Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Jan Palinek našel na Slovácku pohodu

Trenéři 1. FC Slovácko - Jan Palinek

V dalším díle našeho seriálu, ve kterém přestavujeme trenéry fotbalového klubu 1. FC Slovácko, jsme se zaměřili na kouče třetiligové juniorky Jana Palinka.

Ve fotbale si prošel dobrým i zlým. Zažil pohárové bitvy v anglickém Birminghamu se slavnou Aston Villou, ale také čekal nekonečné týdny na peníze, když neměly kluby, kde působil, na výplaty. Dnes spokojeně trénuje v Uherském Hradišti. Ve volném čase si vychutnává přírodu a dokonce plánuje, že se s celou rodinou na Slovácko přestěhuje natrvalo.

„Hradiště je krásné město, přirostlo mi k srdci. Jak jdu v této době z vlakového nádraží, všechno kvete, město je plné zeleně - to je nádhera. Já mám přírodu strašně rád a také si tam nejlíp odpočinu. Vezmu psa a chodím tam, kde nejsou žádní lidi a poslouchám jenom ty ptáčky," povídá kouč Jan Palinek, který dojíždí na zápasy a tréninky juniorky Slovácka z nedalekého Přerova. „Někdy jedu vlakem, někdy autem, je to tak půl na půl," říká muž, který působí na Slovácku s menší přestávkou už osmým rokem. Právě na tu pauzu moc rád nevzpomíná a jenom těžce hledá slova, když před dvěma roky musel Slovácko opustit. „Že v Hradišti končím, mně řekl bývalý sportovní ředitel pan Jinoch. Ten člověk byl pro mě v mém fotbalovém životě největší zklamání. Pořád sliboval, že nastoupím jako hrající asistent u juniorky a nakonec jsem musel odejít. Byl to obrovský rozdíl proti tomu, když mi pan Kroupa v Brně férově sdělil tři měsíce dopředu, že si mám hledat angažmá."

Jan Palinek začal s fotbalem v šesti letech společně s bratrem Michalem v rodném Přerově. Zatímco Michal, který je o rok a půl starší, se vrhl na volejbal, Jan pokračoval ve fotbalové kariéře, když jako dorostenec přestupoval do ostravského Baníku. „My jsme byli sportovní rodina. Mladší brácha Pavel hraje ještě dodneška první ligu v malé kopané a Michal se dostal s volejbalem na dvě olympiády, " připomíná Jan největší sportovní úspěchy rodiny Palinků.

DRESY SCHOVÁVÁ VE SKŘÍNI

Baník Ostrava - první ligová štace nadějného obránce. Na severu Moravy vydržel Jan Palinek tři roky. „Na Ostravu vzpomínám rád, i když jako město se mně moc nelíbilo. V Baníku jsem vykopal titul dorosteneckého mistra Československa a dostal šanci si zahrát poprvé ligu a také evropské poháry (1990 - 1991. pozn. aut.). Dodneška si pamatuji zápas na Aston Ville. Hrál jsem „osobku" na tehdy asi největší hvězdu anglické kopané Davida Platta. V hledišti čtyřicet tisíc lidí, to vám běhá mráz po zádech. Škoda, že se tenkrát neměnily dresy, to by byl cenný úlovek." Tehdy byl Jan Palinek na začátku své dlouhé fotbalové kariéry. Dres anglického reprezentanta sice ve své sbírce nemá, ale pár takových cenných suvenýrů přece jenom získal. Jestli si myslíte, že je má pečlivě vyžehlené a vystavené, tak jste na velkém omylu. „Pár dresů z těch nejdůležitějších zápasů mám schovaných ve skříni. Pro mě je to ale pravěk, i když vzpomínky na tyto zápasy jsou příjemné," přiznal bývalý obránce.

DRNOVICE - AFÉRA I NADŠENÍ Z LIGY

Na začátku devadesátých let se začaly do ligy tlačit ambiciózní Drnovice. Jejich tehdejší mecenáš pan Gottwald mužstvo mohutně posiloval a ukázal právě na Jana Palinka, kterému bylo v té době třiadvacet let. „Do Drnovic jsem šel rád. V Baníku jsem po zranění nedostával tolik příležitostí a i když se u Vyškova hrála jenom druhá liga, podmínky tam byly vynikající. Silný sponzor, nový stadión a nadšení lidi, kteří tam tehdy kolem fotbalu pracovali," říká. Pokud se řekne Drnovice, tak se spoustě lidí vybaví trenér Jindřich Dejmal a od něj už je jenom kousíček k největší aféře tehdejšího fotbalového dění u nás. „Nikdo ani netušil, že v karamelkách od trenéra je nějaká zakázaná látka. Dopingový komisař po zápase vylosoval na kontrolu čísla tři a pět. Já měl čtyřku! Byl to tehdy průšvih. Oba hráči si tehdy několik sezón nezahráli. Trenér Dejmal mě zklamal. Dobře věděl, co nám dává. Postupem času horké hlavy vychladly a dneska už ho na dálku sleduji a fandím mu. A dál už bych to ani nechtěl rozebírat," poznamenává tichým hlasem.

