I když na extraligový hokej musíme až do Zlína, existuje v našem regionu místo, kde o letošní zimě vládne větší hokejové nadšení než v trápícím se Zlíně. Zimní stadion v Uherském Ostrohu. Ještě nedávno nekrytý malý plácek naproti Dyasce patřím k místům, kde míří tisíce fandů i hokejistů - od těch opravdu hodně malých až po ty, kteří na bruslích strávili pořádnou část svého života. Následující reportáž má být především o těch menších. 

Nebezpečí: Pohodlnost rodičů i dětí 

Představte si hokejový stadion. Teď už zastřešený, s vysokým plexisklem  za brankami a menším hledištěm. Uprostřed ledu otec s malým synem, hoch má na nohou brusle, pevně svírá  židli a snaží se posunovat po ledě. Pomalu, tam, zpátky, zase tam, zase zpátky, a tak stále dokola. Takové jsou většinou hokejové začátky. Až nebude potřebovat židli, přidá se ke klukům, kteří právě bruslí kolem něho.
Jsme na tréninku těch nejmenších, kteří si říkají Bruslička. Kluci od čtyř do šesti, sedmi let. Budoucnost místního hokeje, který zažívá jedno z nejlepších období. 
"Zájem o hokej je, ale určitě mezi sebou rádi přivítáme další. Nám nejde ani tak o to, abychom naučili děcka hrát hokej, ale spíš chceme, aby se vůbec naučily bruslit. Když to děcko začne bavit, většinou to potom baví i někoho z jeho rodičů a začne s dítětem jezdit, pak se to rozkřikne v okolí," ujišťují trenéři Rostislav Polehla a Petr Mika. „Nejdůležitější je s dítětem přijít, když někdo přijde poprvé, většinou ho to chytne. Máme tady hodně kluků z Ostrohu, jezdí ale i z okolí." 
Jejich trénování malých kluků se na první pohled nijak neliší od klasických opravdických tréninků, i když vše je přizpůsobeno dětskému věku. Kluci si tak hrají například na rybáře (snaží se vzájemně chytat, čímž trénují mimo jiné koordinaci těla a obratnost) nebo třeba na četníky a zloděje (kdo dokáže „ukrást" více puků).  
Oba trenéři se shodují, že největším problémem je pohodlnost. Tedy pohodlnost dnešních dětí, ale především rodičů. „Děcka jsou pohodlnější, s tím se dá těžko něco dělat, v současnosti je mnohem těžší je na ledě motivovat, oni jsou na ledě rádi, ale přece jen někde v hlavě se už těší na to, jak sednou k počítači a vlastně je to nestojí žádné úsilí," všímají si Rostislav Polehla a Petr Mika. A hned jedním dechem dodávají:  „Nejdůležitější ale je, aby zvedli zadek sami jejich rodiče. To je podle nás vůbec ta největší potíž." 

