Pravidelný novinový sloupek ve Slováckých novinách: O naší odlišnosti
Nevím, co na tento dnešní sloupeček řeknete. Hodně jsem nad ním přemýšlel, měl ho chuť ještě před vydáním stáhnout, ale nakonec jsem si řekl, ať třeba vyvolá polemiku nebo nesouhlas. Samozřejmě, o každé větě z něho by šlo diskutovat, vše je složitější než co lze vyjádřit v několika novinových větách, nelze také zevšeobecňovat.
Velmi jsem nad tématem sloupečku přemýšlel, když jsem byl teď v Praze s "folkloristy" z Boršic a okolí. Shodou okolností jsem totiž poslední detaily sloupečku posílal do redakce novin několik minut před odjezdem do Prahy. A při pobytu v Praze jsem si vybavoval různorodou slováckou odlišnost, zejména později večer, kdy se konala recepce, na které byly stovky manažerů s partnery, které svým způsobem bavili právě "folkloristé" - tedy hudbou, zpěvem, naléváním vína a roznášením koláčků. S úsměvem jsem si říkal, jak by to tak vypadalo, kdyby se ony role prohodily :)
Zároveň jsem si vzpomínal na mnoho a mnoh situací, kdy jsem se při desetiletém životě v Praze "utkával" se svými kolegy v debatách o Slovácku. Určitě nás život na Slovácku vytvaroval do určitých odlišností, ale to, jaké jsou a jak moc velké jsou, to by bylo určitě na víc než jen několik slov, které vám tady nabízím...
Tady je tedy sloupeček, ještě se omlouvám, že nefunguje znázorňování fotek poté, co na ně kliknete, pracuji na opravě.
RB
O naší odlišnosti
Když jsem žil v minulých letech v Praze, snažil jsem se několikrát o to, aby mí kolegové v práci víc pochopili život na Slovácku, snažili se porozumět našemu vztahu k tradicím, lidové muzice, víře, přírodě, ke způsobu života, který je přece jen ještě u mnohých jiný než ve zbývajících částech republiky. Moje snaha ale byla marná, postupně jsem zjistil, že to není možné.
Pohledem z Prahy jsme něco jako kuriozita, zpestření, něco, co je dobré uvidět, pobavit se tady, vypit si, zazpívat, pousmát se a zase odjet pryč. Bohužel, je to tak, a nic s tím neuděláme, i když někdy tyto hosty obskakujeme ze všech sil.
I kdyby moji kolegové nebo jiní lidé odjinud stáli například v obrovském davu poutníků, kteří se teď v neděli modlili na Antonínku při hlavní mši, i kdyby se oblekli do kroje, kdyby se účastnili setkávání folklorních souborů, kdyby putovali po vinných sklepích, kdyby se dali do řeči s nějakou „tetičkou" mířící ke kostelu nebo třeba na políčko, ve všech těchto případech by jen minimálně pochopili podstatu tohoto našeho dění. Byli by jen pouhými turisty, kteří by sice mnohé z toho kolem sebe považovali za „pěkné", ale jaksi nemoderní, zaostalé, prostě za něco, v čem by nechtěli žít a čemu by stejně dávali jen pár let života.
Co s takovým pohledem zvenku dělat? Protestovat proti němu, bránit se, nebo mu dát dokonce za pravdu a smířit se s ním? Určitě není vyloučena ani třetí možnost, potkávám dost lidí, kteří považují „tradiční" Slovácko za jakýsi přežitek, za něco, co je třeba přestat podporovat nebo nejlépe přímo opustit - zejména mladá generace má k něčemu takovému hodně blízko. A i přes velký boom různých folklorních akcí či souborů lze pozorovat, že tato dospívající generace nevidí v nějakém navazování na tradice předků valný smysl.
Vzhledem k tomu, jak nesmírně rychle jde svět technicky kupředu, může skutečně vypadat ono slovácké „přešlapování" na místě v podobě tradic či víry, jako něco opravdu podivného a překonaného. Je to ovšem jen pouhé zdání, toto „přešlapování" je ve skutečnosti to nejcennější, co máme a na čem můžeme stavět, i kdybychom byli tisíce kilometrů od našeho domova. Není důvod cokoliv z toho opouštět nebo se za cokoliv z toho stydět. Snad na to přijdou postupně i naši náctiletí.
To samozřejmě neznamená, že jsme tady doma ideální a nemusíme na sobě cokoliv měnit. Sami dobře víme, že existují některé „slovácké" vlastnosti, které jsou nám bohužel blízké až příliš. Zrovna v tomto týdnu jsem četl připravovaný rozhovor s jedním poměrně velkým podnikatelem, který si posteskl. „Jen a jen pracujeme, začínali jsme od úplné nuly. Přesto se setkáváme s ohromnou a neskutečnou závistí lidí," tvrdí. To by ale bylo zase téma na jiné psaní.
Radek Bartoníček
Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz