Vážení čtenáři, přemýšlel jsem, co napsat v předvečer Štědrého dne na tyto stránky a říkal jsem si, že bych neměl být moc dlouhý ani moc sentimentální.

Možná bych měl raději napsat o tom chlapíkovi, který si dnes kupoval přede mnou ve Veselí stromek a přitom hudroval na svou manželku. Kdosi mu s úsměvem radil, aby ji vystěhoval, jenže on se stejným úsměvem oponoval. "Já bych ju rád někomu dál, ale nikdo TO nechce. Každý už TO má doma."

Možná tato úsměvná historka by stačila, ale přesto vám dám vánoční tip na dvě internetové adresy a několik slov navíc. Jedna adresa je duchovní, druhá "materiální".

Pokud jde o první adresu, rád bych alespoň malému procentu čtenářů doporučil stránky Farního sboru Československé církve evangelické U Salvátora, na Praze 1, jen několik kroků od Staroměstského náměstí. Klikněte prosím případně TADY, najdete tam i řadu zajímavých - byť na pozornost náročnějších - kázání.

Této "adrese" jsem mnoho dlužný, pro můj život znamenalo velmi mnoho, na ni jsem začal docela často docházet někdy na přelomu tohoto tisíciletí a začal víc než jindy přemýšlet nad mnohými věcmi, které mně třeba do té doby tolik nenapadaly.

Tady jsem viděl, jak širokou náruč může mít víra, jak srozumitelnou a obyčejnou řečí může mluvit, jak obrovské množství naprosto různorodých lidí dokáže oslovit - a také, o jak nelehkou a vlastně celoživotní cestu jde. Tady jsem potkával osoby vážené, bezdomce i početné rodiny s malými dětmi, tady byli všichni stejně vítáni, ať seděli hrdě v první lavici nebo se krčili někde u východu.Všichni jsme se stejnou radostí zpívali slova, která mi dodnes zní v uších (škoda, že nemůžete slyšet melodii ani celý zpívající chrám):

"Tebe Bože chválíme, Pane tvoji ctíme sílu,

před tebou se skláníme, tvému divíce se dílu.

Tys od věků na věky, Bože mocný veliký.... "

Někdo na katolickém Slovácku se možná zamračí, že jde o adresu víry evangelické, ale právě na této adrese jsem se naučil, že pro mnohé lidi není vůbec důležité, jakého "odstínu" jejich víra je - a dokonce ani není úplně tak důležité, zda je u nich nějaká víra vůbec přítomna.

Nakonec mi dovolte citovat kousíček z vánočního kázání faráře Sváti Karáska, muže, za kterým mnozí chodili a chodí právě na adresu, o které jsem se vám zmínil.

"O Vánocích se narodil člověk Ježíš s Božím nitrem a obsahem a on nás vybízí a zve, abychom rozpoznávali své sestry a bratry v cizincích, jinak věřících i nevěřících, v lidech neskladných a zatěžujících, i v těch, co se provinili a jsou neoblíbeni. Na otázku: „kdo je můj bližní"? odpověděl Ježíš: no přece ten, koho potkáš na své cestě a on tě potřebuje."

A tady je druhý odkaz, jak jsem psal, odkaz materiální, ekonomický - ale také zajímavý. Napsal ho velmi výstižně hlavní makroekonomický stratég ČSOB Tomáš Sedláček.

Tady cituji jen kousek:

"S Vánoci je potíž. Pro současnou civilizaci představují velký problém. Už hezkou řádku let jsem nikoho neslyšel říkat, že by se na ně těšil.

Jednak si dospělí mezi sebou většinou nemají co dávat, protože všichni mají víceméně všechno. A pak také neumíme odpočívat, takže si svátky raději měníme v honičku.

Třetím stresovým faktorem je pro mnohé představa koncentrovaného rodinného večera. Kolik rodin se může pochlubit funkčními vztahy a alespoň základním vzájemným respektem, neřku-li láskou? A konečně: Vánoce nás nebaví, protože jim nerozumíme."

Přeji vám, milí čtenáři, abyste byli mezi těmi, kteří svátkům vánočním porozuměli - kteří se na své cestě neodvrátí od těch, kteří potřebují vaši pomoc.

RB