Pár slov o seniorech v domovech. A videonahrávka s jejich zpíváním i harmonikou
Vážení čtenáři, rád bych pokračoval v článcích a videoukázkách, které zřejmě nikdy nebudou mít velkou sledovanost a čtennost, ale já osobně je považuji za velmi důležité a užitečné. Rád bych vás tentokrát zavedl mezi seniory do jejich domovů, do míst, kde jste mnozí ještě nebyli nebo maximálně do nich nahlédli na pár minut. Myslím, že je nesmírně důležité, abychom na tyto domovy (a na jejich obyvatele) mysleli, abychom znali, čím žijí a podle toho také v rámci svých možností takovým domovům pomáhali.
Navštívil jsem tedy Charitní domov v Hluku, naslouchal mnohým slovům a zároveň pro vás natočil krátké videoukázky. Je na nich pan Dohnal, Hlučan, který chodívá hrát místním seniorům na harmoniku. "Mnoho harmonikářů hraje lépe," mával pan Dohnal rukou, když mu pracovnice domova i samotní senioři děkovali. Možná ano, nebo zcela jistě ano, jsou lepší harmonikáři, ale nevím, kolik z nich je tak ochotných a dobrých jako pan Dohnal. Mimochodem, jeho syn je už několik let nejvyyším představitelem Řádu františkánů v České republice. A pan Dohnal starší má ještě hodně energie, nedávno jsem ho zažil v Hluku na jedné muzice, a nebudete věřit - dokonce se s rukou nahoře pouštěl do verbuňku.
Ale pojďme na chvíli k samotným seniorům, určitě se k těm z Hluku (je jich tady přes šedesát!) i jinde budu tady na stránkách vracet častěji. Když jsem nad nimi přemýšlel, nebo když jsem se vracel ve vzpomínkách i do podzimní návštěvy seniorů v Uherském Hradišti (tam je jich ještě více), uvědomoval jsem si, jak obrovská klišé pěstují média. Vždycky ukáží nějakou usměvavou starou paní a připojí poetický komentář, takže byste se nejraději do domova sami nastěhovali. Ve skutečnosti, alespoň jak to cítím a vidím já, je život v domovech velmi neradostný a komplikovaný.
Lidé, kteří tady pracují, jsou v řadě případů pomalu andělé, a i když se snaží maximálně, zažijete v domovech úsměvů pomálu. Jestliže vejdete dovniř, musíte se snažit najít v sobě co nejvíce lásky, pochopení a tolerance, protože každý, kdo tady žije, a bez ohledu na to, jaký byl, si takový přístup zaslouží. A když budete trpělivý, mnohým obyvatelům určitě i porozumíte. Život žádného z nás není jednoduchý. A život staršího člověka je ještě složitější - pokud se toho dožijeme, každý doputujeme k tomuto věku a ke starostem, které jsou s ním spojeny.
Rád bych vám vážení čtenáři sdělil, že v každém takovém domově je místo pro vaši pomoc a dobrou vůli. Smál jsem se například historce o tom, jak paní vedoucí domova shání šachisty pro pětadevadesátiletého pána, který je právě vášnivým šachistou. "Už jsem naučila šachy jednu sestřičky," říkala mi paní vedoucí. A se stejnou radostí jsem slyšel o učitelce, která sama začala se svými žáky chodit do domova, kde děti seniorům čtou. Pomoc řady Hlučanů je veliká a ušlechtilá! Včetně pomoci z hluckého rozpočtu...
Když jsem si s paní vedoucí povídal, zmínila se mi také o tom, jak by velmi ráda zpříjemnila seniorům Vánoce. Vždyť řada z nich zůstala úplně sama, nemálo z nich zůstane také během vánočních svátků bez kohokoliv blízkého. Paní vedoucí by ráda takovým seniorům nadělila alespoń nejmenší dárky, ale samozřejmě, peníze na to nejsou. Pokud tedy čtete třeba tyto řádky a rádi byste pomohli, zajeďte prosím se sebemenším dárkem do Hluku nebo případně přispějte sebemenším obnosem. A pokud máte Hluk daleko, pomozte seniorům jakýmkoliv způsobem ve vašem okolí. A nejde jen o seniory, víte, že například v nedalekých Medlovicích je Ústav pro mentálně postižené děti? Zrovna včera jsem slyšel povídání o tom, jak tyto děti i přes veškerou péči potřebují každé další pohlazení a naši pozornost.
Čas od času si říkám, že svět je v lecčems postavený naruby. A naruby určitě stojí i v případě pomoci lidem, kteří by bez této pomoci nemohli žít. Je pro mě absolutně nepochopitelné, že podobné domovy a jejich pracovníci musí vystupovat neustále v roli "škemralů", kteří takřka na kolenách prosí o každou korunu. Domovy jsou často na pokraji dluhů, mzdy jsou směšné. Nikdy nepochopím, jak stát, nebo-li ti, kteří tento stát reprezentují, se můžou takto hanebně chovat v oblasti, kterou jsme si navykli nazývat "sociální". (Teď by se ty stovky miliard, nakradených zejména v devadesátých letech mnoha našimi milými spoluobčany, hodily.) Nepomáhá-li stát, je o to důležitější naše pomoc - ať už nám z kapes vypadávají miliony nebo třeba šmátráme po stokoruně.
RB
... pojďte dál, pan Dohnal právě hraje některým seniorům...
(ona harmonika, na kterou pan Dohnal hraje, má přes padesát let. Vyhrával s ní na mnoha svatbách - to ještě bývalo na svatbách veselo a lidé zpívali naplno ...)