Arcibiskup Graubner

Je mi jasné, že řada z vás už čeká, co dám sem na stránky z dnešní antonínkové pouti, a já si říkám, co byste řekli tomu, kdybych sem nedal skoro nic? S jedinou výjimkou - s tímto dnešním kázáním arcibiskupa Jana Graubnera, kterému naslouchalo mnoho stovek lidí. Žádné fotky a video, které máme nejraději, nic, jen slova, černá obrazovka a ticho. Ticho, při kterém bychom mohli přemýšlet nad tímto kázáním a nad sebou samými.

Stále častěji mám totiž pocit, že právě toto nám chybí víc než cokoliv jiného, jsme naprosto zahlceni obrázky, informacemi a zážitky, vyhledáváme je, lačníme po nich, nedokážeme bez nich skoro udělat už ani krok, dokonce máme při sobě mašinky, které zaplňují náš mozek neustálým přívalem zpráv, z nichž naprostou většinu k ničemu nepotřebujeme a nijak nám neprospívají.

Potřebujeme ticho a klid bez jakýchkoliv obrázků a rozzářených malých či velkých obrazovek, potřebujeme ticho, ve kterém se každý z nás podíváme bez růžových brýlí sám na sebe a na své každodenní jednání...

RB      

Jsme ve společnosti, ve které mnoho věcí skřípe právě proto, že lidé hledí hlavně na sebe. Tam, kde se nehledí na Boží přikázání, tam je z nás najednou národ zlodějů, kdy zloděj ještě křičí chyťte zloděje. To všechno se může změnit jenom tehdy, jestli najdeme odvahu říci: Pane, jestliže to kolem sebe vidím, tak je mně jasné, že nepůjdu za nikým jiným, než za tebou.