Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

O biřmování v lhotském kostele

Lhotští věřící prožívali v sobotu 3. května velký svátek. Svátost biřmování udílel v místním kostele světící biskup olomoucké arcidiecéze P. Josef Hrdlička. Jde o vyjímečnou událost, která se nekoná každý rok. Tolik asi ta vůbec nejzákladnější informace.

Nevím, jestli psát další slova, zvláště tady na internetu, který je pro duchovní témata možná tím nejnepříznivějším prostředím. Z mnoha set míst sem doléhající ozvěny mnoha zbytečností, počínaje třeba nespočtem vulgárních diskusí za články a konče podobným nespočtem oddechových zábavných témat, která nás odvádí od toho podstatného.

Mimochodem, zrovna nedávno jsem tomto mluvil s jedním knězem, kdy jsem se ho snažil přesvědčit, aby kázání farářů byla umisťována na internet, aby si je mohli přečíst ti, kteří třeba nejsou o nedělích přítomni v kostele. Nepodařilo se mi ho přesvědčit, držel se argumentu, že podobná kázání mají svůj smysl a účinek při samotné mši, ne někde na internetu. A stejně tak jsem neuspěl, když jsem ho prosil, zda bych mohl uveřejnit v časopise Ostrožska a Horňácka krásné fotky z jeho velikonoční vigilie, která je pro věřící vrcholem církevního roku.

Opět byl proti, marně jsem na něj naléhal, že by bylo dobré zprostředkovat prostřednictvím fotek "širší veřejnosti", jak postní období i velikonoční období prožívají věřící. Byl jsem zklamaný, ale zároveň jsem ho chápal, existují okamžiky,které jsou nesdělitelné a pochopí je jen ti, kteří jsou spojeni neviditelným poutem místa, chvíle, prožitku.

Přesto se pokusím pár slov o biřmování napsat, nevadí mi, že mnohým čtenářům budou tato slova na míle vzdálená  - už dopředu se ale omlouvám, nejsem "expert" na víru ani na církev, budu mluvit zcela laicky.

Biřmování je pro věřícího člověka mimořádný okamžik, jeden z nejdůležitějších v jeho životě. Jestliže se ještě jako dítě přiblížil k Bohu při svatém přijímání, mohla to být ještě věc náhody, rodičů, prarodičů, známých. Nyní, už jako dospělý člověk, ale projevuje svou oddanost Bohu zcela dobrovolně (snad) a se vším, co k tomu patří. Jde o okamžik vážný, okamžik, k němuž vede dlouhá cesta, na kterou se člověk pečlivě připravuje. O to více jde ale o promyšlený krok, kterému nechybí mnohdy upřímnost a vlastně i odvaha.

Většina biřmovaných má kolem dvacítky, ale existují samozřejmě i starší lidé. Tady do Lhoty přišel muž, jemuž bylo určitě po čtyřicítce,v Hluku jsem loni potkal ženu, která měla přes sedmdesát. Upřímně řečeno, myslím si, že až starší věk je tou největší zkouškou víry v Boha, ve dvaceti ještě vypadá život ve většině případů jako bezstarostná jízda v nejnovějším mercedesu, teprve později člověk poznává, kolik nástrah, příkopů i lákadel na člověka čeká.

Tím ale nechci zpochybňovat upřímnost těch, kteří v sobotu před polednem kráčeli po schodech do lhotského kostela. Kostel byl plný, atmosféra sváteční, odhaduji, že pro mnohé rodiče, prarodiče či kmotry šlo o chvíle vůbec nejšťastnější v jejich životě.

Bylo přitom dobře, že svátost biřmování udílel světící biskup olomoucké diecéze P. Josef Hrdlička, mimo jiné výborný řečník, jehož řeč byla ve Lhotě znamenitá. Měla snad jen jednu drobnou "vadu", když mluvil o své  osobní zkušenosti s nejslavnějším lhotským rodákem P. Šuránkem, vzpomněl příhodu, o které už ve Lhotě mluvil nedávno. Tehdy jsem ji od něj slyšel na setkání, kam ale přišlo bohužel jen velmi málo Lhoťanů -proto nevadilo, když o ní promluvil i nyní, mnozí ji jistě slyšeli poprvé.

P. Hrdlička je tady na Slovácku jako doma, loni byl například "u nás" na Sv. Antonínku, kde rovněž oslovil tisíce lidí velmi vřelým a zajímavým proslovem. Tehdy mluvil především o rodině, o rodičovské lásce, tentokrát zvolil při biřmování jako hlavní téma opět lásku, Boží lásku i lásku člověka.

"Když chcete jet do Prahy, víte, že vás to bude stát nějaký peníz. Když někdo z vás bude chtít cestovat do Sydney na setkání se Svatým otcem, tak bude potřebovat mnoho tisíc korun. Ale pokud se ptáme, co stojí člověka cesta do věčnosti, do Boží náruče, pak je to láska," řekl P. Hrdlička mimo jiné v lhotském kostele.

Je možné ale tady na internetu o takové lásce psát a citovat další jeho slova? Tady na internetu, kde člověk kliká z jedné adresy na druhou a soustředění na cokoliv je absolutně vyloučeno? Nevím, myslím, že spíše ne, o lásce by se nemělo psát (a možná ani o ní moc nahlas mluvit), lásku bychom měli vložit do svého života, a teprve na "hladině" našeho života by se měla sama láska zrcadlit. Jenže je v životě vůbec něco těžšího než právě láska? Ne láska nahodilá, vášnivá a krátká, ale láska trvalá a pevná, tak pevná, že by nám měla vystačit, abychom jí obdarovávali své blízké a vzdálené po celý život?   

Co víc ještě psát? Byl jsem při mši na samém konci kostela, dveře ven byly otevřené, vnímal jsem atmosféru uvnitř i venku, odkud doléhal do kostela zpěv ptáků, troubení projíždějících svatebních aut i motor traktorku, který svážel ze hřbitova starý pomník. Když hodiny začaly odbívat na věži poledne, s prvním chvěním zvonů se dotkly kolena přítomných země. Myslel jsem v té chvíli na několik Lhoťanů, které jsem viděl klečet, a kteří svůj život naplnili láskou ke svým bližním, přestože je to muselo stát nesmírné úsilí. (A řekněte mi prosím, nemáte někdy pocit, že láska k člověku je "věc" mnohem těžší než láska k Bohu?)

Víc slov není potřeba. Měla by stejně smysl jen pro nás, kteří jsme byli přítomni, kteří jsme vnímali slova duchovních i biřmovaných, kteří máme stále před sebou obraz onoho sobotního času. A kterým ještě doznívá v uších krásná hudba, která kostelem zněla... 

RB

 

Ps. Za zmenšené fotky velmi děkuji Lence Fojtíkové, která byla "oficiálním" fotografem. Já jsem tentokrát vůbec nefotil ani netočil, o to více jsem se mohl ale soustředit na celou mši...   

 

A ještě nakonec jména biřmovaných, nemám je ale všechna: Josef Bezděk, Pavlína Červenková, František Hájek, Štěpánka Hájková, Jakub Hyrák, Petra Janásová, Soňa Krátká, Klára Kuřinová, Vít Lopata, Dominik Mach, Marek Nenál, Jakub Páč, Jiří Páč, Andrea Pijáčková, Jana Pijáčková, Lukáš Poláček, Veronika Pospíšilová, Vojtěch Radoch, Jiří Sovadina, Igor Tomek, Sylvie Vaštíková, Veronika Vaštíková... Ať je tedy jejich život prostoupen vírou, ať se stanou opravdovými křesťany, což je "úkol" celoživotní a přetěžký.