Přehled fotografií

Se Staňou Dufkou jsme se rozhodli v sobotu pro "luxusní" zabití času a vyrazili jsme se podívat na "ty naše kluky slovácké" až někde do Fulneku! Byli jste tam někdy? Pokud ne, můžete litovat. Samozřejmě ne kvůli fotbalu, ten určitě měl úroveń průměru druhé ligy, ale řeknu vám - město je to pěkné! Velmi zajímavým historickým památkám vévodí něco ve stylu starého zámku nad městem, opravdu nádhera, už se těším, až někde na internetu "našprtám" podrobnosti. Vzhledem k vývoji zápasu jsem se těšil, že za stavu O:2 se půjdu na památky podívat, ovšem utkání nakonec nabralo na dramatičnosti.

Takže k fotbalu. Více si přečtete v samotném zpravodajství Stani, Slovácko dostalo dva laciné góly, z nichž ten druhý (jinak v pořadí třetí) byl až nepochopitelný, což nakonec rozhodlo. Hráči Slovácka totiž v druhém poločase měli na to Fulnek porazit, bylo vidět, že se i snažili, šli důrazně na míče, ale co naplat, gól nikde. Docela mi bylo líto trenéra Slovácka Dekaře, obrovský srdcař, který hnal fotbalisty neúnavně do boje a po skončení byl na infarkt. Snad to v hledišti dobře sledovala i šéfovská dvojice Slovácka Mrázková - Pojezný.

Jinak lidé ve Fulneku byli příjemní, žádná nenávist, která občas z fanoušků až "kape", malý stadionek, hospůdka, výborný steak i ryby na rožni. A také sympatický a takřka k neuvěření fanoušek Fulneku, který skoro celé utkání bil do bubnu a málem jako jediný povzbuzoval své hráče. Kdyby ne kvůli něčemu jinému, tak kvůli němu mně nepřišla porážka Slovácka až tak hořká. Ale cesta domů to byla samozřejmě smutná, dvě hodiny na moravských cestách, to je větší zážitek než třeba finále Ligy mistrů...

RB

Rolex Replica https://www.megaroelx.com

Fulnek - Slovácko 3:2 (2:2)

Koštuřík 3 - Perůtka, Filipský

Rekordních šest autobusů fanoušků Slovácka jelo do šestitisícového Fulneku pro vítězství svých miláčků a pro postupové naděje do posledního kola. Prvních pětadvacet minut ale nestačili valit oči a nevěděli, které mužstvo vlastně dneska hraje o postup. Fotbalisté Slovácka přistoupili k začátku zápasu až příliš profesorsky a pod fulneckým zámkem se do dvougólového trháku dostali zcela zaslouženě domácí fotbalisté.

„To se nám nemůže stát. Přijeli jsme si pro tři body a během dvaceti minut prohráváme o dvě branky.Takový hrozný začátek už dlouho nepamatuji. Vůbec nevím, co se s námi stalo. Myslím si, že nervózní jsme nebyli, prostě jsme prospali začátek a nechali si ujet vlak,“ povídá po zápase ostřílený obránce Slovácka Tomáš Ineman.

Postupová matematika pro závěrečné kolo je jasná. Prohra Opavy v Jihlavě a výhra Slovácka nad Příbramí by poslala uherskohradišťské fotbalisty mezi elitu. Těsně po skončení zpackaného zápasu ve Fulneku už to věděl i Tomáš Ineman.

„Musíme doufat, že Opava v Jihlavě prohraje a my porazíme Příbram. Nic jiného nám nezbývá. Není to tak úplně nereálné, soutěž je obrovsky vyrovnaná a nebylo by to až tak velké překvapení,“ zauvažoval obránce Slovácka.

Ano, jsem to já, Dalibor Koštuřík. Jako by se chtěl svým střeleckým koncertem připomenout svému bývalému kouči Jiřímu Dekařovi, který ho vedl před šesti lety v tehdy druholigových Ratíškovicích. Byl to jeho zápas a ještě dlouho po skončení utkání domácí fanoušci skandovali „Dááálibor Koštuřík“.

Tento šestadvacetiletý útočník, který začínal s fotbalem v Hodoníně a byl také před sedmi lety v kádru Synotu se po zápase spokojeně usmíval. „Je to krásný zážitek dát doma tři góly mužstvu, které bojuje o postup do ligy. Doma jsme už tři roky neprohráli a udrželi to i po dnešním zápase. Vyšel nám parádně úvod. Slovácku se sice podařilo dostat zpátky do utkání, ale nakonec to pro nás dopadlo dobře. Slovácko má dobré mužstvo, ale je škoda, že s takovými fanoušky se po dnešní porážce do ligy asi nepodívá,“ předpokládá jediný střelec domácích.

Další aspirant postupu Opava potřebovala, aby Slovácko ve Fulneku neuspělo. Snažila se Opava domácí fotbalisty nějak motivovat? Dalibor Koštuřík ale tyto spekulace důrazně odmítá. „Ne, ne, my jsme hráli hlavně za sebe a snažili se udržet domácí neporanitelnost. Žádné ani naturální prémie jsme od Opavy slíbené neměli,“ ohrazuje se rezolutně hrdina zápasu.

Stanislav Dufka

Petr Filipský: Můj vyrovnávací gól je k ničemu

Těžko se hledal po zápase ve Fulneku někdo z hráčů Slovácka, aby se po obrovském zklamání podělil o dojmy z utkání. „Nezlobte se, dneska ne," rychle utíkal po zápase do kabiny gólman Petr Bolek. Střelec vyrovnávací branky Slovácka Petr Filipský odcházel ze hřiště mezi posledními. Také na něm bylo vidět velikánské zklamání, ale byl přece jenom o něco sdílnější.

Úvod zápasu byl z vaší strany přímo katastrofální!

Co k tomu říct? Dostali jsme dvě rychlé branky, ale podařilo se nám do poločasu vyrovnat. V druhé půlce jsme chtěli dát ještě jeden gól, bohužel se to nepodařilo.

Jaká byla reakce trenéra o poločase, co říkal v kabině?

Že se vlastně začíná znovu a všechno je před námi. Ale viděl jste sám, dostali jsme třetí branku, na kterou už jsme nestačili reagovat.

Trenér Dekař vám dal důvěru v druhém zápase po sobě, alespoň to vás muselo potěšit?

Tak určitě, ale nevyhrálo se a celkový dojem z utkání je proto špatný. Sice jsem dal gól, ale ten je vlastně k ničemu, nezajistil ani ten jeden bod.

Můžete popsat vaši branku?

Tak to byl hodně jednoduchý gól. Aleš Chmelíček mě viděl úplně volného, dal balon výborně pod sebe a já jsem vlastně z malého vápna trefil prázdnou branku.

Druhou půlku se hrálo víc na polovině Fulneku.

To je pravda, měli jsme sice tlak, ale bez branek. Takový bezzubý tlak je potom k ničemu. Přijeli jsme pro výhru a nakonec nemáme ani ten bod.

Postup už nemáte ve svých rukou, musíte vyhrát s Příbramí a spolehnout se na zaváhání Opavy?

Je to nepříjemné, že už nehrajeme přímo o postup a musíme se dívat na ostatní výsledky. Soutěž je ale strašně vyrovnaná a v posledním kole se může stát cokoliv.

std