkoušku, měl obavu, jak jeho vystoupení dopadne, ale nakonec sklidil pořádný aplaus. Mimochodem, do kroje už se neobléká, ale protože měl k panu Nečasovi velmi osobní vztah, kroj si, možná naposledy, oblekl. A když se při jeho zpěvu přidali muzikanti a ze zákulisí vyšli primáši, včetně Martina Hrbáče, byla to krása...

Ovšem, byť by mohl v takové chvíli pořad gradovat, konec nebyl a následovalo video, které určitě nejen mně vyrazilo dech... Na plátně pustil Břetislav Rychlík film, ve kterém jakoby Jaromír Nečas ožil. Sledovat ten film, kouzelně natočený, slyšet písničku, kterou pan Nečas zpíval, a do toho vnímat historický interiér Mahenova divadla, to byl zážitek na hodně dlouho... A samozřejmě, nesmím zapomenout, na této videoukázce zpívá pan Nečas také svou nejoblíbenější píseň - Dúbravěnko, zelená... Další zážitek...