Toto je pravidelný páteční sloupeček, který vychází ve Slováckých novinách. Tady na stránkách většinou k těmto sloupečkům přidám ještě několik řádek, učiním to i tentokrát, jen to bude o něco později.... Rád bych ještě podotkl, že pobyt misionářů v Hluku perfektně mapuje Štěpán Mitáček, kterého můžete vidět v hluckém kostele s foťákem, i když zrovna třeba ministruje. Díky Štěpáne! Jeho fotky jsou prosím TADY...

RB 

Potřebujeme misionáře?

Jsem si vědom, že dnešním sloupečkem se pouštím na příliš tenounký led, přesto se o tento riskantní krok pokusím a vás čtenáře poprosím o pochopení a toleranci. Rád bych toto psaní „odstartoval" od misionářů, kteří nyní přišli k nám na Slovácko v rámci lidových misií.

Začnu přitom otázkou, protože v tomto sloupečku bude rozhodně více otázek než odpovědí či nějakých jisto jistých pravd. Co myslíte, potřebuje Slovácko „nějaké" misie či misionáře, kteří zrovna v tomto týdnu jsou například v Hluku a před čtrnácti dny byly v nedalekých Svatobořich - Mistříně? Pomůže Slovácku duchovní obnova farností, o kterou se právě misionáři hodně usilovně snaží?

Když jsem nad tímto přemýšlel, říkal jsem si, že vlastně ani nevím, jak bych naše Slovácko dnešních časů charakterizoval. Samozřejmě, očima specialistů na cestovní ruch jsme jedinečným kouskem země s nebývale dobrosrdečnými obyvateli, kteří zpívají, tančí, chodí v krojích, koštují vše od vína, slivovice až po klobásky a ve svém vinném sklepě přivítají každého s otevřenou náručí a koštéřem v ruce. No, dobře. Ale jaká je realita?

„Myslíte si, že lidé na Slovácku jsou v něčem jiní, lepší, ochotnější, pracovitější, poctivější nebo třeba přátelštější než například v jiných částech Moravy nebo v Čechách? Jsou, nejsou? Co byste odpověděli?" Přesně takto jsem se ptal krojovaných účastníků loňských Slavností vína v Uherském Hradišti. Odpovědi nebyly nijak jednoznačné, řada lidí sice řadila nás, „moravské Slováky", výš, než obyvatele jiných částí republiky, ale nemálo odpovědi bylo odlišných. „Nejsme tady na Slovácku o nic lepší ani horší než jinde, na hajzlíky tady narážíme stejně jako třeba v Čechách," zněly některé odpovědi.

Nejsme tedy lepší nebo jiní?  Vždyť tady na Slovácku chodí tolik lidí neděli co neděli (a i ve všední dny!) do kostela, zmiňovaní misionáři se tady setkávají se vřelým přijetím, zpíváme dojemné písničky nad cimbálem, chlapi z mužských sborů končí skoro každé své setkání proslulým „v dobrém sme sa sešli, v dobrém sa rozejdeme". Slovácko přece musít být jiné! Lepší!

Přiznám se, že nevím, co bych odpověděl sám. Asi bych se trošku přiklonil k odpovědi, že přece jsme ve většině přátelštější, otevřenější či pracovitější, ale zároveň bych si vybavil situace a lidi, kdy tomu tak nebylo. Zdá se mi, že lidé na Slovácku, zejména ti mladí, se už téměř neliší od těch, kteří žijí kdekoliv jinde. Podle toho také Slovácko postupně ztrácí svůj typický charakter daný například historií, kulturou, vírou či nářečím, byť naštěstí určitou jedinečnost si ještě Slovácko zachovává.

Ale co já vím - možná se mýlím. Třeba zrovna ty misionáře tady potřebujeme mnohem víc, než jsme si ochotni sami přiznat.

Radek Bartoníček
Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz