Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

5. ohlédnutí za vánočními svátky - můj hudební zážitek: koledování v Ostrožské Lhotě v kostele i na ulici + poslední muzikanti slavné Rozmarýnky... (dopisuju)

Mezi mými letošními zážitky nemůže chybět skorodná vesnice Ostrožská Lhota, kterou si nechávám tak nějak schválně nakonec. Další ohlédnutí tedy věnuji jí, byť tentokrát nepůjde jen o muziku, ale vůbec o život v celé této dědině.

Začnu ale muzikou a zážitkem z Vánočního koledování na Boží narození. Letos jsem přišel až na jeho konec, protože po několika letech jsem udělal změnu a místo Lhoty Ostrožské jsem jel do Lhoty Hroznové na Živý Betlém, nikdy dřív jsem na něm nebyl a moc mě zajímalo, jak tato vyhlášená akce vypadá - však jsem na ní udělal řadu fotek, několik videoukázek a napsal také pár slov.

K atmosféře v Ostrožské Lhotě mi ale stačilo i pár desítek minut (viz video), už když jsem vešel do místního kostela a viděl, že je zaplněný, měl jsem radost, která byla umocněna ještě tím, že zrovna krásně zpívala Kristýna Hyráková za doprovodu CM Višňa. Místo, odkud vycházela muzika a zpěv, bylo pěkně nasvíceno, vystupující oblečeni velmi hezky do krojů a ve tvářích lidí zájem o to, co se odehrávalo. Opravdu, moc hezké...  

V zaplněném kostele bych přitom rád upozornil na jednoho "návštěvníka", který seděl hned v první lavice, stejně jako loni, a myslím, že také předloni a nejsem si jistý, jestli ne i dříve. Tím "návštěvníkem", vzácným a důležitým, byl František Ilík, známý pod přezdívkou Holmes, míkovický rodák a primáš proslulé Cimbálové muziky Burčáci (a také autor knihy Slovník nářečí obcí regionu Dolního Poolšaví). Zmiňuji ho proto, že právě on má velký podíl na tom, jak dnes CM Višňa hraje, protože určitou dobu do Ostrožské Lhoty dojížděl a věnoval se jí - a jak je vidět, spojení s ní má dodnes.

Jako druhou osobu bych jmenoval Zdeňku Hájkovou, učitelku v Hluku a rodačku ze Lhoty, která se podílí výrazně na přípravě tohoto vánočního programu jak výběrem reportoáru, tak úpravou muziky. Vánoční koledování tak přináší spoustu zajímavé muziky a písniček, které bývají často pro diváky novinkou - a zážitkem. 

Vše toto přitom závisí - jak je stále častěji na vesnicích zvykem - na jedné, dvou rodinách, které lidové tradice či muziku udržují, samozřejmě společně s několika dalšími lidmi. V případě Višně jde hlavně o rodinu Hájkovu, kdy primášem muziky je František Hájek, Zdeňka je jeho sestra, plus další dvě sestry jsou rovněž součástí muziky a zároveň krásně zpívají. No, a jaké překvapení, kolem muziky a zpěvu se točí už jejich děti... Samozřejmě, kdo zná život na vesnicích, si dovede představit, co dobrého i nedobrého přináší věci, které jsou postaveny na jedné, dvou rodinách...  

Višna nevystupuje příliš často, dalo by se říci, že ji je možné vidět především doma ve Lhotě, což není nic malého, protože, jak už jsem několikrát psal, vesnické muziky, které se podílí na spolkovém životěm ve vesnicích a často jako jediné či jedny z mála udržují ve vesnicích muziku a lidovou písničku, jsou v mých očích důležitější, než profíci typu Ondráše nebo Brolnu. 

Dodnes mám například v paměti leotšní setkání na památkovém domku, kde Višňa pravidelně hraje. Šli jsme s dcerami k domku, slyšeli Višňu vyhrávat, vešli do stodoly, upravené do starodávného stylu, kde hrála, a nedokázali jsme dlouhý čas odejít. Byla to krása, venku nádherné počasí, ve stodole stín, doplněný paprsky sluníčka z venku, vůně zabijačky ze dvora, vínko, písničky... Vůbec jsem se nedivil cyklistům, kteří jeli kolem, zastavovali se a byli na tom stejně jako my - nechtělo se jim nikde dál. Takové zážitky si člověk nikde nekoupí, po cyklostezkách můžete dnes jezdit tisíce kilometrů, ale stejně se vsadím, že těm cyklistům v paměti a v srdci zůstane nejvíce těch několik málo metrů, kdy mohli být u onoho domku ve Lhotě.

Velmi fandím každému, kdo takto tvoří vesnický svět a dělá ho radostnější, žít jinde, jistě bych přibližoval jiné vesnice nebo i městečka, ale protože mám nejbližší vztah ke Lhotě a Hluku, ukazuji zřejmě nejčastěji tato místa Slovácka - a pokud někdy napíši knížku, bude i v ní nejvíce místa věnovaná jim.  

Už jsem toho pro tuto chvíli napsal sem na web dost, snad jsem aspoň trošku trefně popsal to, co nosím už více dnů v hlavě. Šak, pokud třeba něco vidíte jinak, napište si to třeba na své stránky :) Možná ještě něco v textu doplním a upravím, uvidím...

