Vlčnovjan na

Vracím se k uplynulému víkendu trošku se zpožděním, ale myslím, že to nijak nevadí. Původně jsem chtěl ke každé věci sepsat samostatný článek s videoukázkami a fotkami, ale na to budu potřebovat více času v příštích dnech - proto se zatím u každé "věci" zastavím jen stručně.

Rád bych vám opět ukázal několik setkání na svém rodném Slovácku, souvisejících s lidovou kulturou našich předků, tentokrát k tomuto tématu přidám ještě fotbal a cestu na Valašsko - to všechno se totiž vešlo do mého víkendového novinářského kalendáře. Čím začím v tomto běhu a spěchu? 

Nejdříve se zmíním u svých dvou zastavení ve Skoronicích a ve Strání. Obě zastavení byla pro mě velmi zajímavá a nádherná, byť někdy se už cítím jaksi nepatřičně, pokud něco někde takto vychvaluji a velebím. Večer si pustím zprávy, na všech televizích slyším, jak to byl strašný víkend se spoustou tragédií a kalamit a říkám si, že mě budete podezírat z falešného optimismu, nebo lakování věcí na růžovo. Nic takového snad ale nedělám, pokud se mi něco nelíbí nebo mě něco štve, vždy to tady na stránkách napíši, jestliže ale zažiji něco milého, napíši to také. Jistě, vím, že by nebyl problém nasbírat sem na stránky spíše události špatné, ukazující temnou stránku člověka, ale postupem času se snažím využívat tyto své stránky spíše k tomu, abych šířil zprávy dobré a potěšující, kterými můžu někomu dodat chuť a radost do dalšího žití.

Tedy, do Strání jsem se jel podívat na výstavu fotografií k 25 letům fašankových slavností a na představení knihy Pavla Popelky Od věnečku k obálence. Když jsem přišel, zjistil jsem, že součástí programu bude také ukázka z tradiční svatby v podání straňanských žen. V této chvíli jen napíšu, že celý program byl skutečně krásný a věřím, že každý z něj odcházel s příjemným pocitem. Tady je jedna ukázka z tohoto nedělního podvečera. Byla to nádhera, ať žije Strání!

S lidovými tradicemi souvisel rovněž sobotní večer ve Skoronicích, který byl svým způsobem historický. Vůbec poprvé se na jednom místě sešli na takovém večeru zástupci obcí, ve kterých ještě drží starodávný zvyk jízdy králů. Netušil jsem, jak temnto večer bude vypadat, měl jsem z něho i určité obavy, ale myslím, že byly zbytečné. V sále, který je malý a útulný, byla skvělá atmosféra a nebýt toho, že jsem chtěl stihnout v Uherském Hradišti divadelní ples s vyhlášením nejlepších herců Slováckého divadla, tak bych ze Skoronic vůbec neodjížděl. Do Skoronic se ještě tady na webu vrátím podrobně, rád bych vám na několika vybraných ukázkách svých i Tondy Vrby atmosféru s mnoha informacemi přiblížil. Zatím dávám první ukázku, možná paradoxně je z konce oficiálního programu.

Rovněž tradice "můžou" za další akci, na kterou jsem se vydal až do Rožnova pod Radhoštěm, do tamního Valašského muzea v přírodě. V sobotu muzeum pořádalo každoroční masopustní přehlídku a tak jsem si říkal, že by z ní mohla být zajímavá reportáž do MF DNES - v pondělí také ve zlínské příloze MF DNES vyšla. V muzeu mě při pohledu na tento fašank napadolo mnoho věcí, o kterých bych rád napsal. I když šlo vlastně jen o imitaci fašanku a já doufám, že nikdy fašank nezahyne na vesnicích ve svém původním prostředí, byl jsem rád, že jsem potkal skupinku místních "folkloristů", kteří vytvořili výbornou atmosféru. Přidám také řadu fotek. Zatím dávám jednu ukázku, není přímo z fašanku, ale z vyhrávání domácí muziky, která má název Javořina.

Rád bych vám přiblížil rovněž atmosféru na divadelním plese v Uherském Hradišti, kde se v soboru hodinu před půlnocí přítomní diváci dozvěděli jména nejlepších herců Slováckého divadla za rok 2011. Fotografii dvou těchto herců jsem dával do MF DNES, tady se můžete podívat na videoukázku. Právě je vyhlašovaná nejlepší inscenace roku 2011 podle odborné poroty. Ta vybrala incenaci Denní dům, noční dům, a já cítil, jak atmosféra v sále byla spíše zdrženlivá - například ve srovnání s loňským rokem, kdy vyhrála inscenace Cikáni jdou do nebe. I ke Slováckému divadlu, k plesu, vyhlášení výsledků i nejnovějším představením tohoto výborného divadla se tady na webu brzy vrátím.

A tady jsem ještě přidal v pondělí večer videoukázku z dětského krojového plesu ve Vlčnově. Uskutečnil se v sobotu odpoledne, a kromě domácích dětí přijely ještě děti z Hluku a Suché Lozi. Samotných Vlčnovjanů moc nepřišlo, ale myslím, že ani o to nešlo, sál se slušně zaplnil rodiči a dalšími příbuznými dětí a samotné děti se mohly kromě vystoupení ještě docela vydovádět. Organizátorům patří poděkování za celou akci, pokud chceme, aby náš život dál obohacovaly třeba tradice typu jízdy králů, setkání ve Strání a mnohých další, bez vedení dětí k lásce k liddové kultuře to možná nebude. Věřím tomu, že tato láska se rodí i díky podobným plesům jako byl ten dětský ve Vlčnově. Jistě, řada dětí v dospívání kroje i písničky opustí, ale myslím, že semínko, které v nich zasadily jejich rodiče a vedoucí, jednoho dne začne zase růst... Videoukázka je ze začátku, chtěl jsem, aby děti a jejich příbuzní měli po ruce vzpomínku třeba v podobě takového videa. Nahrál jsem i vystoupení Hlučanů a starších dětí z Vlčnova, víc jsem nestihl, protože jsem ještě odjížděl na fašank do Popovic. 

Nakonec se zmíním o fotbalovém Slovácku, protože všechny mé příjemné dojmy a pocity skončily pondělním ránem, kdy jsem si na webu fotbalového Slovácka přečetl, cože hrozného jsem to o víkendu spáchal, když jsem do pondělní MF DNES napsal o fotbalovém Slovácku článek. Vrátím se tady k této věci v samostatném materiálu.

Mějte se hezky, opatrujte se, radujte se z toho, že pořád ještě máme zimu, navíc už mírnější, takže si můžeme jít v pohodě třeba zalyžovat. Žijme, dokud nám to náš osud stále ještě dopřává. Žijte naplno, třeba zrovinka tak, jako lidé na těchto videoukázkách.

RB