Skoro každý den řeším stejný "problém" - buď můžu dát na stránky něco, na co klikne hodně lidí, nebo naopak něco, na co lidi moc neklikají a nezajímá je to. Většinou to je bohužel (nebo bohudík?) tak, že věci, které zajímají málo čtenářů považuji za nejdůležitější.

Tak to je i v tomto případě, kdy bych vám rád ukázal jednoho pamětníka z Ostrožské Lhoty, devadesátiletého pana Jaroslava Vaňka. Navštívil jsem ho minulý týden s Lidkou Hájkovou, ve které jsem objevil konečně člověka, který cítí stejně naléhavě jako já, že má smysl nahrávat povídání starých lidí. 

Dávám sem tento příspěvek hlavně pro to, abych vás, čtenáře odkudkoliv, opakovaně poprosil, abyste u vás doma nahrávali staré lidi. Věřte mi, že to má opravdu smysl. A má to nejen smysl pro historii místa, kde žijete, ale často to má i smysl pro pamětníky, které navštívíte. Jsou rádi, že si jich někdo všiml. Bohužel, často je to tak, že starý človek zůstává osamocený a lhostejný svému okolí, nikdo nevnímá to, že také tento člověk prožil zajímavý život, kdy měl spoustu sil. 

Je velmi smutné, když si starých lidí nevšímáme nebo náš zájem omezíme například na jedno vánoční posezení někde v kulturáku.  V tomto by mohlo hodně udělat v kterémkoliv místě vedení základních škol, děti by mohly pamětníky navštěvovat, povídat si s nimi a časem i zjišťovat, že taková setkání je můžou obohatit víc než jakékoliv hmotné věci. 

Pokud jde o pana Vaňka, na video ukázce sami uslyšíte, že je pokračovatelem úctyhodné tradice kapelníků rodů Vaňků. Možná je i posledním kapelníkem tohoto rodu v řadě. Mimochodem, co bychom dnes ve Lhotě (a nejen tady) za takové muzikanty dali, dnes jich máme tak málo, že by šli spočítat na prstech dvou ruk. Když teď hasiči slavili 110. výročí existence, vůbec jim lhotští muzikanti ani nehráli. Tož, tak jsme dopadli...   

Jinak povídání s panem Vaňkem je velmi příjemné, je to nesmírně vstřícný starý pán, který hudbu miluje. A myslím, že miluju také život, však se podívejte na jeho oči...

RB