Přehled fotografií

Už ani nepamatuju, kdy naposledy jsem dával na stránky nějakou fotogalerii svých fotek. Přitom paradoxně fotím každý týden, a to často i několik stovek fotek. Jenže -  mě baví mluvení s lidmi, přítomnost na tom kterém místě, i samotné focení, ale výběr fotek, to není nic pro mě. Pro mě je to jen nuda doma v tichu počítače, neustálé procházení fotek, vybírání, přebírání, zmenšování, prostě otrava. A potom výsledek, u kterého jsem skoro vždy skeptik. Nemluvě o technické (ne) kvalitě.

K čemu jsou vám například fotky, které vám nyní ukazuju? Vidíte tam jakési krojované, koně, kdosi je někde v kostele, někteří kluci jsou zavěšeni pod autobusovou zastávkou, po ulici jdou ženské s "nafouklými" sukněmi.

Co s tím? Pokud nemáte klíč v podobě textu, tak si možná maximálně u některé fotky řeknete, že není špatná. Atmosféra místa je vám cizí, neznámá, netušená, nepřiblížená.

Dovede si představit, když kůň uhání kousíček od vás, když kluci se pevně drží kolem ramen, aby nespadli z vozu? A co samotní koňáci? Znáte jejich řeč, víte něco o jejich osudech, tušíte, jak moc své koně milují? Tušíte, jací jsou kluci, kteří třeba cifrují nebo popíjejí víno? A jak na vás působí fotky z kostela? Můžete pocítit někde u počítače vůni kadidla, slyšet tetičky, jak se modlí, dostane se k vašemu uchu pláč dítěte, které běhá po kostele? A vidíte štěstí v očích rodičů, kteří do kostela přijeli s kočárkem a krásnými dvojčátky?

O všechno to jste ochuzeni a nemůže pochopit mé nadšení, a proto já tak málo věřím fotografiím. Tedy, alespoň fotografiím, které nedělají Páni fotografové. Přesto fotím - protože je to nejlepší záminka, jak se přiblížit  k lidem. Mnohdy k lidem s dobrou vůlí.

RB    

Ps. "Klíč" v podobě složitého a nezáživného textu k fotkám jsem psal dnes ráno, je prosím TADY... Na Podluží se ještě vrátím, rád bych dal několik foteček, u každé by byl příběh toho, koho jsem zachytil a také s ním pokecal...