Rozhovor s trenérem Lhoty Josefem Dominikem vznikl ještě před posledním mistrákem proti Bánovu a před finálovým zápasem našich fotbalistů v poháru OFS. Lhoťané sice kýžený pohár nezískali, ale za svůj výkon se rozhodně nemuseli stydět.

Na hřišti nechyběla bojovnost, nasazení a touha po vítězství. Jediné co našim borcům chybělo byly góly. Nutno přiznat, že kvalitní soupeř jakým Nedakonice rozhodně byly, měl i více fotbalového štěstí. Pokud budou naši fotbalisté přistupovat k podzimním zápasům tak, jako jsme je viděli bojovat na hřišti v Kunovicích, nemusí mít lhotský fanoušek o umístění mužstva v novém ročníku obavy.

Podzim v okresním přeboru bude ještě daleko kvalitnější jako uplynulý ročník. Do soutěže přibudou tři nová mužstva, můžeme se těšit na derby proti Uherskému Ostrohu. Další nováček je postupující Vlčnov, který už teď hlásí, že okresní přebor by měl být jenom jakousi mezistanicí do krajské soutěže. Do přeboru se po několika letech vracejí také fotbalisté Horního Němčí.

                                                                                                                                 std

Trenér Josef Dominik hodnotí umístění kladně, spokojen však není s přístupem některých hráčů

Fotbalisté Ostrožské Lhoty měli před sezonou v okresním přeboru nálepku nováčka, který loni nezvládl I. B třídu. Po podzimu figurovali ve středu tabulky, ale v zimní přestávce odešla bratrská dvojice Martin a Ondřej Zalubil, která do té doby nastřílela více než polovinu branek. Nad týmem bez opor lámal hůl nejeden fanoušek, avšak zbylí hráči se s absencí tahounů vypořádali na jedničku. Jak je těžké mužstvo po sestupu znovu motivovat, může vyprávět kouč Josef Dominik, který usedl na lhotskou lavičku po rok a půl dlouhé odmlce.

Naposledy jste Ostrožskou Lhotu trénoval ještě v I.B třídě. Jak se díváte s odstupem času na sestup?

I když jsem po šesti letech skončil s trénováním, na kluky jsem se dál chodil dívat. A musím přiznat, že družstvo patří do okresního přeboru. I. B třída byla nad jeho síly.

Jaké byly cíle týmu v okresním přeboru a jak se je podařilo naplnit?

Věřili jsme v poklidný střed tabulky a to jsme po podzimu dokonale splnili. Zároveň ale přišla rána, protože odešli oba bratři Zalubilovi. Ležela na nich velká zodpovědnost, mužstvo se o ně opíralo, což jasně dokazuje jejich bilance patnácti branek z celkových devětadvaceti. Někteří nám bez nich moc šancí nedávali, ale my jsme je překvapili. Nejhůře skončíme sedmí, v lepším případě nás čeká výborná pátá příčka.

V zimní přípravě jste zůstali bez dvou klíčových hráčů. Přivítali jste nějakou posilu?

Kluci z toho byli dost špatní, a tak někde na diskotéce zlákali Jiřího Jurčeku z Ostrohu, který projevil zájem hrát ve Lhotě. Zatím dal sice jedinou branku, ale je to jeden z nejlepších hráčů. Umí na sebe navázat soupeře a v každém zápase se dostane do šance, jen má mezery v zakončení.  Jindy se zase uvolní a dá finální přihrávku, kterou zužitkuje někdo další. Kolikrát jsem mu řekl: „Juro, tys nic neudělal." A on mi odpověděl: „Jakto, vždyť jsem přihrál na dva góly." Jsem moc rád, že se o tu šanci popral a že to dopadlo, jak to dopadlo.

Jak se lišil podzim od jara?

