Titulní strana

Vítám vás, vážení čtenáři, opět tady na stránkách, na několik dnů jsem se musel odmlčet - dokončoval jsem další číslo regionálního (spíše kulturního) časopisu, který bude od úterý k prodeji s novým názvem: Krajem svatého Antonínka. Pokud máte zájem, podívejte se na jeho titulní stranu, případně klikněte na vrchní liště na odkaz ČASOPIS, tam najdete předcházející čísla, včetně různých doplňkových textů, fotek a videa, které se do časopisu nevešly. Obrazové a textové přílohy nového čísla časopisu tam ještě nenajdete, doplním je do onoho úterý.

Přiznám se, že jsem chtěl psát o tomto časopise a jeho obsahu, ale osobně cítím, že bych měl psát o něčem jiném. Mám zvláštní pocit z toho, jak si naše Slovácko žije zdánlivě nadále spokojeně a pohodově, přestože všechno kolem nás naznačuje, že ani my pochopitelně nezůstaneme nijak uchráněni mohutné krizi, která zachvátila celý svět. Mám pocit, že zatím stále potkávám poměrně spokojené lidi, kteří si plánuji mnoho zábavných akcí na celý rok, typu koštů, fašanků, hodů, sportovních a kulturních výletů, ale obávám se, že i na Slovácku se stane brzy naprosto dominantním všech debat a úvah existenční krize mnoha lidí.

Podle toho, co kolem sebe vidím, slyším a cítím, usuzuji, že v únoru se pustí do pohybu vlna, která přinese starosti desítkám tisíc lidí v našem regionu. Naplno se projeví, že jsme bohužel regionem okrajovým a do jisté míry odříznutým od "světa", regionem, kam bohužel přišlo v minulosti příliš málo peněz, které by mohly Slovácko "uživit". Toto množství peněz se navíc brzy smrskne na ještě menší hromádku. Velcí "hráči" našeho regionu jsou totž podle mnoha indícií v prachbídné situaci, kterou zatím brzdí tak, že hromadné propuštění zaměstnanců odložily relativně velké firmy (bohužel, ty skutečně velké firmy na Slovácku téměř neexistují) z prosince 2008 či ledna 2009 na únor a další měsíce. Zatím své zaměstnance do jisté míry konejší uklidňujícími slovy, že třeba se všechno ještě zlepší, ale bojím se, že je to už jen konejšení. 

Bude nesmírně zajímavé pozorovat, jak hluboce zasáhne světový kolaps náš region a především, jak se s tím náš region i lidé tady žijící budou vyrovnávat. V této chvíli má tento dopad zatím jen "měkší" účinky, projevující se spíše menším propouštěním a odchodem sponzorů ze sportu, ale je nepochybné, že brzy přijde mnohem silnější vlna.

Psát o ní či nad ní přemýšlet by bylo spíše otázkou hodin a širší debaty, a to samozřejmě debaty mnohem vzdělanějších lidí než je má maličkost. Hodně mě ale překvapuje, že se tato debata téměř nikde veřejně nevede a také téměř nikdo před ní nevaruje - s výjimkou několika víceméně stručných článků typu, že někde se začíná pomalu propouštět.

Zdá se mi, že krize k nám přichází spíše "plíživě" - projevuje se totiž zatím hlavně zvýšeným srdečním tepem řady majitelů firem a jejich manažerů, stejně jako stále stísněnějším pocitem samotných zaměstnaců. Už tuší, že tento rok nebude dobrý, ale stále ještě někde uvnitř věří, že všechno dopadne dobře. Jde tedy zatím o jev, který není tolik vidět, ale bohužel, o to je možná vážnější pro tyto osoby a jejich rodiny.

Myslím si, že tématem debat by například měla být otázka, jak této krizi čelit krátkodobě a dlouhodobě, zda lze proti ní něco dělat, a co dělat, jaké možnosti budou mít nezaměstnaní a jejich rodiny, co udělají všechny ty stovky či tisíce "pomazaných" hlav všude možně v našem kraji s tímto regionem, aby jej "vyšvihly" na vyšší úroveň. Zatím jsme se o ně moc nezajímali, většinou jsme je spíš vítali na slavení a klečeli před nimi při žádostech o dotace, ale i to se může změnit - konečně si třeba začneme uvědomovat, jak je nesmírně moc důležité, koho si zvolíme do vedení svých krajů, obcí nebo měst. A třeba i politické stran budou víc zvažovat, koho do takových voleb postaví. 

Ekonomika a celkové fungování našeho regionu zatím bohužel nebylo nikdy příliš velkým tématem, o němž by se psalo a mluvilo, přece jen převládala ona zábava a snad i skutečné navazování na tradice předků, miliony fotografií ze stovek a stovek slavností, větších či menších, všude po Slovácku. Toto slavení má jistě v některých případech svůj smysl a je pro život lidí i celého Slovácka důležité, ale přece jen posunulo do pozadí otázky neméně důležité - třeba právě ekonomickou úroveň našeho regionu, jeho možnosti a schopnosti.  

Skoro bych chtěl napsat klasickou větu - uvidíme, nechme se překvapit. Ale v tomto případě se mi toto nechce psát, protože překvapit bychom se nechat neměli. Určitě dojde k velkém uskromnění mnoha lidí, což nemusí být zrovna špatný počin. Lidé už dnes mají stejně doma prakticky všechno, na co si lze jen pomyslet, mnohé domky a domy jsou vyspraveny či postaveny, lidé už by občas nevěděli, s čím a jak si život ještě víc zpříjemnit. Je ale docela možné, že většinu peněz právě utratili a nyní se jim nebude dostávat hotovosti - snad tomu tak není a nebude.

Můžeme se možná utěšovat i tím, že lidé na Slovácku dokázali vždy přežít lépe než v jiných regionech (souhlasíte?), není vůbec vyloučeno, že se dočkáme návratu lidí na opuštěnná políčka i návratu zvířat na opuštěnné dvorky. Pokud jde o větší firmy a živnostníky, těžko říci. Pro větší firmy to bude pohroma, některé nevyrábí už teď a je možné, že nebudou vyrábět ještě velmi dlouho. Menší firmy a živnostníci se budou "bránit" po svém, zatím jsem měl pocit, že ti i ti mají práce obrovsky moc a svých zákazníků si občas moc nevážili - usuzuji podle spolehlivosti i celkovém přístupu k zákazníkům. Nemálo firem se mohlo a může zatím ještě stále opírat o korupci či "kamaráčoft", hodně veřejných peněz se díky těmto "přítelíčkům" utratilo, protože v korupčním prostředí samozřejmě neexistuje žádný tlak na nejnižší cenu.

To všechno a mnohé další se může změnit a s největší pravděpodobností také změní. Článek už je dlouhý, což vím, že nemáte rádi. Končím. A promiňte, že končím následujícím slovem: uvidíme...

RB 

Ps. Samozřejmě - budu rád, když mi na toto téma napíšete, ať už do mailu nebo poté na stránky!