Krojový ples v Hluku... A zmínka o ničemném útoku
Pokud budete mít někdo zájem, můžete se podívat na včerejší dětský krojový ples v Hluku, vše najdete prosím na stránkách Hluku TADY, pro svůj rodný Hluk totiž dělám na smlouvu Hlucké noviny a také mapuju leccos z hluckého dění.
Budu rád, jestliže se tam případně mrknete na konec videoukázky, mluví na ní dvě hlucké "tetičky" o zachování krojů, když je člověk poslouchá, cítí, že právě to je ta zřejmě poslední generace, která mluví o krojích s velkým srdcem.
Pochopitelně, ony kroje mají význam větší, než skoro všichni tušíme, jsou mimo jiné určitým poutem k minulosti, tradicím, předkům, ale také k současnosti a k budoucnosti, věřím, že se v nich projevuje naše láska k místům, kde jsme se narodili. I když - jaká dnes láska? Jaký vztah k rodnému kraji nebo rodné zemi? Co to je? Oškubat, orvat a zneužít tak, abych z toho měl něco hlavně já sám. Rodný kraj a rodnou zem vem čert...
A víc už nenapíšu, ničemný útok na romskou rodinu, po kterém bojuje nevinná dvouletá holčička o život, mi bere chuť do jakéhokoliv psaní. Skoro se stydím, že na Slovácku žijeme život, který se nedá s tím, kde byla zapálena ona holčička nebo kde pochodovaly hordy nemyslících mozků, nijak srovnávat.
Jak řešit tamní situaci? Bude to řešení mnohaleté, složité a bolestivé, určitě by tam byly potřeba i některé naše "slovácké lektvary", kterých si sami mnohdy nevážíme, onen vztah k tradicím, rodině, víře, k rodným místům - ano, i ke krojům. Kde se v Čechách tyto hodnoty poděly? A má vůbec někdo vůli a chuť je tam hledat? Vždyť to je práce na desítky let, v kraji, kde byly kdysi dávno vytrhány všechny kořeny.
To, že žijeme v relativní "oáze" a řešíme problémy menší než někde tam v Čechách, by nám nemělo bránit v tom, abychom tamní události nevnímali. Samozřejmě, každý z nás si k nim najde své vysvětlení a svůj postoj, daný vlastními zkušenostmi, citem, vnímáním, výchovou, rodinou, svým okolím, vzděláním. Já jen doufám, že těch, kteří budou proti tomuto zlu vystupovat, bude co nejvíce. Nelze sedět ve sklípku nebo tancovat při verbuňku a tvářit, že se nás to nijak netýká...
RB