Zatím si

Omlouvám se, že zase otravuju s následujícím tématem, ale nemohl jsem jinak. A omlouvám se rovněž za pesimistický konec, člověk by neměl tak rezignovat, ale opět - nemohl jsem jinak, tak vnímám realitu.

Tady je tedy sloupeček:

Nejen o fotbalové spravedlnosti

Velmi rád bych se zmínil o řadě zajímavých, pozitivních a optimistických věcí, které člověk prožívá kolem sebe každý týden, ale nedá mi to, musím se zmínit o něčem zcela opačném, co mi nedává spát. Jde o fotbal, právě skončenou sezónu, i když zdaleka nejde jen o fotbal, spíš bych řekl, že situace ve fotbale je jen důsledkem něčeho vážnějšího.

Kdybych totiž mohl, zrušil bych většinu fotbalových tabulek, protože jsou mnohdy téměř zbytečné. Tváříme se, jakoby fotbalové výsledky, ze kterých se tyto tabulky tvoří, vznikaly na hřišti, přitom všichni víme, že výsledky se poměrně často - zejména v závěru soutěží - „tvoří" v zákulisí. Už není tolik důležité, kdo je jak je dobrý na hřišti, ale rozhoduje síla v zákulisí, známosti a především peníze, které můžou nebo nemůžou funkcionáři nabídnout rozhodčímu nebo především soupeřícímu mužstvu.

Nebo si snad někdo myslí opak? Skutečně věříte tomu, že o fotbalových vítězích a poražených rozhoduje férová hra na hřišti? Jak by asi dopadla anketa s otázkou, zda věříme v čistotu fotbalových soutěží? Podle toho, že se o nějakém domlouvání výsledků nepíše až tak často, mohlo by se zdát, že jde o jev opravdu výjimečný. Omyl. Není tomu tak.    

Sám jsem měl možnost dívat se z povzdálí na jednu z nižších krajských soutěží, občas jsem promluvil s lidmi, kteří se kolem této soutěže pohybovali a tak si dělal určitý obrázek o samotné „soutěži". Výsledek? Nepochybuji, že minimálně zástupci několika mužstev (z prvních i posledních míst) některá utkání prodávali či kupovali. Občas se jim to zdařilo, občas ne, protože požadavky některých klubů byly nad síly toho, kdo měl platit. Stačilo pak některé utkání sledovat a člověku bylo jasné, že je jen účastníkem domluveného divadla. Samozřejmě - předložit důkazy je nemožné, neznám jediného funkcionáře, který by se k něčemu takovému přihlásil. Bez ohledu na to, jak nízkou či vyšší soutěž jeho mužstvo hraje.

Možná namítnete - proč se o tom zmiňovat? Vždyť je to přece každému jasné. Stejně jako jiné věci kolem nás: Jak jsi se dostal k těm a těm dotacím? Přece po známosti. Jak jsi získal tu a tu zakázku? No, vím, jak se to dá zařídit. Jak jsi „ulovil" ty a ty nadační peníze? Tomu jsem zavolal, tam s tím jsem se znal. Jak to, že jsi nečekal na operaci, kde je pořadník řadu měsíců? Tomu jsem dal tolik a tolik do obálky. A v těchto příkladech ze života skutečného, reálného Slovácka bychom mohli pokračovat dál... V takovém prostředí může vypadat předem smluvené fotbalové utkání skoro jako nevinná věc.  Hlavní je tvářit se, že se nic neděje a že je to úplně normální.

Co s tím? Pokud bych měl být upřímný, napsal bych - nic, nic se s tím nedá dělat. Je to někde hluboko v nás, „jen" jsme to zdědili, jsme zvyklí jakákoliv pravidla obcházet a podřizovat je vlastním zájmům. Myslíme si o těch druhých, že ona pravidla také zneužívají ve svůj prospěch, takže vlastně není důvod se chovat jinak. Vystupovat proti těmto nepsaným pravidlům? Nesmysl! Naopak - pokud nechcete prohrávat, musíte se podřídit většině. Bez ohledu na to, jestli jde o fotbalové hřiště nebo běžný život.

Radek Bartoníček 
Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz