Když byl

Dlouho jsem přemýšlel, jestli tento sloupeček do Slováckých novin vůbec psát. Nakonec jsem se rozhodl, že tak učiním. Ještě možná dobře, že jsem to udělal, protože, kdybych měl psát text nyní, byl by třeba o něčem jiném. Slyšel jsem totiž včera anabázi kolem lékařského "ošetřování" Josefa Vaculíka, jenže stejně bych ji asi nemohl napsat - byla to taková ta klasická důvěrná informace, kdy víte, ale nemůžete moc povědět, pro novináře jsou takové informace vždy nejsložitější, protože nechce ublížit tomu, od koho informace slyšel... Myslím ale, že je pro zdravotní péči na Uherskohradišťsku typická.  Naštěstí se podle mých informací ocitl Josef Vaculík od tohoto týdne v Kladrubech, takže snad vše spěje k lepším zítřkům... 

Když jsem se vracel na Slovácko, říkal jsem si, že by mělo obrovský smysl psát o lékařské péči, jaká se tady lidem poskytuje, zabývat se řadou nejasných případů se špatnými konci, o kterých slyším od lidí. Jenže, bylo mi jasné, že by to chtělo člověka se vzděláním a pořádnýma nervama, protože jinak nemá člověk proti zdravotnickému "světu" absolutně žádnou šanci, buď se s vámi nebude tento svět vůbec bavit nebo vás utluče rádoby argumenty. Dodnes ale doufám, že se někdo najde, kdo se bude zdravotnictví na Slovácku věnovat mnohem více než se tomu děje. Byla by to nesmírně potřebná a smysluplná služba pro náš kraj a místní lidi - čímž nechci říci, že v této oblasti a v tomto oboru je zde všechno zlé...

Takže sloupeček:

Nejen o pozvánce na koncerty

Dnešní sloupeček měl být ze všeho nejvíce pozvánkou na sérii dobročinných koncertů, které proběhnou už příští týden. Mají název Srdce na dlani, konají se už popáté a první z nich se uskuteční v úterý 12. května na prestižní půdě českého Senátu.

Nedá mi to ale, kromě pozvánky bych se chtěl zmínit o muži, který má nad těmito koncerty záštitu, snad se na mě nebude zlobit, že se o něm takto tady zmiňuji. Navštívil jsem jej nedávno, právě proto, abych se o koncertech dozvěděl co nejvíce a pozval na ně vás, čtenáře či diváky.

Tímto mužem je Josef Vaculík, když jsme se potkávali u předcházejících ročníků, byl senátorem za naše Slovácko, v hlavě měl tisíce jiných věcí a bylo evidentní, že z povídání nikdy nic moc nebude, jelikož mu zvonil jeden telefon za druhým a čekalo jej mnoho dalších povinností.

Když jsme se potkali nyní, bylo všecko jiné, zdravotní problémy mu změnily život, většinou je v nemocnici, občas doma, to sedí na zahrádce nebo například chodí se svou paní na pomalé procházky. Sedíme tedy na zahradě jeho domu, žádný telefon, ani jeden jediný, absolutně žádný spěch, naprostý klid, který jen občas přeruší moje či jeho slova.

Připomínám mu jeho dřívější spěch, a on mi začne povídat například o tom, jak mu v minulosti nezbývalo nic jiného než spěchat z jednoho místa na druhé, jak se musel zabývat mnoha věcmi a ještě třeba večer navštívit i čtyři plesy, na které byl jako senátor pozvaný. "Snažil jsem se dělat každou věc pořádně. Dnes vidím, že spěch nemá smysl, už se těším, až se budu moci v klidu setkávat s těmi, kteří mi za poslední měsíce vzkázali podporu a uzdravení," povídal mimo jiné.

Od našeho setkání už utekl nějaký ten den, ale já se k němu vracím ve vzpomínkách dost často. Kolikrát jsem jen už viděl chlapíky zdravé jak řípa, kteří jeden den byli k nezastavení a přáli si dny, které budou mít dvakrát více hodin, aby se jen o něco později „ploužili" po ulici, opřeni o své manželky a nespěchající už vůbec nikde? Tolikrát jsem je viděl, a jsem stejně nepoučitelný, jako mnozí z vás, vážení čtenáři. Skoro každý máme pocit, jak jsme nepostradatelní a jak je naše práce hróóózně důležitá, ale ve skutečnosti jsme všichni nahraditelní, život si pošlape svým tempem, i když my už na něm nebudeme.

Omlouvám se tedy, že z tohoto sloupečku tak úplně pozvánka na koncerty není. Přijdťe na ně prosím, příští týden ve středu v sedm do sálu ZUŠ ve Veselí nad Moravou, ve čtvrtek v sedm na zámek do Uherského Ostrohu, v pátek v šest na zámek v Kroměříži a v neděli 17. května v pět na zámek v Buchlovicích. Hrát budou vynikající mladí hudebníci, vše o koncertech najdete na stránkách www.josefvaculik.cz.

„Přijdete na některé koncerty?" zeptal jsem se pana Vaculíka. „Uvidím, co mě zdravotní stav a ošetřující lékař dovolí," odpověděl.

Radek Bartoníček
Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz