Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Nejen o cestě za ženami do Hroznové Lhoty

Hned na začátku se přiznávám, že pokud jedu někde na folklorní koncert, nezajímá mě ani tak to, co se děje na samotném pódiu, ale spíše kolem něj - jako třeba nyní v Hroznové Lhotě, kde v sobotu slavil ženský sbor  deset let své existence.

Proč tolik nesleduji dění na pódiu, má několik důvodů. Mezi hlavní patří bohužel fakt, že jsem na zpěv hluchý, a proto ani tolik nepoznám, jak se na pódiu zpívá. Další - a ten hlavní - důvod je ten, že se kolem pódia dozvím o životě v místě, kde zrovna jsem, podstatně více. A považuji to za mnohem důležitější než to, jestli ten který soubor zpívá dobře, výborně nebo jen průměrně.

Než zpěv mě proto více zajímá atmosféra místa, kde jsem, chování lidí, jejich vstřícnost, to, zda v té které vesnici se věnují zpěvu děti nebo mládež, jaké tradice na vesnici dodržují a v jaké pospolitosti tady lidé žijí.

A pokud jde o samotné vystupující, spíše pozoruji, jak se k sobě chovají, s jakou chutí vystupují, jak o své aktivitě povídají, jakou podobu jejich snažení má, kolik mají mezi sebou mladých.

Takto nějak jsem vnímal pobyt v Hroznové Lhotě. Nejvíce potěšitelný byl zájem lidí - dost velký sál byl úplně plný, a když jsem po dvou hodinách odjížděl (to koncert byl tak ve dvou třetinách), sál zůstával pořád hodně zaplněný. Vše nasvědčuje tomu, že v Hroznové Lhotě se umí lidé bavit, mohl bych vyjmenovat řadu dalších místních aktivit (například známý Živý Betlém nebo místní ochotníci, už jsou například po vesnici plakáty na další jejich představení).

Pokud jde o samotný sbor, považuji za důležitou zprávu, že členek sboru ubývá, pokud jsem dobře počítal, bylo jich osm, možná devět - když začínaly, sešlo se jich osmnáct. I samy ženy přiznávaly, že jich ubývá, některé trápí nemoci, další nemají čas, a některé už se dívají na svět shora - také jim ženy zazpívaly jednu písničku.

Současnému sboru se ale daří, "táhl" celou první polovinu sobotního odpoledne a sklízel potlesk. Pokud byste s někým z diváků mluvili, takřka jistě by se vám zmínili například o scénce, kterou ženy předvedly v druhé části svého vystoupení - po zpívání lidových písniček. Předvedly scénku žen při okopávání řepy a dočkaly se pořádného aplausu. Šlo opravdu o vydařené "číslo", velmi dobře napsané a také zahrané!

 

Pár slov ze Starého Hrozenkova a Lanžhota

Jak sem už napsal, všímám si ale především dění kolem pódia. V Hroznové Lhotě byla příjemná atmosféra, lidé byli vstřícní, v zákulisí vládla pohoda, byť vystupujících bylo hodně a za oponou tedy vládl "frmol". Hledal jsem nějaké mládí, žádný místní dětský nebo mládežnický soubor nevystoupil, ale byly tady děti z mateřské školky, které se svými učitelkami nacvičily vystoupení. Chvála paním učitelkám!

Povídal jsem si také s ženami, které přijely se svými soubory - jedny byly ze Starého Hrozenkova, druhé z Lanžhota.

Pokud jde o Starý Hrozenkov, soubor se jmenuje Čečera, mohl bych vám nyní tady povídat, ale zjistil jsem, že je to zbytečné - ženy mě daly internetovou adresu souboru a doma jsem zjistil, že tam mají mnoho informací, včetně pěkných fotek - tak dobře udělané stránky mnoho souborů nemá. Tady je prosím adresa. Vzhledem k tomu se tady asi zmíním jen o jedné věci, o které jsme si povídali. Potěšilo mě, že si ve Starém Hrozenkově prosadili hudební výuku, vznikla tam totiž pobočka bojkovické základní umělecké školy. Výuka sice zatím probíhá jen jeden den v týdnu, ale i to je už dobrá zpráva. Mimochodem, právě jedna z žen ze souboru má velkou zásluhu na tom, že tato pobočka byla otevřena.

U žen z Lanžhota mě samozřejmě zajímal především život v Lanžhotě, folklorní kroužky, vztah k tradicím a podobné věci, ale povídali jsme si také o jejich krojích. Všimněte si na fotce, v Lanžhotě a okolí totiž nosí ženy zajímavé šátky - vzory na nich jsou totiž malovány speciální barvou. "Těch žen, které to u nás malují je stále méně. Možná ještě dvě, jedna," dozvěděl jsem se od žen.

A pokud jde o folklór a tradice, prý nastává spíše útlum, ptal jsem se samozřejmě i na zpívání dětí, měly soubor, ale údajně skončil. O lečems svědčil i počet žen ze souboru, které přijely - bylo jich osm, získat další pro zpívání je v dnešní době obtížné. 

V Hroznové Lhotě jsem nebyl do konce, spěchal jsem do Louky na divadelní ochotníky - ale dvou hodin v místním kulturáku jsem nelitoval. Na fotce si můžete prohlédnout například ještě nejstaršího člena mužského sboru z Hroznové Lhoty pana Martina Andrýska nebo zpěváka Václava Harnoše ze Strážnice. 

Podle mých uší (byť nedokonalých, jak jsem upozorňoval) zpíval skvěle, při poslední písničce se k němu přidala i Práškova cimbálovka a byla to paráda. "To bylo záměrné. Už když jsem v minulosti zpíval s cimbálovkou Slávka Volavého, byli jsme domluvení, že se ke mně v poslední písničce přidajů. A tak jsme to udělali i dnes," řekl mně pan Harnoš.

Málem bych zapomněl na to nejdůležitější a nejvíce potěšitelné. Výtěžek z koncertu jde na Hospic na Svatém kopečku u Olomouce. Tak si to rozhodly ženy ze samotného sboru, protože, když v Hospicu vystupovaly, poznaly, jak moc tam jsou peníze potřeba. Díky!

 

RB