Dívky, které

O galerce našeho kulturáku

Z tolika plesů si člověk může teď na zimu vybírat, kterému z nich dát přednost? Já jsem nejraději na plesech v naší vesnici, kdy můžu sedět a jen tak pozorovat dění kolem sebe. V takových chvílích zvedám hlavu a prohlížím si galerii našeho starého dobrého kulturáku, kde sedí především starší i nejstarší ženy, vdané i nesezdané, babičky, prababičky, vdovy...

Dívám se na tu galerku a přemýšlím, kolik jsem tam už viděl žen, kolikrát byla tato galerka plná a kolikrát ještě bude plná v budoucnosti. Zejména při školním plese, když se tančí polonéza, je galerka přeplněná a oči žen zvědavě sledují jakýkoliv pohyb pod sebou. Vždyť tam na parketu mají své vnuky nebo pravnuky, další příbuzné a známé z rozvětvené rodiny nebo třeba sousedy z uličky.

Pozoruji onu galerku i školáky a žasnu nad tím, jak tady, na malém prostoru, má člověk přehled vlastně o celé vesnici. Když se dívám do tváří školáků, zdá se mně jako bych viděl tváře jejích rodičů. Tak jsou si často na první pohled podobní. A až budou větší, poznají, že nemálo z nich bude podobných na své rodiče i ve svém jednání.

Zatím mají ale úplně jiné starosti, jako osmáci a deváťáci mají snad poprvé možnost bavit se před zraky vesnice bez jakéhokoliv omezení, líbí se mi jejich naprostá uvolněnost a ohromná energie, tolik toho mají před sebou. Na parketě i ve vedlejší obecní hospodě „řádí" z plných sil, které jim určitě vydrží ještě několik let.

S postupujícími roky se ale bude jejich pohyb zpomalovat, jednou se z parketu přesunou na místa k sezení, odkud začnou pozorovat své vlastní děti i další taneční páry. Ještě si občas zajdou s nimi i zatancovat, ale času, který prožijí tady na plesech, bude ubývat. A potom, až budou mít jejich děti své děti, zůstanou muži mimo sál a ženy se přesunou právě na galerku, aby svým vnukům či vnučkám fandily právě odtud.

Nesmlouvavý kolotoč času se prostě i na plesech točí dál, přestože si často přeji, aby míst na galerce bylo co nejvíce, tváře žen na nich se neměnily a mohly tady sedět celé generace pamětníků. Bohužel, je to jen přání a sen. Život se nezastaví, i místa na galerce, stejně jako v životě, je nutné uvolnit, aby na parketu mohly tančit nové a nové generace svou polonézu.

Radek Bartoníček
autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz

   DALŠÍ GENERACE. Za chvilku začnou tančit svůj první velký tanec, školní polonézu. (foto:RB)