Hodně. Jenomže ne ve výsledcích, jak by někteří čekali. Největší rozdíl jsem pocítil na tréninku, protože ubývalo hráčů. Odešli ti, co je to bavilo, a kdo předtím nechodil, ten v tom pokračoval. Jde hned o několik případů počínaje Erikem Pešíkem, Patrikem Štergenichem, Martinem Žajdlíkem, Václavem Kubanem a Filipem Zbořilem, který se na tréninku objevil jen jednou za jaro. Oni si prostě nedají říct. Nejsem s nimi spokojený a ostatní kluci také nadávají, že chybí na tréninku a často se dá hrát jen tři na tři.

Čím si to vysvětlujete?

Popravdě ani nevím. Asi špatná morálka. Sami se mezi sebou baví hrozným způsobem s velkým množstvím nadávek. Spousta trenérů, se kterými prohodím pár slov před zápasy, jsou ta samá písnička - Dnešní mládež není, co bývala, my jsme byli jiní. Trénovat se jim nechce, běhat jim vadí.

Můžete naopak vyzvednout nějakou silnou stránku týmu?

I když nám na jaro odešli Zalubilovi, dokázali jsme si herně poradit. Ukázali jsme, že fotbal hrát umíme. Obrana až na výbuch v Nedakonicích, kde jsme dostali sedmičku, fungovala výborně. V jednom úseku soutěže jsme inkasovali jen čtyři góly, zatímco jsme jich vstřelili osmnáct.

Které utkání považujete za povedené?

Našlo by se jich hned několik. Začali jsme výhrou 4:3 nad Havřicemi, které jsou nyní v čele. Traplicím jsme naložili 7:1 a v Boršicích jsme zvítězili 3:0. A na jaro je to celý úsek od Nivnice až po Kostelany, kde jsme nasbírali dvě remízy a čtyři výhry.

Co byl naopak propadák?

Jednoznačně prohra v Břestku 0:4. V Nedakonicích jsme sice prohráli větším rozdílem, ale měli jsme aspoň šance. V Břestku jsme předvedli nejhorší výkon ze všech.

Neměl jste obavy v průběhu soutěže, že by mužstvo mohlo sestoupit?

Ne. Někdo spadnout musí. Avizoval jsem, že pokud to budeme my, nestane se nic nenormálního. Pokud nemáme na soutěž, ve které jsme, zákonitě musíme jít dolů. Ale my jsme to zvládli, i když nás někteří pasovali na sestup.

Kromě působení v okresním přeboru jste se letos probojovali do finále poháru OFS. Jak vidíte šance proti Nedakonicím, které vám nedávno uštědřily výprask?

Byla to pořádná facka, ale snad i ponaučení. Pohár chceme vyhrát. Když se člověk dostane do finále, neodehraje to jen tak, ale jde si za vítězstvím, ať je soupeřem kdokoliv. A může to být ve fotbale nebo třeba v tenise. Už předtím jsem říkal, že z přeboru ať třeba i spadneme, ale ve finále poháru nesmíme chybět. (úsměv).

Pád do nižší soutěže mívá za následek slabší diváckou kulisu. Vnímal jste to v průběhu soutěže?

Fanoušků samozřejmě trochu ubylo, ale Lhota má pořád dobrý divácký potencionál. Třeba na zápas v Traplicích a Jarošově přišlo víc Lhoťanů než domácích. Sice to není jako v Nedakonicích nebo Havřicích, kde je teď fotbalová euforie, přesto rád slyším potlesk a povzbuzování našich příznivců.

Skoro všude se potýká fotbal s nedostatkem peněz. Jak to vypadá po této stránce ve Lhotě?

Nejsem ve fotbalovém výboru, ale rozhodně mu patří poděkování za zajištění chodu klubu. Každý ví, že v dnešní době není vůbec jednoduché sehnat peníze. Určitě velký dík patří také Obecnímu úřadu, který je vlastně největší sponzor lhotského fotbalu.

Jak vidíte budoucnost lhotského fotbalu? Povedete mužstvo také v nové sezoně?

Budoucnost vidím v přežívání v okresním přeboru. Ale záleží, kolik hráčů praští kopačkami. Třeba Staňa Zbořil říkal, že skončí. A co se mě týče, tak sám ještě nevím.

