Nefalšovaná nevěsta

Dnešní sloupeček ve Slováckých novinách nebude pro vás, pravidelné čtenáře těchto stránek, nijak překvapivý, základ vychází z mého pondělního psaní sem na stránky. Při psaní do novin jsem se si řekl, že ho použiju (s několika změnami), protože jsem měl pocit, že jde o to nejsilnější, co jako téma v tomto týdnu cítím.

Dnes je tomu samozřejmě jinak, myšlenkami se stále vracím do Blatnice, nejvíc přemýšlím nad tím, jestli mé pravidelné sloupečky v novinách, časopis Krajem svatého Antonínka i další aktivity mají nějaký smysl, zda skutečný život není zcela jinde, zda celý náš život, kupříkladu i naše Slovácko, nejsou  jen navenek takovým rádoby "rájem" se zdravícími dětmi, počestnými rodinkami a mnohými kulturními akcemi, zatímco ve skutečnosti  je vše trošku jinak...

Vždyť stačí sledovat, jak že se ten náš svět "naklání", jak lidé v něm mají stále více pocit, že jim něco chybí, že jsou málo šťastní, krásní, bohatí, úspěšní... Nemáme ten pocit občas i my sami?

Zrovna včera jsem si povídal s učitelem, který popisoval, jak že bídně to vypadá s mladou generací, a jak bídně jsou placeni učitelé. Toto, stejně jako tisíce jiných věcí nikdy nepochopím - řekne mně někdo, jak je možné, že výchova a vzdělání dostává v naší zemi tak strašně na frak, jak jsme to mohli dopustit, opravdu pro nás tyto hodnoty nejvyšší mají cenu nejnižší? Existuje snad něco důležitějšího než je výchova a vzdělávání???!!! 

Ach jo,  tak tedy sloupeček, fotka je z móc pěkné svatby v Louce na Horňácku, však se ke svatbě ještě podrobně vrátím v příštích dnech...

Nejen o břišních tanečnicích

Pokud bych měl k našemu regionu Slovácko připojit nějaké další slovo, neváhal bych nijak dlouho, bylo by to slovo - pestrost. Že je to označení nejpřesnější, jsem si ověřil naposledy při minulém prodlouženém víkendu, když jsem byl na svých novinářských cestách.

Náhodou i záměrně jsem se ocitl u mažoretek, břišních tanečnic, koštu vína, cvičení sokolů, prezentace školáků, u svatého přijímání, vystoupení cimbálové muziky i na krojované svatbě - nefalšované, nedivadelní, se šťastnou nevěstou, kterou babička vychovávala v lásce k víře a tradicím. Byla to přepestrá směsice různorodých setkání, a kdybych měl více času, určitě bych mohl nahlédnout ještě do mnoha jiných světů, které Slovácka nabízelo a nabízí.

Mám pocit, že právě tato pestrost dělá Slovácko jedinečným, na každém tomto setkání jsem potkal několik zajímavých lidí a odnesl si i několik zážitků. Hnacím motorem této pestrosti je existence ještě stále mnoha činorodých lidí, kteří přicházejí s mnoha projekty, podporovanými často obcemi nebo třeba různými granty. Nemyslím si proto, že by „polistopadová  doba" aktivitu lidí umenšovala, jak často slyšíme, ale právě naopak. Otázkou ovšem je, co bude dál, jak s chutí lidí bavit se nebo se všelijak pohybovat,  „zatřese" například stále se zhoršující nezaměstnanost.

Na těchto víkendových cestách jsem zároveň cítil, jak moc se Slovácko mění, kolik dalších podob získává - jen nevím, jestli lze i napsat, že tímto měněním ztrácí i svou odlišnost, zvláštnost, jedinečnost. Jen slepý by si nevšiml, že například dětí na svatém přijímání bylo málo skoro maličko, že krojovaná svatba je i na Slovácku exotikou už nevídanou, a že oné mladičké šestnáctileté sokolce, s kterou jsem mluvil při setkání jinak postarších sokolů, přijde tento úctyhodný spolek jako něco móc staromódního - chystá se tedy odejít.

Přistihl jsem se, že nad tímto vším právě přemýšlím ve chvílích, kdy jsem seděl v sobotu v porotě soutěže orientálních tanečnic, těch tanečnic, které jsem na Slovácku ještě nedávno spíše odmítal jako něco "cizorodého", v soutěži, kdy se vlní boky dívek či žen za doprovodu pořádně živé muziky. Samozřejmě, jak jinak, muziky orientální. Chcete-li, povětšinou muslimské - tedy muziky ze světa, kterého se mnozí křesťané či Evropané stále více bojí.  To by muslimové hleděli, jak slovácké děvy "dovádí" na jejich muziku a jejich tance.

Ať žije tedy pestré Slovácko, které nás učí toleranci a poznávání nových světů, ať žije pestrost kultur různých vyznání a podob, ať se vlníme v krojích či bez krojů, vždyť stejně jde nakonec hlavně o to, abychom se prostřednictvím kultur víc sbližovali,  víc poznávali a víc si navzájem vycházeli vstříc - samozřejmě za předpokladu, že si budeme co nejvíce vážit té kultury, ve které jsme se zrodili.

Radek Bartoníček
Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz