Horňácka muzika

Je to už zprávička z minulého týdne, ale říkám si, proč ji nedat na stránky dnes, skoro už před víkendem. Máte-li chuť na lidovou muziku, můžete se podívat, jak známá Horňácká muzika Miroslava Minkse zahajovala minulý čtvrtek v pět odpoledne v Galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti hned tři nové výstavy.

Tady hrají muzikanti známé písničky Okolo Hradišťa, Ej lásko, lásko, Na vrbeckém cintoríně...

A tady výborná zpěvačka (i houslistka) Jiřina Miklošková zpívá jednu cikánskou...

A samozřejmě informace o výstavách - ty najdete TADY - klikněte na odkaz výstavy a poté aktuální výstavy

Možná bych mohl ještě dodat, že atmosféra na vernisáži byla velmi příjemná, a to i díky muzikantům. Když skončila po půlhodince jakoby oficiální část vernisáže, každý se už rozcházel a nic nečekal. Jenže muzikanti hráli, hráli, hráli - a když už bylo po půl osmé, kurátorka výstav Milada Frolcová téměř muzikanty prosila, ať se jdou konečně trochu najíst.

"Nebo vám nic nezůstane," volala na ně. "Nebylo by to zdaleka poprvé," odpovídal jí s úsměvem primáš Mirek Minks. A kousek od něj stál skvělý malíř a grafik Mikoláš Axmann, který v muzeu vystavuje a který se při vernisáži vzdal jakéhokoliv mluvení. "Ať místo mého mluvení hraje muzika!" vzkázal. A když muzika pořád hrála a hrála, on ještě i po půl osmé stál u ní. A já mu začal věřit, že má jako Pražák k našemu kraji blízký vztah, že opravdu spával ve vinném sklepě v Dolních Bojanovicích a našel tady inspiraci k některým svým dílům.

Byl to prostě příjemný podvečer, kdy se opět ukazovalo, že spontánní hraní nemůže nic nahradit. "Co byste chtěli zahrát?," ptal se primáš a vzápětí přání svých posluchačů i návštěvníků muzea naplňoval. A co oni? Nevěřili. Nevěřili, že předem připravený program se vůbec nemusí dodržovat a že v muzeu se může hrát i v době, kdy už by mělo být podle času prázdné. "Toto tady nepamatujeme," kroutili hlavou znalci, kteří chodili na vernisáže už kdysi dávno, v době, kdy já prožíval jeden ze svých mnoha omylů a myslel si, že muzea jsou místa, kde se pouze ukládají k věčnému spánku nudné věci, na které není nikde jinde místo.

Pokud budete mít čas, na výstavy si zajděte nebo si je alespoň vyhledejte na internetu. A nenechejte se nikdy odradit tím, že na výstavách něčemu nerozumíte nebo vám to všechno kolem přijde příliš "ulítlé". Každé dílo, každá výstava i každý člověk mají svůj klíč. Hledání tohoto klíče patří k největším dobrodružstvím i slastem, které nám život dává.

RB