Tady je můj pravidelný páteční sloupek pro Slovácké noviny, jen titulek je jiný, já jsem dal ten delší, ale právě proto, že byl dlouhý, redakce dala zkrácenou verzi, kterou vidíte vytučněnou. Pokud jde o obsah sloupku, vychází z mého článečku tady na stránkách, který jsem napsal nedávno TADY.

Nevím, co na sloupek řekli čtenáři novin, netuším, jak se pozdává vám, ale bohužel jsem odkázaný jen na okruh známých,  kterým se většinou mé články líbí :) Jelikož mám v psaní pro noviny naprostou volnost, vždycky řeším dilema, co z mnoha a mnoha námětů nakonec do novin napsat. Uvědomuji si, že je to prostor hodně důležitý, kdy můžu oslovit přece jen více čtenářů než tady na stránkách - byť i vás z nějakých divných důvodů přibývá :)

Většinou volím mezi tématem "lidského příběhu", tedy více méně dojemné psaní o někom zajímavém, nebo tématem spíše strohým, faktickým, vážným, kde se "literárně" nejde nijak vyřádit. V poslední době volím spíše variantu druhou, protože ve svém bláhovém přesvědčení chci poukázat na problémy, které považuji v našem regionu za skutečně podstatné. A proto článek o dopadech finanční krize na Slovácko, proto příští týden zřejmě článek o tom, jak na Slovácku si všichni navzájem všechno veřejně chválíme a tak neexistuje o ničem kritická diskuse - asi jsme ve všem dobří a na všech místech jsou ti správní jedinci :)

Tak, už bych měl mlčet. Snad ještě dopíši, že u každého sloupku si pochopitelně následně uvědomuji, kolik má chyb, kolik podstatných věcí jsem do něj nenapsal a když jsem něco napsal, tak jsem se asi nevyjádřil tak přesně, jak jsem měl - ale to je asi normální, režiséři se nedívají mnohdy na své filmy, spisovatelé nečtou své knihy a my malí pisálci po sobě nečteme zveřejněné články. Ve všech případech se tak bráníme sebetrýznění.

Když byly na začátku ledna v Uherském Hradišti promítány před celým hledištěm "televizní minireportáže" z cyklu Diginaves.cz, ve kterých jsem se tu a tam objevil s mikrofonem, měl jsem zavřené oči a propocené tričko. Občas jsem jedno oko otevřel, ale neměl jsem to dělat - uviděl jsem na plátně naprostého amatéra, chybujícího v každém pohybu a slově, který měl mou tvář. O vizáži nemluvě. Ten amatér potřeboval stovky hodin, aby si jeho práce nějaký profesionál alespoň všiml a začal se mu věnovat - jenže, kde na Slovácku hledat tyto i jiné profesionály?      

Tak už sloupek: 

Finanční krize na Slovácku

Jel jsem v těchto dnech brzy ráno autem, bylo kolem šesté, venku mráz a sníh, někdo by řekl zimní romantika, do které by počítal i stopaře, stoupajícího do prudkého kopce. Zastavil jsem, zajímalo mě, kdo tak brzy kráčí krajinou a míří do vedlejší vesnice.

„Chodím do vinohradu střihat hrozny," začal své povídání, během kterého jsem se dozvěděl, že s ním chodí ještě víc brigádníků, protože vinař, ke kterému chodí, má hroznů hodně. „Platí nám padesát korun na hodinu, po práci si dáváme svařák, docela dobrá práce," pokračoval sympatický stopař, který - jak je u nás v kraji zvykem - byl samozřejmě registrovaný na úřadu práce jako nezaměstnaný.

I když už od tohoto setkání uplynulo několik dnů, vzpomenu si na něj dost často. Představuje pro mě ten obraz dnešního Slovácka, o kterém se tolik nemluví a který ani není nikde příliš vystavovaný. Přece jen, mnohem více máme na očích zábavu, tančící, zpívající, sportující či jinak se bavící postavy zaplňují pestrobarevně stránky novin týden co týden, takže náhodný návštěvník má mnohdy pocit, že tady v dobré „juchající" náladě prozpíváme celý rok.

Ekonomika a celkové fungování našeho Slovácka je tak zasunuto do pozadí, jen málokdy narazíme na podrobnější debaty, jak na tom náš region vlastně, jak moc a kam se posunul například za posledních dvacet let, a proč se "nevyšvihl" ekonomicky výš. Holt, na Slovácku si bohužel na toto nepotrpíme, což kupodivu zatím platí i ve chvíli, kdy k nám začíná před Buchlovské hory „profukovat" finanční krize.

Při povídání s lidmi mám zatím pocit, že ji sice začínají pociťovat a obávají se jí, ale přesto doufají, že našemu folklornímu Slovácku by se mohla nějakým zázrakem vyhnout. Myslím, že je ale jen otázkou velmi krátkého času, kdy tato krize začne našim debatám dominovat a citelně se dotkne života mnoha lidí i jejich rodin.

Leden je totiž ještě poměrně klidný především proto, že velké firmy na Slovácku vyčkávají a čekají, co přinesou další měsíce. Některé firmy tak výrobu zatím „jen" pozastavily a drží řadu zaměstnanců doma. Tento stav ale nemůže trvat dlouho, naplno se projeví, že jsme bohužel regionem okrajovým a do jisté míry odříznutým od světa, regionem, kam přišlo v minulosti příliš málo peněz, které by mohly Slovácko "uživit". Nemluvě samozřejmě o konci mnoha velkých firem, které tady v minulosti padly, aniž by byla šance zjistit, jestli za to mohli konkrétní lidé nebo prostě „trh".

Co dál? Konečně by měla začít pořádná diskuse, ve které by padaly otázky typu, jak této krizi v našem regionu čelit krátkodobě a dlouhodobě, co lze proti ní dělat, jaké možnosti budou mít nezaměstnaní a jejich rodiny, co udělají všechny ty stovky "pomazaných" hlav všude možně v našem kraji s tímto regionem, aby jej "vystřelily" na vyšší úroveň.

Zatím jsme se o tyto pomazané hlavy, především politiky, moc nezajímali, většinou jsme je spíš vítali na různých oslavných akcích a klečeli před nimi při žádostech o dotace, ale to by se mělo změnit - konečně si třeba začneme uvědomovat, jak je nesmírně moc důležité, koho si zvolíme do Prahy nebo do vedení svých krajů nebo třeba měst.

Radek Bartoníček
Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz