Tady vznikal

Přeji všem čtenářům pěkný pátek, dva dny jsem byl mimo maily i počítač ve Štramberku, krásném místě, kde jsem se potkal s několika zajímavými lidmi - příští týden tady o nich napíši. Nyní dávám sem na stránky pravidelný páteční článek z regionálních novin, jak vidíte, je opět naivní a optimistický, v duchu mých některých utopistických představ o světě a lidech. Chtěl bych vidět svět a lidi lepší než ve skutečnosti jsou a potom píši takové články jako tento. Pak ale slyším, jak vypadá reálný život a poznávám, že se lidé ve skutečnosti nedrží kolem krku při zpívání (jak píši v tomto novinovém sloupečku), ale pořádně pod krkem - samozřejmě obrazně, pěkně nenápadně, pokud možno s úsměvem. Celý život je boj, boj samotných lidí vzájemně proti sobě - ale to není žádný originální objev, nejsme o nic lepší než pragenerace před námi a naši potomci nebudou o nich lepší než my... Ale snad jsme při tom zpívání a tančení alespoň na pár minut lepší než ve skutečnosti...

Tož tady je sloupek:

O živé muzice v hospodě

Loni to bylo pro mě pořádné překvapení, letos jsem se už „programově" těšil. A to do Boršic u Blatnice, kde mají mimo jiné výborný hodový zvyk. Nedělní muzika není někde v sále nebo na ulici, ale pěkně postaru - v hospodě. Loni tam vyhrávala dechová muzika Boršičané Antonína Koníčka, letos, minulou neděli, jsem poznal mezi muzikanty několik mužů z hluckého Šarovce. Tímto stručným sdělením bych mohl vlastně i tento sloupek končit, nejdůležitější informace jsem vám sdělil. A na video z hospody se můžete podívat na mých stránkách. Přesto bych se rád na toto téma trošku rozepsal.

Viděli jste už někdy muzikanty hrát a zpívat v hospodě? A viděli byste, že by hospoda zpívala a tancovala? Já jsem něco takového viděl dávno, pradávno, když jsem byl malý. Pamatuji si, jak muzikanti i hosté byli tehdy uvolnění a spontánní, jak se drželi za ramena, vytahovali jednu písničku za druhou a mně se zdálo, že nejsou na světě šťastnější lidé. Alespoň ne v tom okamžiku.

Bohužel ale s novou, rychlejší dobou, přišly kromě dobrých věcí i ty špatné. A mezi ty nejšpatnější patři krabice, zvaná televize, kterou hostinští učinili centrem veškerého dění ve svých podnicích, čímž nadobro a smrtelně ochromili veškerý hospodský život. Když k tomu přidáte fakt, že z hospod i ze života mizejí lidé, kteří umějí zpívat či vyprávět, ztrácíte hodně důvodů, proč do hospody vlastně chodit.

Právě tady bych ale prosil o malou a dočasnou výjimku pro boršickou hospodu. Tedy, přesněji, pro ty Boršičany a muzikanty, kteří nám alespoň ono nedělní hodové odpoledne v hospodě ukazují, že život nemusí být až taková nuda a vážnost. A nejde jen o hospodu, kdybych měl zůstat v Boršicích u Blatnice, uvolněná a velmi příjemná atmosféra tam panovala také týden před hodami, při besedě u cimbálu. A abych nechválil jen Boršice, kterým se letos náramně povedly hody. Stejně parádní atmosféra byla například na besedě u cimbálu s Burčáky a Háječkem v Ostrožské Lhotě - to jmenuji jen „svůj" region a poslední týden.

Předpokládám, že někdo namítnete, proč se tady zaobírám takovou maličkostí, jako je „nějaké" zpívání v hospodě nebo u cimbálu. A to zejména v dnešní době, kdy venku stále zuří ekonomické krize, na dveře klepe prasečí chřipka a práce ubývá rychleji než tajících ledovců při tom našem globálním oteplování.

Možná ale právě proto je ještě důležitější než kdykoliv jindy, abychom alespoň někdy na všechny tyto a mnohé další starosti zapomněli a jen tak obyčejně a spontánně se radovali ze života. Odložili mobil, foťák či stud, vykašlali se na vážný výraz ve tváři i oči čumilů, chytili za ruce toho, kdo je nám nejblíže a potom se už jenom točili a zpívali.

Muziko, hraj!!! A hraj ještě víc! Vždyť život je sakramensty krátký! A ty televize vyhoďte z hospod někde na smetiště!

Radek Bartoníček
Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz

  Boršická hospoda o hodách v roce 2009.