Pohlednice z

Slovácký rok v Kyjově skončil, nezbývá, než  se "vybavit" optimismem a věřit, že za čtyři roky budeme ve zdraví my i kyjovské Slovácko, abychom se mohli opět setkat.

Když mluvím o zdraví, dovolím si napsat, že v tomto je méně důležitým zdraví jednotlivce, protože člověk upadá jako list, zatímco země, stejně jako třeba strom či tradice, tady zůstávají dlouho po nás. Tak je to i s našim Slováckem či s jakýmkoliv místem, kde žijeme.

Tváře nás lidí se tedy mění, ale to, co po nás zůstává, to co je na našem životě nejcennější, je náš osobní vklad do této tradice, historie. Nejen našeho rodného kraje, naší rodné vesnice, našeho rodného města, ale ze všeho nejvíce naší rodiny, z níž jsme vyrostli a později z ní necháváme vyrůst jiné. Otcové a matky umírají, ale přicházejí jejich děti, mnohdy tolik podobné svým otcům a matkám. 

Přemýšlel jsem nad tímto včera při procházce kyjovským muzeem, kam jsem se šel podívat na historii Slováckého roku i jízdy králů. Přemýšlel jsem nad historiií člověka i našeho kraje, díval se na historické filmové záběry i fotografie, které se příliš nelišily od těch současných. Jistě, nebyly mnohdy barevné, silnice nebyly vyasfaltované a náměstí vydlážděné, ale to přece není vůbec podstatné.

Podstatné je, že naši předci nám dokázali předat své tradice a my se snažíme, abychom je předali našim dětem - v životě našeho kraje i naší vlastní rodiny. Sami na svých vlastních životech přitom jistě cítíme, že je to stále obtížnější, protože žijeme v nejmodernějším věku, jaké lidstvo kdy zažilo, a obklopeni dosud nevídaným množstvím lákadel si přestáváme být jistí, co je v životě nejdůležitější, jakou cestou se vydat a čím svůj život naplnit.

Právě v tomto je ale podle mě lidová kultura nenahraditelná, i v Kyjově jsem potkával mnoho rodin, které díky ní mají k sobě tak nádherně blízko - v kroji, s písničkou. A věřím, že ve většině případů nejen při folklorních akcích a nejen při oblečení do kroje. A byly to často rodiny velké, nejen děti a rodiče, ale také prarodiče, další příbuzní a často i další známí - třeba v případě vesnic.

Nepochybuju, že svět spatří ještě mnoho zázraků techniky, ale nikdy nic nemůže nahradit přítomnost lidových tradic, stejně jako nic nenahradí maminku, která  zpívá svým hlasem dětem lidové písničky a vychovává je ke vzájemné lásce na celý život - jak moc nám dnes tato láska či alespoň vzájemné pochopení chybí, kolik nesvárů je mezi rodiči, dětmi i celými rodinami. Jak nesmírně moc bychom potřebovali prababičky, které by našim malým dětem daly okusit krásy "jejich" světa, plného tradic, laskavosti a víry, který odešel s nimi.

Omlouvám se některým z vás, že píši v souvislosti se Slováckým rokem takto, možná jste čekali, že začnu rozebírat vstupné na celou akci, nebo třeba délku pořadů či počet návštěvníků, ale já vnímám Slovácký rok jako svátek lidové kultury přes řádky, které jsem napsal.

Proto jsem psal o rodině, protože podle mého největšího přesvědčení právě ona také dává podobu Slováckému roku. Při vší úctě to není organizační štáb či programová rada, ale je to opět ona maminka s tatínkem, kteří své dítě vychovávají, předávají mu tradice, povídají si s ním a kupují mu například první hudební nástroj. Odtud vede cestička k oné velké Komenského ulici, po které jde pak přes tři tisíce krojovaných.   

Pokud bych si "odskočil" mimo naše Slovácko, správa věcí veřejných v naší zemi by měla mít na srdci ze všeho nejvíce podporu rodin, každý zákon by měl být podřízen právě tomu, aby rodiče měli co nejlepší sociální a ekonomické podmínky pro to, aby mohli své děti skutečně vychovávat. Jedině v tom je ukryta naděje pro naši zemi, v takových harmonických rodinách můžou vyrůstat příští osvícení "vládci" a správci, kteří budou mít k druhým lidem vztah a budou dbát o jejich blaho. 

Radek Bartoníček

.. první fotka - pokud někdo četl předcházející řádky, určitě tuší, proč začínám právě takto ...  