ZÁPLAVY, KONKURS A FOLKOVÁ SKUPINA KAMELOT

V polovině devadesátých let balil Jan Palinek kufry znovu a přesunul se o pár kilometrů dál -do Brna. Tady ho trénoval současný kouč ostravského Baníku Karel Večeřa. „Byl to výborný trenér, to dokazuje i dnes v Baníku. Tehdy jsme nastupovali v obraně v sestavě Křivánek - Kadlec - Kotůlek- Palinek, to byla „nejnadějnější" čtveřice s věkovým průměrem asi třiatřicet let. Zahrál jsem si tam poháry a po fotbalové stránce jsem byl spokojený." Přiznává Palinek, který zažil za svůj fotbalový život i krušné chvilky a jednu z nich právě v moravské metropoli.

„Je to tak, vždyť já jsem zažil dva konkursy klubů a nepříjemnou aféru v Drnovicích. V Brně jsme třeba tři měsíce neměli výplaty. Je to strašně nepříjemné, když vám pořád slibují - příští týden, příští týden - a nic se neděje. Nevzpomíná se na to moc dobře, byly to těžké časy. V Synotu to bylo z existenčního hlediska klidnější. Přejmenovali se sice na Slovácko, ale výplaty jsme brali přesně," srovnává Palinek.

Všechny tyto fotbalové problémy jsou ale nic proti tomu, co prožil v létě 1997. Celou Moravu a také Přerov, kde Palinek bydlí, postihly záplavy a manželka zůstala uvězněná s malými dětmi sama doma. „Tehdy jsme byli s Brnem na soustředění v Nymburce a já jsem absolutně nemohl nic dělat. Klukovi byli dva roky a ještě k tomu dostal vysoké horečky a nakonec skončil v nemocnici. Fotbal je sice krásný, ale po takové zkušenosti zjistíte, že v něm vlastně vůbec o nic nejde."

V Brně se seznámil i s kapelníkem folkové skupiny Kamelot Romanem Horkým. Když se křtilo jeho nové CD v Uherském Hradišti, tak u toho už jako hráč Synotu nemohl chybět.

„Roman byl velký fanoušek Brna, seznámili mě s ním spoluhráči, párkrát nám zahrál. Je to dobrý kluk, i když ta muzika není úplně můj styl. Mám rád tvrdou hudbu a nemusím ani lidovky, i když tady na Slovácku, bych to asi neměl říkat, že?" Rozesměje se.

SYNOT, SLOVÁCKO

Poslední ligové angažmá prožil v Uherském Hradišti a jak řekl na začátku - moravské Slovácko mu přirostlo k srdci. „V tehdejším Synotu to bezvadně klapalo. Pan Valenta senior fotbal hodně prožíval. Často za námi chodil do kabiny a opravdu si nebylo na co stěžovat. Poznal jsem tu i trenéra, kterého obdivuji dodnes. Karel Jarolím byl hodně náročný, ale ten, kdo dával fotbalu všechno a byl zvyklý tvrdě makat, se nemusel bát."

První trenérské angažmá mu nabídlo Slovácko. Po nuceném odchodu za éry Jana Řezníka si odskočil zahrát regionální soutěž do Rakouska, aby se na podzim loňského vrátil jako trenér třetiligové juniorky.

„Po příchodu pana Zemka jsem byl v kontaktu s Petrem Pojezným (sportovní ředitel - pozn. aut.) a nabídl mně práci u béčka. Jsem rád, že jsem se mohl vrátit. Béčko je takový specifický mančaft, je to takový poskok prvního mužstva pro mladé nadějné kluky a pro hráče, kteří se potřebují rozehrát." Vysvětluje devětatřicetiletý trenér juniorky, ale zároveň připouští, že to v žádném případě není jednoduchá práce.

„Samozřejmě že někteří hráči z kádru áčka se cítí ukřivdění, že hrají „jenom" za rezervu, ale naplno to nikdo neřekne, to si nikdo nedovolí. Já to stejně ale podle nasazení a předvedené hry poznám. V každém mančaftu vždycky byly a budou partičky, ale je potřeba to minimalizovat, aby celé mužstvo dýchalo jako tým a v kabině byla pohoda."

