V nedělní ráno, už skoro vánoční, bych vás rád zavedl do jedné budovy, která stojí v Medlovicích, to je vesnička za Uherským Hradištěm, Boršicemi u Buchlovic a konečně Stříbrnicemi. Stojí tady domek, o němž jsem neměl ještě nedávno ani tušení. Ale když jsem potkal jednu z dobrovolnic (tady jsou prosím informace o Dobrovolnickém centru v Uherském Hradišti), uslyšel jsem nabídku, jestli bych se nepřijel do Medlovic podívat.

Co je to za domek? Možná bych mohl tlumočit větu, kterou jsem uslyšel od paní ředitelky tohoto domku. "Tady si člověk velmi rychle srovná svoje životní hodnoty," pravila paní ředitelka, a já k jejím slovům už nic výstižnějšího nedopíši.

Žijí tady děti, malé, i ty věkem hodně velké, jsou stejné jako my, jen v něčem trochu jiné - to je opět citace, tentokrát paní ošetřovatelky, která ji vyslovila, když včera děkovala dětem z Hluku, které přijely do Medlovic zazpívat a předvést malé divadlo. Ano ano, říkala jen trochu jiné děti. A také těm z Hluku děkovala za odvahu, že do Medlovic přijely, protože ne každý tuto odvahu má.

V domečku tedy žijí děti - Míša, Věrka, Kristýna, Pavlína, Andrea, Dáša, Pavlík, Tamara, Mirek... Je jich celkem třicet osm a každý z nich je závislý na pomoci druhých. Většina z nich nechodí, mají své postýlky, své pokoje, své ošetřovatelky, svůj svět, do kterého můžete nahlédnout, když se k nim přiblížíte, když je chytnete za ruku, vezmete je do náruče, podíváte se jim do očí. "Kontakt je pro ně velmi důležitý," vybavuji si další slova paní ředitelky a pozoruju, jak dokáže vejít do světa těchto dětí.

Tento článeček nemá být vlastně ani žádným psaním, rád bych, abyste jej vnímali přes cit, ne slova, tak jako já i nyní cítím teplo slunce, které přícházelo přes okna do tohoto medlovického domku, a stejně tak cítím zvláštní ticho a pokoj, který na mě z tohoto domku působil. A také jsem byl šťastný, když jsem přemýšlel nad tím, jak se za posledních dvacet let obrovským způsobem proměnila péče i prostředí, v němž "jen trošku jiné" děti dnes žijí. Ta změna je fantastická! A kdyby se za dvacet let nezměnilo nic než právě toto, měla ona změna před dvaceti lety svůj hluboký smysl - naštěstí se toho změnilo k lepšímu nekonečně víc.

Vybavení domku je moderní, jednotlivé pokoje pěkně prostorné, všude barvy a obrázky, které přináší onen klid, který ve mně zůstal. Tuším, že i péče je výborná, všude je hezky uklizeno, děti buď pospávají nebo se hrají, zdá se mi, že tak nějak by se starala o své dítě milující maminka.  Maminka? Většina dětí tady žádnou maminku nemá. Ani tatínka. Přišly z ústavů, kde byly od narození. Každý jejich příběh by stál za zaznamenání. I těch, za kterými se rodiče přijedou podívat. Nebo pošlou mail, kde se na své dítě ptají.

Budete-li mít čas, podívejte se na dvě viodeukázky, které jsem v Medlovicích natočil. Opět, nejde tak ani o slova, opět jde spíše o pocit, že někdo přijel - v tomto případě tedy děcka, sdružená kolem hlucké farnosti - a tímto způsobem chtěl potěšit ty, kteří v domku žijí. Tady je prosím první ukázka, pokud chcete vidět i druhou, klikněte tady, děcka zrovna začínají zpívat vánoční písničku Půjdem spolu do Betléma. Věřím, že vám bude znít zcela jinak, než z reproduktorů super a hyper marketů...

Při rozloučení jsem se ptal paní ředitelky, jakou pomoc by uvítala nejvíc. Chvíli přemýšlela, potom odpovídala, že vlastně všechno mají a nic nepotřebují, ale nakonec přece jen jednu prosbu měla - bude ráda, když se ozvou dobrovolníci, kteří by po proškolení za dětmi chodili, vzali je třeba na hodinovou procházku, byli s nimi, případně vyrazili společně i na výlet, z medlovického domku totiž děti často na výlety a různé akce vyrážejí. Paní ředitelka opakovala větu, kterou jsem už od ní slyšel - kontakt, přítomnost druhého člověka, je pro děti velmi důležitá...      

A ještě poděkování nakonec. Slíbil jsem ho jedné hlucké dobrovolnici. Chce poděkovat dárci, který zazvonil u jejích dveří, vytáhl pět tisíc korun, které chtěl poslat právě do Medlovic a pak už jen poprosil, aby jeho jméno nebylo nikde uváděno. Tedy - děkujeme!

RB 

Ps. Fotky z Medlovic i další video doplním prosím později...