Jako většina mých výzev, také tato výzva je poněkud neobvyklá - a jako u jiných výzev, také u této jsem naprosto přesvědčený o jejím smyslu. V čem spočívá má prosba? Týká se zcela výhradně škol, základních škol. A to především škol na Ostrožsku a Horňácku, ale vůbec mi nebude vadit, když půjde o školy z jiných míst. Velmi rád bych chtěl mapovat dění na těchto školách, aktivity jednotlivých škol, nápady jednotlivých učitelů, způsob výuky, kvalitu vyučování, výsledky, které jednotlivé školy mají.

Chci vás přitom ujistit, že nejde o žádnou "prázdnou výzvu", v každém čísle Časopisu Ostrožska a Horňácka bude vycházet minimálně dvoustránka, která se bude věnovat tématům, o kterých jsem se před chvílí zmínil. Většinu "materiálů" budu samozřejmě shánět sám, ale věřte, že vám budu velmi vděčný za každou vaši zprávu, za každý text, fotku, nebo třeba jen upozornění, že na té a té škole je výborný učitel, žák, zajímavá výuka.

Proč toto všechno? Když se nyní pohybuji na Slovácku víc než kdykoliv dřív, cítím, jak nesmírně důležitá je práce každé školy, každého ředitele, každého učitele. Z velké části je právě škola tím odrazovým můstkem, který buď "vymrští" žáka směrem ke vzdělanosti a zajímavému životu nebo mu naopak zhatí první samostatné roky. Jistě, mnohé záleží na rodičích, ale nezlobte se - dobrá škola nebo dobrý učitel jsou - možná bohužel - v tomto důležitější.

Vždycky mě štvalo, kolik nadějných a talentovaných děcek ze Slovácka nakonec na Slovácku i skončí. Za mnohé může zdejší životní styl, zejména na vesnicích začínají děcka příliš brzy s "hospodským životem", který pro ně fakticky znamená konec jakýchkoliv větších plánů. S tím nic nenaděláme, život je dnes holt takový, daleko víc hlav přemýšlí nad tím, jak na těchto dětech vydělat, než jak jim naopak pomoci k lepšímu životu.

Právě proto je ale ještě důležitější škola, když si povídám s děckama, které hranice Slovácka dokázaly překonat, často od nich slyším, že klíčovou úlohu sehrál ten a ten učitel, ten v nich dokázal vyvolat zájem o konkrétní téma, tomu jsou vděční, že mají například kvalitní vzdělání nebo zajímavé řemeslo.

Těžce nesu, když se dozvídám o tom, jak některé školy fungují, jak přistupují někteří učitelé k žákům, nebo jaké výsledky některé školy mají. Samostatnou kapitolu je neschopnost některých ředitelů komunikovat s rodiči a vůbec s celou veřejností, vysvětlovat, jak jejich škola pracuje, jaké má či nemá výsledky, proč se její nejlepší žáci například nedostali na kvalitní střední školy.

Tato témata jsou mnohdy tabu, a bohužel úroveń mnohých radních a zastupitelů je taková, že se "svého" školního ředitele či ředitelky na takové věci vůbec neptají. Přitom debata mezi zástupci obcí a zástupci škol by měla být trvalá a měla by se týkat právě toho, jak škola vzdělává děti v tom kterém místě. A to už nemluvím o výběru ředitelů, často se o této navýsost důležité a veřejné věci debatuje v nejužším radničním kruhu, mnohdy výsledek hlasování kopíruje politické obsazení radnic, mnohdy se nedozvíte, proč byl(a) vybrán(a) ten a ten nebo ta a ta. Zájem rodičů a samotných dětí na co nejlepším šéfovi školy a učitelích je vedlejší...

Zároveń s touto kritikou škol ale podotýkám: je fantastické, jak dnes mnohé školy pracují, jak obrovsky využívají svobody k mnohým skvělým věcem, kolik učitelů umí nadchnout své žáky, když čtu místní zpravodaje nebo procházím internet, vždy se dívám se zájmem právě na informace ze škol.

Samozřejmě vidím, že postavení učitele se obrovsky mění. Venkovští kantoři z knížek, kteří vlastně s dětmi žili dvacet čtyři hodin denně a dětem dávali mnohem více než "jen" učivo, jsou dávno pryč. Otázka je, jestli takoví učitelé vůbec někdy žili - ale asi ano. Dnes (ale to už je mnoho let) si učitel odučí a většinou z místa školy mizí někde mnoho kilometrů pryč.

Samostatnou kapitolou by byl přístup dětí k učitelům, ten je v řadě případů víc než drzý. A další kapitolou by bylo ocenění učitelů, jednou z nejčernějších kapitol je to, že nová doba (vedle mnoha pozitiv) udělala z učitelů spíše žebráky - tento přístup se nám krutě vymstí.

O všem tomto bychom mohli vést nekonečné debaty, ale já si myslím, že je lepší udělat jeden dobrý a konkrétní skutek - proto dvoustránka nebo i čtyřstránka v časopise o školách.

Rozepsal jsem se, končím. Zapomeňte, co jsem napsal, pamatujte si prosím jen jednu jedinou větu - napište mi o dobrých učitelích, dobrých žácích, dobrých školách, dobrých počinech, dobrých nápadech... DĚKUJU!

RB