Jan Palinek má sebou přes tři sta ligových startů. Byla v kabině za celou jeho kariéru vždycky pohoda? „Bylo by jednoduché říct, že ano. Ale vždycky to tak nebylo. Jak je mančaft silný, to se pozná, až když se začne prohrávat a nejsou výsledky. Když se daří, tak se dá i ledacos přehlédnout. Když se nedaří, tak se teprve pozná pravý charakter člověka."

Jan Palinek patří spíše ke klidnějším trenérům. Když se nedaří, snaží se svoje svěřence povzbudit a nenadává jim, jak často slyšíme od koučů na různých úrovních. Po neúspěšném zápase ale rodina už ví, že tentokrát to nebylo za tři body.

„Manželka to pozná okamžitě. Nejsem z těch, co po utkání už dokážou myslet na něco úplně jiného. Výsledek zápasu hodně ovlivňuje moji náladu. Je to jako nebe a dudy," ujistil kouč.

ZNOVU S DRESEM 1. FC SLOVÁCKO

Když se zkušený obránce vloni vracel na Slovácko, řekl sportovní ředitel klubu Petr Pojezný: „Počítáme s ním jen jako s trenérem. S fotbalovou kariérou po operaci křížových vazů skončil." Dnes můžeme říct, že toto vyjádření nebylo úplně přesné. Jan Palinek si znovu po třináctiměsíční pauze začátkem května zahrál soutěžní zápas v I.B třídě. Ve vrcholovém fotbale odehrál přes tři stovky ligových zápasů a několikrát nastoupil i v evropských pohárech. Jak se stane, že se najednou se objevil proti klukům, kteří hrají nejnižší krajskou soutěž.

„Bylo to na přání manažéra céčka Slovácka Evžena Slavíka a trenéra Ladislava Pochylého. Já sám jsem si chtěl také zkusit, co vydrží operované koleno. Cítím se po zdravotní stránce výborně a klidně bych si troufnul i na vyšší soutěž," uvedl ke svému hráčskému comebacku kouč juniorky. Jak se cítí takový zkušený plejer mezi partou chlapů, kteří si jdou v neděli zakopat? A nebyl start za céčko Slovácka pod úroveň Jana Palinka? „Ke každému zápasu se musíte poctivě připravit, i když je to v uvozovkách jenom I.B třída, tak i tam se musí běhat. Vůbec to nebylo pod mojí úroveň, dobře jsem si zaběhal a jsem rád, že vydrželo hlavně koleno. Jakýkoliv soutěžní zápas je vždycky lepší než nějaký trénink. Pokud bude čas a sloužit zdraví, tak si myslím, že se ještě v několika zápasech na hřišti v Sadech objevím," věří hrající trenér.

I když si Jan Palinek na dojíždění z Přerova už zvykl, láká ho se na Slovácku usadit natrvalo.

„Od léta se chystáme jít do Hradiště s celou rodinou. I když, kdo ví co bude v létě," zamyslel se nad kočovným životem fotbalových trenérů.

Stanislav Dufka

 

 

 

7 X Nej Jana Palinka

Nejsilnější fotbalový zážitek

Tak to byly jednoznačně evropské poháry. Na Aston Ville, Galatasaray, nebo v Barceloně na Espaňolu.

Nejlepší trenér v kariéře

Vždycky máte v paměti toho, kdo vás vedl naposled, ale v mém případě je to asi Karel Jarolím. Od hráčů vyžadoval stoprocentní profesionalitu. Pitný režim, spánek, jídelníček, to všechno se u něho muselo tvrdě dodržovat a mně to nedělalo žádné problémy.

Nejoblíbenější sport kromě fotbalu

Celá rodina hrozně rádi lyžujeme, tedy kromě manželky, ta hlídá psa a vaří. Naposled jsme si parádně zajezdili asi před dvěma lety v Nízkých Tatrách. Jsou tam ohromné terény. Mám rád i moře, ale moc daleko od břehu neplavu (směje se).

Nejoblíbenější kapela

Já poslouchám Scooter, i když v poslední době jsem od ženy nasátý Kabáty. Když jedu sám v autě, tak si to pustím na plné pecky a to je teprve rachot. Chystáme se také s celou rodinou na Elány, kteří budou tady na stadiónu, už jsem zagitoval i sousedy.

Nejlepší žena

Tak manželka Renata, brali jsme se poměrně brzy ve dvaadvaceti. Tehdy jsem hrál v Ostravě a jezdil za ní i trošku na úkor fotbalu, ale vůbec toho nelituji.

Nejlepší relax

Jednoznačně kolečkové brusle, to je super adrenalin. Jenom mám malinko problémy s brzděním, skoro to nepoužívám.

Nejoblíbenější noviny

Já nečtu noviny. Když jsem hrál, občas jsem si je koupil, ale co je zajímavého, to mně řekne manželka, která si to přečte na internetu.

std