         Lenka Horáková

Fotbalisté Lhoty v číslech.
Ročník 2009 /2010
Celkové umístění 5 místo.

Podzim:   5 vítězství, 4 remizy, 4 prohry.        Počet bodů: 19. Skore: 26:25.

Jaro:       6 vítězství, 2. remizy 5 proher.        Počet bodů: 20. Skore 23:23.

Střelci: Ondra Zalubil 9, Martin Zalubil 6, Patrik Štergenich 6, Václav Kuban 5.

JEDNOTLIVÍ HRÁČI POHLEDEM TRENÉRA JOSEFA DOMINIKA

Zbyněk Šicha - někdy má takové stavy, že nepřijde na zápas. Po fotbalové stránce ho hodnotím velmi kladně, vykopne míč, nahraje, dobře organizuje obranu.

 Vašek Kuban - naskočil jako hráč do branky za Šichu ve třech zápasech a ani jednou jsme neprohráli. Tréninková morálka bohužel nula. Když hrál v záloze, dokázal se prosadit i střelecky.

 Martin Doležal - stoprocentní tréninková účast, od podzimu stoprocentní zlepšení.

 Josef Štergenich - kapitán mužstva, tréninková morálka na jaro velmi dobrá, je to vidět na jeho výkonech.

 Stanislav Zbořil - tréninková morálka mizerná, výkony dobré.

 Filip Zbořil -  velmi dobře hraje levou obranu, ale na tréninku byl za celé jaro jedenkrát.

 Martin Kusák - velká spokojenost se vším, chybí akorát víc branek, mohl by se více zapojit do fáze zakončení.

 Erik Pešík - tento hráč by si měl uvědomit, jaký má potencionál a jak s ním trestuhodně nakládá, tréninková morálka nula.

 Patrik Štergenich - je s ním těžká komunikace, fotbalově by měl na víc, kdyby si dal říct.

 Ondřej Bachan - vrátil se po těžkém zranění nohy, je to velké pozitivum pro mužstvo.

Martin Žajdlík - nespolehlivý, nezájem o fotbal, bude lepší, když pověsí kopačky na hřebík.

 Tomáš Malůšek - začal těsně před úvodem jara, nehrál šest roků fotbal, ale když se dozvěděl, že nemáme s kým hrát, tak pomohl. Zahrál dobře v Nivnici.

Jiří Jurčeka - musíme ho vzpomenout se dvěma vykřičníky, byl bych rád, kdyby tu zůstal, i kdybych tu nebyl já. Je nepostradatelný. Kdybychom ho neměli, v útoku by neměl kdo doběhnout k brance.

Erdenebileg Bayarkhuu - Mongolec, česky umí dobře, ale někdy nechápe, co má udělat s míčem. Buďme rádi, že ho máme, na tréninku je snaživý a v zápasech už dal pár branek. V některých věcech ukazuje domácím hráčům, jak by měli k fotbalu přistupovat.

 Jiří Haláč - nejstarší hráč, když bylo potřeba, aby přišel, tak pomohl a za to mu patří dík.

Martin Zalubil - lídr mužstva, až to někdy přeháněl. V průběhu hry měnil svévolně rozestavení některých hráčů a nebylo to ku prospěchu věci. Absolutně nejlepší fotbalista v mužstvu. Takový hráč si zaslouží odejít  ze Lhoty kamkoliv.

Ondra Zalubil - ze začátku měl problémy se zraněním, pak se rozdýchával v záloze a přešel  do útoku. Baví ho fotbal, má zájem trénovat, je potřeba, aby tito hráči hráli ve vyšších třídách.

Svatopluk Žajdlík - velký fanoušek Sparty, ale k fotbalu ve Lhotě má laxní přístup

 Martin Hubík -spolehlivě odehrál podzim, škoda, že skončil

Tomáš Matuštík -chtěl pomoci, ale brzy se zranil.

        Foto: Dušan Dufka                              std, hor