RB

Seděl jsem v pátek na poradě v pražské redakci a poslouchal o tom, jak připravujeme článek na téma opuštěných hrobů, nevyzvednutých uren, stejně jako pohřbů, které už mnohdy příbuzní pro své zemřelé vůbec nechtějí pořádat, tisíců a tisíců lidí a rodin se to týká. Všechno jsou to prý trendy moderní doby, ty zarostlé hroby, pohozené urny a loučení bez loučení. Zatím se ty trendy rozmáhají hlavně v Praze a ve středních Čechách, uslyšel jsem, ale postupně prý přijdou jisto jistě i jinde do republiky. Opravdu? Jsem šťastný, že k nám na Slovácko zatím ještě moc nepřišly a moc bych si přál, aby tady u nás nikdy ani žádné místo neměly, i když vím, že například těch muzikantů, kteří u hrobů se svými instrumenty stojí a nádherně hrají, kvapem ubývá, zlatem budou jednou placeni, však se stále húř shánějí. Divná je občas ta moderní doba a stále častěji se bojím, co našim dětem přinese. A copak vlastně v dnešní den dělají ti, kteří utekli od těch hrobů, uren i loučení, jaký vztah měli ke svým blízkým? A jaký vztah nyní mají a budou mít k nim samotným jejich vlastní děti?

RB 

... Hradišťan na slova básníka Jana Skácela

... a ještě přidávám svůj sobotní sloupeček z MF DNES