... mám rád fotky, které vyprávějí, proto mi dovolte ještě pokračovat  ve stejné sérii

... a nechtěl bych zapomenout na maminky, tato utrhla kvítko z rozkvetlého náměstí a takto ho ukazovala svému miminku  

... a po rodičovské lásce ještě jedna podoba "kyjovské" lásky 

... a láska vášnivější  

... aehm, omlouvám se :) 

... říkali mně, že se mají rádi a jestli bych je mohl vyfotit

  ... a toto je muzikantská láska. ten s houslama vlevo je Petr Petrů, jede na voze v sobotním průvodovu krojovaných. Neznám jiného muzikanta, který by tak prožíval muziku jako on. Později vám takový okamžik ukážu na videoukázce, fotka jeho spontánnost až tak úplně neukazuje, ale říkal jsem si, že ji sem dám. Viděl jsem tohoto muzikanta s dalšími hrát na voze poprvé před čtyřma rokama a celé čtyři roky jsem se na tento okamžik těšil opět. Můžete si mi za to třeba posmívat ...

.. a tady je spontánnost a radost Petra Petrů vidět víc  

... a toto je Luca, abyste věděli :) Aneb krása v jedné z mnoha podob, které rád fotím 

Diváci byli všude - i v oknech :) 

... a ještě vám ukážu boty - podívejte, jak rozdílné někdy byly. Byť všechny tři majitelky šly vedle sebe a všechny měly na sobě kroje   

A když už někde jsem, tak mě zajímá, jak se lidé o své místo starají, v tomto případě Kyjovjané o své město. Šel jsem se podívat na jejich stadion a viděl, že ho mají krásný. A na něm jsem vyfotil tohoto osamělého běžce ... Také si občas připadám jako osamělý běžec :) :) :)

Z fotek je to, prosím, zatím vše... Pokračování příště, musím jít pracovat ...

Osobně jsem odjížděl včera navečer ze Slováckého roku a několikrát se otočil, než jsem definitivně nasedl do auta a odjel. Nechtělo se mi nechat Slovácký rok za sebou, protože jsem na něm zažil nemálo krásných okamžiků, ke kterým se tady na stránkách budu postupně vracet.

Dám na stránky také fotky a videoukázky, a to z pátku, soboty i neděle, nezlobte se ale, pokud s tímto nebudu spěchat. Myslím, že v tomto by byla rychlost na škodu, rád bych se například podrobněji zastavil v Bukovanech, kde vlastně Slovácký rok začíná, seznámím vás blíže s některými pořady z pátečního večera a soboty, a samozřejmě, pozastavím se také u včerejší jízdy králů ze Skoronic - byla opět nádherná a dojemná.

Pro nedočkavé dávám odkaz na videa Tondy Vrby, který v Kyjově nejen pracoval při organizování celé akce, ale ještě stačil točit z plných sil videa. Podívejte se na ně, jen upozorňuji, že jsou bez krácení a dělané Tondovou "metodou", ale určitě mají svou cenu.

TADY se můžete dívat na videa, které Tonda postupně doplňuje ...

... protože mi velmi záleží na vnímání lidové kultury, možná bych vám doporučil první video TADY. Je na něm úplný začátek Slováckého roku 2011. Tonda chytil konec povídání starosty Kyjova a poté povídání hejtmana Michala Haška. Protože považuji spojování politiky a folkloru za škodlivé (pro folklor), doporučuji vám tuto videoukázku od 1:16, kdy uslyšíte trubače a uvidíte z radnice pohled na náměstí. Žádné video ale pochopitelně nenahradí živou, autentickou přítomnost, stál jsem na náměstí a velmi se mi zahájení Slováckého roku líbilo. 

To je, prosím, asi pro úplný začátek všechno, prosím vás o trpělivost, rád bych svá vá videa sestřihal, fotky doprovodil popisky a napsal i samostatné texty. Mějte se krásně, užijte si poslední prázdninové dny.

RB

Ps. Pokud máte chuť napsat ke Slováckému roku své názory, budu rád, když je do diskuse napíšete. Budu vděčný také za poslání vašich textů, fotek a videoukázek, či odkazů na ně. Bohužel, z většiny akcí najde člověk na internetu jen málo věcí, které by se týkaly podstaty různých akcí, ať už jde o folklorní či jiná setkání. Třeba bude Slovácký rok výjimkou.

K dalším Tondovým videoukázkám se budu snažit vždy dát pár slov...

Tady je pěkně zachycená páteční atmosféra. Po oficiálních zahájení trubači na kyjovské radnici začíná Slovácký rok příchodem krojovaných z Bukovan. Až průvod přijde na náměstí, začnou chlapi z Bukovan stavět májku. Přitom se snaží, aby májka byla vždy větší než je kyjovská radnice ... Pokud jde ale o samotné Bukovany, do nich se ještě vrátíme, v pátek jsem točil přímo v této vesnici ...