Hokej je ze všeho nejvíce tvrdá dřina 

Rodiče, kteří postávají ve všední den kolem mantinelu už brzy odpoledne, jsou evidentně rozhodnuti hokeji a tím i svým dětem leccos obětovat. „Jinak to ani nejde," reaguje Radek Větříšek, který pozorně sleduje svého, ani ne šestiletého syna Viktora. „Největším problémem je čas. Tréninky začínají po třetí hodině, proto syna oblékáme do hokejového už ve školce a hned valíme sem. Tréninky jsou třikrát týdně, a pokud na nich děcko jen trochu chybí, už je to poznat.  Začínali jsme v listopadu se židličkou a za těch několik málo měsíců je zlepšení nesrovnatelné," říká otec, který sám hokej hrává. 
O výchově hokejisty by mohl s klidem přednášet osmapadesátiletý Oldřich Klauda, který má o hokeji dokonalý přehled. Trénoval mládež, první mužstvo, působil ve výboru ostrožského hokeje, jezdil s rolbou, prodával v bufetu, pomáhal při výstavbě zimního stadiónu a dnes brousí brusle.
„Dneska když přijdu na stadión a vidím ty nejmenší, jak bruslí, s jakým zápalem hrají, tak cítím obrovskou radost. Ty děcka na tom ledě, to je něco nádherného," raduje se.
Sám má velkou zásluhu na tom, že jeho talentovaný vnuk Michal Vodný patří mezi devět odchovanců ostrožského hokeje, kteří hrají v různých mládežnických kategoriích ve Zlíně. Dnes už s úsměvem vzpomíná, jak ještě nedávno pendlovali s vnukem na tréninky po trase Uherský Ostroh a Zlín. „To ještě nebyla ve Zlíně druhá hala a kluci trénovali ráno od tři čtvrtě na šest. Ve čtyři ráno jsme vstávali a už se jelo, akorát jsem měl vždycky obavy, jaké budou v zimě cesty."
Oldřich Klauda je přesvědčený, že současný hokej je ze všeho nejvíce tvrdá dřina, a to už od odmala.  „Jezdím na tréninky a zápasy kluků a musím říci, že hokej na úrovni dorostenecké ligy je už skoro na profesionální úrovni. Kluci trénují denně a k tomu ještě posilují. Je na ně kladená obrovská zátěž a na nic jiného kromě školy vlastně nemají čas." 
„Děda" by nejraději viděl svého Michala v extralize. Sám ale ví, že to je ještě dlouhá a náročná cesta. „Dneska je to sice hodně o hokejovém umění, ale také rozhodují známosti, konkurence je obrovská a uchytí se jenom velice málo dorostenců. Podívejte se, kdyby kluk nakonec skončil tady v Ostrohu, tak by mě to také nemrzelo. Jsem rád, že dělá sport a nechytl se nějaké party. Víte jak to dneska s mladýma chodí," loučí se muž, který o hokeji mluví evidentně velmi rád a s velkým zaujetím.

Každý trenér musí mít licenci

Vůdčí osobností hokeje v Uherském Ostrohu je Bronislav Zápařka, čtyřicetiletý muž, který má na starosti veškeré dění kolem zdejšího hokeje a samotného zimního stadiónu už šest let. „Snažíme se jít trochu odlišným stylem než kluby v jiných městech. My jdeme opačnou cestou, tedy od spodu směrem nahoru, od mladých po starší," říká hned na začátek.
„U nás se snažíme každý rok vytvořit nové mužstvo. Vlastně pořád něco tvoříme. Začalo se u výuky bruslení - Brusličky, pak jsme do soutěže přihlásili třeťáky, následně čtvrťáky a páťáky, na závěr přibyli mladší a starší žáci. Našim nejbližším úkolem a prioritou je vytvoření mužstva dorostu," vysvětluje a zároveň upozorňuje, že všechny mládežnické celky mají kvalifikované trenéry. „Každý trenér má licenci, u každého trváme na tom, aby prošel trenérským procesem. Mládeži chceme dávat opravdu jen to nejlepší," prohlašuje první muž klubu.  
Ostroh se tak může chlubit mimo jiné kvalitními výsledky mládeže. Například žáci třetí třídy se na nedávném celorepublikovém turnaji v Pardubicích dostali až do finále, kde podlehli domácím Pardubicím, ale předčili taková hokejová města jako Kladno, Jihlavu, Plzeň nebo třeba i Brno. Starší žáci vedou krajský přebor a i ostatní žákovské týmy jsou na předních místech svých soutěží. 
Mladičkých zájemců o hokej by ale mělo být ještě více. Bronislav Zápařka nosí v hlavě projekt, od kterého si slibuje především ještě větší popularitu  hokeje hlavně mezi kluky z okolních vesnic. O co se vlastně jedná?
„V současné době, je „zimák" využitý zhruba na devadesát procent, ovšem v atraktivních podvečerních a večerních časech. V jinou dobu, zejména dopolední je využitý méně, proto bychom chtěli na led přilákat za pomocí různých grantů a nadací okolní školy. Projekt by měl prostě dostat na náš led pravidelně děti z okolních měst a vesnic. Každá škola by tady mohla mít každý týden svůj pravidelný čas. Také si od toho slibujeme příliv nových mladých hokejistů do našeho klubu," plánuje. 
Při povídání s šéfem klubu přichází řeč i na téma, které je možná pro řadu rodičů nejdůležitější - finanční náročnost hokeje. Není tento sport přece jen velkou zátěží pro rodinnou kasu? „Z toho rodiče strach nemusí mít," zní první reakce. „Když je dítě šikovné, snažíme se vždycky najít nějakou cestu, aby mohlo hrát. Můžeme půjčit slušnou výstroj i brusle, jsme schopni se domluvit i na splátkovém kalendáři placení klubových příspěvků, které jsou mimochodem dva tisíce korun, což je oproti jiným klubům zanedbatelné. Navíc dětem z klubových peněz často přispíváme na tréninkové kempy, zájezdy i turnaje. V ostatních klubech většinu z těchto věcí platí rodiče."

