Jmenuje se Aneta Soukeníková, je jí 19 let a fotbal začala hrát v rodné Nivnici. V současné době patří k oporám prvoligových fotbalistek Slovácka. Že vám její přijmení něco říká? Máte pravdu. Její otec není nikdo jiný jako bývalý obránce druholigového Uherského Brodu Stanislav Soukeník, který pamatuje nejslavnější éru brodských fotbalistů. " Anetka se už od malička hrála s balónem a doprovázela mě na zápasy. Žádné panenky nebo podobné hračky, které jsou pro holky ani neměla," řekl bývalý fotbalista při nedělním zápase žen ve Starém Městě.

Reporáž ze zápasu najdete na zbrusu nových stránkách Slováckého deníku: 

http://slovacky.denik.cz/fotbal_region/zeny-slovacka-porazily-predni-rakousky-tym-20120228.html

A tady je krátká vizitka jejího otce Stanislav Soukeníka. Takto ji poslala sama Aneta: 

Taťka hrával tři roky za Brod druhou ligu. Pak dostal nabídku do Olomouce a ten den, kdy měl podepsat smlouvu, si zranil koleno a musel skončit. Potom se vrátil a hrál v Újezdci, v Kunovicích, druhou ligu za Uherské Hradiště a nakonec se vrátil zpátky do Nivnice, kde začínal.

Mladá fotbalistka sní o reprezentaci. Trénování a škola se dají v pohodě stíhat - říká

Nivničanka Aneta Soukeníková jde ve stopách svého otce a ráda by se probojovala do kádru seniorské reprezentace žen

Nivnice - Pět reprezentačních startů v mládežnické kategorii má na svém kontě fotbalistka Slovácka Aneta Soukeníková. Už druhou sezonu patří devatenáctiletá fotbalistka k oporám prvoligových žen z Uherského Hradiště. „Dobře jste si vybral, Aneta patří v zimní přípravě mezi nejlepší,“ řekl k rozhovoru s talentovanou hráčkou trenér Petr Vlachovský. Její sportovní život byl nalajnován na fotbalovou dráhu od samého počátku. Její otec Stanislav Soukeník odehrál v dresu Uherského Brodu tři druholigové sezony. Jenom vážné zranění kolena v den, kdy měl podepsat přestup do Olomouce, mu zabránilo v prvoligové kariéře. To už je ale dlouhých dvacet let, dnes alespoň doprovází svoji dceru k boji o ligové body.

Fotbal máte v rodině, pravděpodobně vás k němu přivedl váš otec? Je to tak?

 Máte pravdu. Taťka začínal u nás v Nivnici a byl to on, kdo mě v pěti letech poprvé dovedl na hřiště. O dva roky později už jsem hrála za žáky. Rodiče jsou moji největší fanoušci. Když hrajeme doma, jezdí na každý zápas, a ve fotbale mě podporují. 

Trenér vás chválí za přístup v zimní přípravě. Jak se cítíte vy?

 Jsem spokojená. Bohužel kvůli velké zimě jsme museli často trénovat v hale a některé tréninky se musely zkrátit. Ještě jsme měly čtyřdenní soustředění v Brumově, ale zrovna byla sněhová kalamita, proto jsme byly jenom dvakrát venku. Jinak se všechno odehrávalo v hale. Všechny tréninky probíhají ve vysokém tempu, věřím, že na ligu budu dobře připravená.

Na soustředění v Brumově jste si v rámci tréninku vyzkoušely hokej. Jak se vám zamlouvá tento sport. Vyměnila byste ho za fotbal?

Na ledě to byla strašná sranda, i když mě na druhý den bolely ruky a třísla. Bylo to úplně něco jiného než fotbal, ale určitě bych neměnila.

Pamatujete si na první trénink ve Slovácku? Byla tam nervozita?

Měla jsem velkou trému, v mužstvu jsme nikoho neznala. Můj první trénink byl spojený s áčkem a juniorkou, takže mě trenérka před všemi představila. Holky byly v pohodě, postupem času byla tréma menší a menší. Pamatuji si i na první zápas. Bylo to v juniorce a hrálo se proti Pardubicím. 

Vyšlo vám tehdy utkání podle vašich představ?

Nastoupila jsem na levé záloze, kde jsem bývala zvyklá od kluků. Byla jsem hrozně nervózní a strašně jsem si přála, aby se dařilo, když jsem dostala šanci. Zápas jsme vyhrály a já odjížděla domů celá šťastná.

Který je váš oblíbený post? Kde se na hřišti cítíte nejlépe?

Pokud nastoupím za juniorku, ráda hraji na levé záloze nebo ve středu, protože tam se nebojím si něco víc dovolit. Ale v áčku mám místo na levé straně obrany. Už jsem tam zvyklá a jinde bych asi ani hrát nechtěla. 

Jaké jsou vaše další fotbalové cíle?

Upevnit místo si místo v základní sestavě a jednou bych se chtěla dostat do ženské reprezentace. S holkami se chceme v lize udržet v první trojce a nejenom v letošním ligovém ročníku. Pokud by se objevila nějaká nabídka, chtěla bych to zkusit v zahraničí. Ale nejdřív chci dodělat školu.

A co  mimofotbalové aktivity. Stíháte ještě něco jiného jako fotbal? 

Studuji gymnázium ve Starém Městě. S trénováním se to dá spojit v pohodě, jen je potřeba chtít.  Ráda si zahraji stolní tenis a v létě plážový volejbal. Všechno se ale točí kolem fotbalu, na ostatní moc času nezbývá.

Očima trenéra Petra Vlachovského:

Aneta patřila během podzimní části sezony mezi naše nejlepší hráčky. Na levé straně obrany vynikala jistotou v osobních soubojích a ofenzivním pojetím hry. V minulosti ji limitovalo křehké zdraví, v současnosti je bez zdravotních problémů. Poctivě trénuje a na výkonech je to znát. Mezi její přednosti patří konstruktivní odebírání a dobrá manipulace s míčem. Určité nedostatky vidím v odvaze při útočných soubojích jedna na jednu.

Tady jsou fotky z nedělního zápasu žen, na kterých je Aneta Soukeníková  

1. FC SLOVÁCKO – USC LANDHAUS VÍDEŇ 2:1 (2:0)

Text a foto: std