Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Lidé Slovácka: 89 - letý sokol Julius Kodrik, kterého si velmi vážím... Podívejte se, jak zajímavě povídal v neděli o bylinkách + videorozhovor

Rád bych vám ukázal muže, kterého si nesmírně vážím a jsem rád pokaždé, když ho potkám. Pan Julius Kodrik je Ostrožan, tady jsem ho ale zachytil v Hluku, kde v neděli 8. února přednášel o bylinkách na místních památkových domcích. Pan Kodrik je skutečně vzácný muž, jeden z posledních sokolů tělem i duší, který dodnes jezdí týden co týden cvičit do Veselí nad Moravou. Když jsme se potkali nyní v Hluku a já s ním točil videorozhovor, dozvěděl jsem se, že den před našim povídáním slavil narozeniny - 89 let!!!

Vy si ho nyní můžete poslechnout celkem na třech videoukázkách, zbývající dvě jsou už z jeho samotného povídání na domcích. Sami se můžete podívat, jak moc lidí přišlo, bohužel se ukázalo, že hlucké památkové domky se sice podařilo rekontruovat poměrně povedeně, ale dostat dovnitř více lidí je skoro nemožné - však uvidíte, jak jsme se tlačili.

Pan Kodrik povídal zajímavě nejen o bylinkách, ale například také o astrologii nebo třeba o tom, jak si koupil dvě knihy o indické filozofii. Takové pamětníky jako on, s tak ohromným zájmem o všechno kolem sebe, dnes už prakticky není možné nikde vidět, i když byl povoláním technik a duší sokol, mnohdy ho potkávám například na kulturních akcích - mnohem a mnohem častěji než drtivou většinu lidí našeho regionu.

Když jsem dneska zaslechl jeho povídání s pracovnicí hluckého městského informačního centra, která mu dávala k podpisu smlouvu s určitou částkou za přednášku, musel jsem se usmívat. Pak Kodrik se totiž bránil a vysvětloval jí: vždyť já to udělám rád zadarmo. Prostě stará dobrá škola, jejíž žáci už nejsou většinou na tomto světě a podle toho to také kolem nás vypadá - mnohem častěji potkávám ty, kteří přemýšlí, jak tento stát nebo druhé lidi ošulit. Ale nechci končit pesimisticky - pořád je nemálo rodičů, kteří vychovávají či vychovali co nejlépe své děti a je radost takové děti, mnohdy už třeba dospělé, potkávat. Určitě to s námi není tak špatné...

Panu Kodrikovi přeji všechno dobré, hrozně moc mu přeji, ať mu drží nadále zdravíčko a těším se na další setkání. A nakonec jedno jeho přání - moc by si přál, aby jeho přednášky inspirovaly lidi k chození do přírody a ke sbírání bylin.

RB