RB 

Ps. Bohužel jsem neměl na kartě moc místa, protože jsem nahrál z Vánočního koledování 2015 jen několik málo ukázek, které jsem dal do jednoho videa. Budu rád, když se podíváte, myslím, že z tohoto obrazu i zvuku je atmosféra patrná... Když jsem přišel domů, přemýšlel jsem nad tím, co jsem vlastně nahrál z Vánočního koledování v roce 2014 a s překvapením jsem zjistil, že jsem loni natočil 17 (!) videoukázek a přidal také několik pěkných fotek - TADY se můžete podívat, je to pořádné množství, úplně jsem hleděl :)

 

TADY  ještě přidávám web, kde je několik fotek z koledování 2015...  

 

Jé, a nerad bych zapoměl ještě na jednu věc!!!! CM Višňa vydala CD, kde je audiozáznam jejího pořadu Vánočního koledování 2014! Sám mám teď toto CD v počítači a s chutí ho poslouchám! Doporučuju! Stačí napsat Frantovi Hájkovi, primášovi, on vám CD za nějakou tu korunu rád prodá... 

 

 

 

Tady je sestřih z konce Vánočního koledování v kostele 25/12 ... Za zmínku stojí i mužský sbor z Ostrožské Lhoty, další důležitá součást vesnického života, měli moc dobrý výběr písniček, zachytil jsem dvě - moc rád je poslouchám... Držím chlapům palce také v roce 2016! A na videu kromě Višně uslyšíte krásný zpěv Lucky Bachanové, což je dcera cimbalisty... Zpívá s Kristýnou Hyrákovou, která asi jako jedna z mála k rodině Hájků nepatří... No jo, ale má v muzice bráchu, to jen ten mladík s flétnou :) Kuba Hyrák! 

 

 

A tady jsme už ve druhém svátku vánočním, kdy primáš Višně František Hájek s dalšíma klukama obcházejí dědinu a koledují... Krásná tradice, která se ve Lhotě udržuje, stojí doslova na několika jedincích, díky jim za to... Velké díky jim i těm, kteří je uvítají a pohostí po dědině... Byla by škoda, kdyby tento zpěv a muzika z lhotských ulic vymizely...  

 

 

A tady jsme stále o druhém svátku vánočním, místní muzikanti nejdříve hrají v kostele na ranní mši svaté a potom ještě vyhrávají před kostelem... V kostele jsem je nenatočil, teď mě to moc mrzí, ale vždycky se obávám, abych lidi v kostele nerušil v jejich rozjímání, navíc jsem byl s dcerou Aničkou a také jsem se chtěl soustředit hlavně na mši... Slyšet ale křídlovku a další nástroje v kostele je nádhera! Stejně jako slyšet další místní muzikanty a zpěváky při mších... A když pak jde člověk z kostela a k tomu vyhrává dechovka, je to prostě hned jiný pocit.

Chvála, chvála, chvála všem vesnickým muzikantům, kteří hrají v takových chvílích, stejně jako například při pohřbech či jindy. Moc rád například vzpomínám, jak tito muzikanti pod značkou Fašankbandu letos hráli na výročí Háječku, jejich písnička a celé vystoupení byly výborným doplněním celého programu! Nebýt tam dechovka? Nebo neexistovat na vesnici místní dechovka? Lituji každou takovou dědinu, byť často lidem v dědině ona ztráta dojde až časem, nebo v ještě horším případě, mladí takovou ztrátu vůbec nevnímají a neví, o co přicházejí. 

Představte si, že například ve Lhotě má dechovka tradici 160 let!  A soudím, že i dřív nějaká ta muzika ve Lhotě zněla. Teď zůstalo posledních patnáct muzikantů - plus posily z okolí, díky také jim! A kdoví, kolik jich zůstane za pět, deset let? Jak mi řekli, nadále se označují za Rozmarýnku, kdysi slavnou lhotskou dechovku, která sjela mnohé kraje a rozdala mnoho radosti. V roce 2016 je šance, že by muzikanti mohli vystoupit na srazu Lhot a Lehot, který bude právě v Ostrožské Lhotě - moc se těším!     

Na tomto sestřiženém videu střídám povídání a muziku, takže dva vstupy s povídáním a dvě ukázky hraní. Kliněte! :) 

 

 

 

Moc rád vzpomínám i na tento večer, kdy zahrál parádně Fašankband na narozeninách Háječku...

 

 

... a ještě pár slov ke Lhotě obecně 

Nevím, jestli se někdo ze čtenářů dostane až sem pod předcházející článek a videa, ale snad jo, rád bych ještě něco ke Lhotě napsal... Ale až později, teď už nemám čas :) Bude to psaní o srazu Lhot a Lehot, bunkru, mlýnu a asi velestručně zmíním i slovíčko šikana. Děsím  se ho, nejraději bych ho nepsal, ale nemůžu jinak, pokud chci život ve Lhotě zachycovat ve všem podobách, nejen té hudební - aby mi někdo nevyčítal, že si všímám výběrově jen toho dobrého :)