Toto psaní není určeno žádným eskymákům ani obdivovatelům zimních radovánek, neměli by ho číst ani ti, kteří se už těší na zasněžené hory a stráně, po kterých budou sjíždět na lyžích. Není pro ně určeno, protože stěží by pochopili moji óóóóbrovskou radost nad dnešním dnem, nad dnešním počasím.

Je vůbec takové počasí možné?! Vždyť náš kalendář si nakročil do prosince, ale počasí tomu ani v nejmenším neodpovídá. Je krásné, slunečné, pořádně překvapivé! Vnímám ono počasí, a kdyby s ním šlo uzavřít obchod, okamžitě ho uzavřu. Nemusel by být pro mě takový obchod ani nijak výhodný, mnohé bych s klidem obětoval a žádal bych jediné: aby takové počasí tady zůstalo alespoň pár dnů!!!

Nevím, jaké dny máte nejraději vy, možná jsou to ty, které následují hned za dny pracovními, možná nedáte dopustit na první letní den, možná si nejkrásnější dny spojujete s těmi nejhezčími dny ve svém životě. Ano, ano, ano, naprosto vám rozumím - já mám ale nejraději dny takové, jaký přišel právě dnes.

Dny, které už nečekáme, už jsme se s nimi nadlouho rozloučili, už jsme smíření s tím, že na jejich příchod si budeme muset počkat, jenže, ouha, pozor, překvapení, ráno se probudíte a onen den stojí přede dveřmi, usmívá se na vás, obejme vás jako největší přítel a drží vás až do chvíle, než se začne stmívat. 

Takový nečekaný den se tolik podobá našemu životu! Jsme naštvaní, bez nálady, do našeho života se připletly starosti a problémy a nám se zdá, že jejich konec je v nedohlednu. Začínáme ztrácet naději, už nás ohrožuje zoufalství a bezmoc, jakoby "zimních, mrazivých dnů" už bylo příliš...  A pak. Najednou. Z ničeho nic. Teď, zrovna v ten a ten den se všechno promění a přijde den úplně jiné teploty a zbarvení, přijde den, který nás pohladí po tváři, dotkne se našeho čela, povzbudí nás, vyvolá úsměv na tváři - takový den mám nejraději, to je den pravého štěstí, kterého si ceníme uprostřed šedivých dnů víc, než dnů jakýchkoliv jiných.

Moc bych si přál, aby takovým dnem byl pro mnohé lidi právě dnešní den, aby právě dnešní den přinesl do jejich života radost, zahřál je, rozesmál, zapsal se do jejich vědomí a přinesl jim víru a naději i ve dnech dalších, kdy nám naleze na tělo mráz a světlo bude zastíněno tmou. Budou to dny dlouhé a mnohdy i ponuré, ale ať - však my už dobře víme, že po nich zase přijdou dny, podobné těm dnešním. Nádherné, fantastické, jedinečné!!! Jako když vyskočíme ze studené vody a nazí utíkáme k rozehřátým kamnům nebo se choulíme do kožichu.

Jen vyjděte dnes, ve středu, dvacátý osmý listopadový den léta páně 2012, ven, zastavte se, zvedněte hlavu k rozjasněné obloze, podívejte se na sluníčko, zavřete oči, nedechněte se vzduchu a na nic nemyslete. Na nic, nic, nic, nic... Ach Bože, živote, díky ti za to, že tady na světě můžeme být.

RB