První mužstvo - chlouba současnosti 

Teprve čas ukáže, kteří z dnešních mladičkých hokejistů se nakonec postaví na brusle mezi ty nejlepší.  Pokud ale hledají sportovní vzory, můžou je najít přímo na ostrožském stadionu mezi hráči prvního mužstva. Těm se zatím sezóna vydařila, o čem svědčí množství diváků na utkáních.
Stačilo například navštívit Ostroh v poslední době, když Uherský Ostroh hrál  v únoru s Uherským Hradištěm play off o přeborníka Zlínského kraje. A stejná situace byla, kdy domácí hráli s Hradištěm nebo Uherským Brodem letos v lednu.
Útulný, teprve nedávno zastřešený stadion, byl zaplněný stovkami fanoušků. A byla to pořádná sláva, když začátkem ledna, ostrožští hokejisté po čtyřech letech doslova Brod smetli a vyhráli tento prestižní souboj o pět branek!
Po několika hubených letech prostě hokej v Ostrohu znovu táhne. Svědčil o tom i další derby zápas s Uherským Hradištěm, kdy k tisícovce diváků chybělo v hledišti jen pár desítek lidí. A pokud na tyto derby utkání nepřijedete včas, zapomeňte, že zaparkujete přímo u stadiónu. Dlouhé kolony aut se při těchto zápasech táhnou při obou stranách cesty až skoro k Moravnímu mostu. 

Slavná minulost 

Za to, že není mužstvo z tohoto pětitisícového městečka v krajské lize jenom do počtu, může především manažer Zápařka.
„U nás má hokej obrovskou tradici. Navíc jsme jeden z prvních hokejových klubů, který vůbec na Slovácku vznikl. Bylo to v letech 1929 - 1930," upozorňuje a připomíná zlaté časy místního klubu ve válečných letech, kdy klub hrál třikrát kvalifikaci o postup do celostátní ligy. V té době tady byla také rekordní divácká návštěva, čtyři tisíce fanoušků na finálovém zápase s SK Podolí o postup do nejvyšší soutěže.
„Hrál se tady vůbec nejlepší hokej na celé Moravě. Dneska si to lidi ale skoro vůbec neuvědomují. Ta tradice hokeje je tady obrovská a předává se doslova z otce na syna. Klobouk dolů předtím co tady vytvořili ti lidi před námi," smeká před prací svých předchůdců šéf ostrožského klubu.
Málokdo také ví, že hokej ve Zlíně zakládali právě Ostrožané. V padesátých letech přešli z Ostrohu do Zlína nejlepší hráči jako Stuchlíci, Koželé, Vaďura, Němčický a vlastně zakládali a vytvářeli dějiny zlínského hokeje.
To je ale všechno minulost, co ovšem současnost? Neztratí ostrožský hokej, mimochodem s ročním rozpočtem 1,3 milionu korun, svůj nynější lesk?
„Samozřejmě, každé vydobyté pozice se velmi těžce obhajují a udržují," odpovídá Zápařka. „Dali jsme klubu jakýsi řád, máme svoje pravidla, máme podporu města, máme podporu školy, chodí diváci. Je to jakýsi propojený organismus, který díky mnoha obětavým lidem funguje. A já věřím, že bude fungovat  i nadále." 

STANISLAV DUFKA  
RADEK BARTONÍČEK