Vladimír Maděra

Tohoto psaní si velmi vážím, napsala jej slečna Simona Maděrová, vnučka plukovníka Vladimíra Maděry. Když mě v pondělí požádala o poslání fotografií z pohřbu jejího dědečka, poprosil jsem ji, jestli by mi o vztahu k němu mohla napsat - ona souhlasila a já jsem jí za to moc vděčný. Tady jsou její slova: 

Dobrý večer. 

přemýšlím celý den nad pár slovy o dědečkovi, ale opravdu nenajdu jen pár slov a hlavně dostatek správných a výstižných slov. Je to možná tím, že je to pro mě velká ztráta a hodně dlouho a těžko se s ní budu vyrovnávat.

Dědeček byl a vždy bude pro mě muž s velkým M v celé mé rodině. Byl velmi všestranný. Rád vymýšlel, vyráběl nebo snad zdokonaloval různé věci. Rád rybařil, zpíval a hlavně věnoval se nám dětem, vymýšlel různé aktivity. To vše s velkou láskou, což mu zůstalo až do konce života, a já jsem mu za to velmi vděčná.

Obdivovala jsem vždy jeho plynulé a jasné vyprávění jeho neuvěřitelných zážitků z 2. svštové války a vlastně z celého jeho života. Velmi ráda jsem si se svou rodinou sedla například o Vánocích k vánočnímu stromečku a poslouchala ho. Obdivovala jsem s jakým nasazením a jiskrou v očích vypraví každé Vánoce (ale nejen o Vánocích, při každé příležitosti nám rád vyprávěl)  jiný a jiný příběh a mnoho dalších a dalších vzpomínek, které jsme doposud neslyšeli.

Dědeček pro vzpomínky z války doslova žil. Rád usedal do svého křesla v "pracovně" a seskládával své vzpomínky s fotografiemi na papír, které si buď vlastnoručně svázal do knihy,  nebo s nimi obohacoval i ostatní prostřednictvím výstav a příspěvků. Vždy, když teď přijedu na Velehrad a vstoupím do jeho "pracovny", vyhrknou mi slzičky. Vidím ho s jakou chutí pracuje s mnoha papíry se zápisky a vlastnoručně nafocenými fotkami z 2. světové války. Obdiv sklízel i tehdy, když od svých 85 let vyměnil psací stroj za počítač se skenerem a tiskárnou, na kterém pracoval do nedávna.

Byl to velmi hodný, chytrý, inteligentní, čestný, ochotný, skromný, spravedlivý, velkorysý, vtipný, zodpovědný, zkušený, úctyhodný a hlavně láskyplný člověk, který si stále zachovával čest. Mohla bych vyjmenovat dalších x vlastností, ale je opravdu těžké říci pár výstižných slov. Možná je ještě brzy na to, abych se správně vyjádřila. Dědeček mi bude hrozně chybět. A jsem velmi ráda za to, že jsem s tak úžasným člověkem mohla být až do sklonku jeho života.

Navíc jsem velmi vděčná Vám i všem těm, kteří si dědečka nesmírně vážili a s úctou ho podporovali až do konce života. Například natočené televizní příspěvky "Neznámí hrdinové", vydaná kniha, nominace na osobnost Zlínského kraje a v neposlední řadě "krásný" vojenský pohřeb s veškerou úctou a poctami, byly toho důkazem. Byla jsem opravdu dojata a velmi pyšná na svého dědečka. Nejsou ani dostatečná slova na to, jak všem poděkovat.

Vím, že zítra bych napsala další a další slova o dědečkovi, do týdne bych měla velkou a tlustou knihu zápisků a vzpomínek. Přemýšlela jsem i nad slovy kněze v kostele, abychom dědečkovi všechny jeho provinilé chyby odpustili. Já ale dědečkovi nemám co odpustit. Nezažila jsem s ním ani jednu špatnou vzpomínku, zradu či nějaké neshody. 

Simona Maděrová