RB

Předpokládám, že nebudete s mým následujícím příspěvkem většinou souhlasit a budete přesvědčeni, že můj názor je nesprávný. Ať to tak je, ať si to myslíte, já mám názor odlišný a jsem o něm stále více přesvědčený.

Čeho se týká? No, přece toho, jak všude kolem sebe čtu, pozoruji a poslouchám neustálé chválení a přechvalování jednoho člověka druhým, jedné skupinky k druhé. Jé, to bylo tak výborné, krásné, nádherné, vy a vy jste to tak pěkně udělali! A poděkujme tomu, tomu, tomu, tomu, tomu a tomu. A ještě tomu! A ještě jednou - jé, musíme vás tak a tak moc pochválit!

Teď mi jistě namítnete, co že je na tom špatného, proč proti tomu něco mám, proč bychom se tady na Slovácku nemohli chválit a chválit a pochvalovat. Tedy, řeknu vám, že to má jen tři "maličké" vady: poměrně často je tato chvála neupřimná, nezasloužená a přehnaná. A co je nejhorší - vede k tomu, že ten, kdo je pouze chválený, pokračuje dál ve svém "díle zkázy", aniž by chudák tušil, cože to páchá za špatnosti. 

Přiznám se vám, že jsem kdysi také na tuto vlnu chvály naskočil, docela dlouho na ní jel a postupně zjistil, že mám problém s ní seskočit. To neznamená, že by člověk neměl chválit někoho druhého! Vůbec né! Měl by to ale dělat jen tehdy, kdy je k tomu skutečně důvod, měl by to také dělat v míře přiměřené a především, měl by mít i schopnost říci kritická slova.

Důsledkem je totiž mimo jiné to, že absolutně neumíme přijímat kritiku nebo sebemenší výtku či třeba i dobře míněnou připomínku, ze všeho se hned hroutíme, propukáme v pláč nebo naopak zahájíme hysterický protiútok, který vycholí likvidací našeho "oponenta" na všech frontách a to až do chvíle, kdy vydechne naposledy. I pak ale nedáme pokoj jeho dětem a dál se mstíme v naprosto mylném přesvědčení, že jsme přece v právu. My mu ukážeme, kdo je tady pánem! Že bychom se zamysleli nad kritikou? Nikdy!!!!!!!

Soudím, že tuto "chválící nástrahu" dokonale nastražili v minulosti ti, kteří měli nejvíc obavu z toho, že by je mohla - proboha ne! - ošplouchnout i nějaká ta vlnka kritiky. A to přece není možné dopustit! To si nikdo nemůže dovolit! A jestli si to někdo dovolí - tak s ním zameteme na lopatičku a vyhodíme ho tam, kam patří. Jako novinář to znám za léta dokonale. Stačilo a stačí napsat k někomu byť jen jednu větu kritiky, nebo (proboha!), jen položit trošilinku kritičtější otázku, a už je tady kulomet slov od toho, kdo byl osloven. Co si to dovolujete! To je hrozné! Proč nepíšete něco pozitivního?! Dobrého?! Krásného?! Všude je jenom samá kritika a negace! Hrůza! Styďte se!  Jak můžete takovou práci dělat?!

Kulomet pálí jednu salvu za druhou, a pokud máte slabší nervy, ať jste novinář nebo "obyčejný" občan, ustoupíte. A nejen, že ustoupíte. Vy dokonce začnete mít špatné svědomí. Nechoval jsem se na tom a na tom úřadě opravdu špatně? A měl jsem k tomu a k tomu úředníčkovi nebo politikovi či jiné podobné osobě, opravdu takto mluvit, neměl jsem být milejší, hodnější, smířlivější? Měl jsem vůbec právo se něco zeptat, chtít něco vědět, nebo povědět svůj názor? Jo jo, toto je ten geniální tah, kterým se necháme zmenšit na velikost jednoho trpaslíka a pytlíček roztřesených nervů a výčitek. A ten, kdo si kritiku nebo minimálně ostřejší dotaz zaslouží, je spokojený, usměvavý a zase o něco sebevědomější, protože mu po dalším zašlápnutí "bídného otravného červa" narostly ještě víc svaly i velikost.   

To už vůbec nechci vzpomínat takové "banality" jako je například to, že zástupci samosprávy a státní správy nespravují svůj majetek, a proto by měli být schopni poskytnout informace o každé vynaložené koruně z rozpočtu, stejně jako o veřejných zakázkách a všech dalších činnostech, týkající se jejich práce a rozhodování. Důsledkem dnešní bídné kondice státu je mimo jiné to, že mnoho informací je tutláno, lidé nemají zájem o činnost státní správy i samosprávy a tlak na na úředníky a regionální politiky je minimální - včetně onoho strachu požadovat po nich informace nebo něco kritizovat.  

Z občanů, kteří by měli být sebevědomí (ale pochopitelně i slušní), tak vyrostlo stádo trpaslíků, které má strach říci na pravých místech pravé věty. Ono tedy to stádo kritikou nešetří, ovšem "statečně" metá kritické připomínky někde v hospodě, za zády, nebo ještě lépe, v nějakých těch anonymních internetových diskusích. Tento velestrach a neschopnost říci svůj názor autoritám nebo pseudoautoritám přímo do očí, se pak přenáší i na běžný život. Výsledek? Kdokoliv na vesnici a maloměstě je nekritizovatelný, počínače pomalu uklizečkou ve škole (nic proti nim!) a konče pány starosty a dalšími lidimi, kteří mají různě různou moc.

Co se v takovém prostředí děje? Dochází k nepříjemnému hnití v maličkém rybníčku, kde kapři spokojeně dál a dál nabírají na váze, vodník radostně bafá dýmku, šťastný z toho, jak má v tom rybníčku klid a širo široko daleko není nikdo, kdo by měl odvahu stát se štikou, začít kapry prohánět a přidělávat starosti "vodníkovi", kterému zatuchlý stav vyhovuje.

Proto, prosím, nenechte se zastrašovat slovy o tom, jak jste zlí a darební, když po někom něco chcete, zajímá vás něco, nebo chcete říci, že se vám něco nelíbí. Ve skutečnosti je totiž mnohem více oněch pochvalných zpráv a článků, a to právě až moc a moc. "Kapříci" totiž mají k dispozici spousta způsobů, jak se chválit, nebo, jak mít lidi na to, aby je chválili. Ať už jsou to kapříci na kraji, ve městech a často i na vesnicích. Nemluvě o různých úřadech a mnoha a mnoha dalších místech. Všude tam byste mohli pochvalnými slovy tapetovat zdi, kanceláře i chodby, mohli byste tapetovat den, týden i rok a stále by vám dodávali další a další chválící slova.

Objevme proto, prosím, v sobě schopnost říkat si nepříjemné pravdy, jen tak se můžeme jako společenství lidí v této zemi nebo v místě, kde žijeme, posunovat dál k větší kvalitě i upřímnosti - samozřejmě, říkejme to slušně, s citem, s trpělivostí. Vím, že je to strašně obtížné a bude to stále obtížnější, protože kdokoliv řekne svůj názor, kdokoliv bude požadovat naplnění svých práv, nebo bude pokládat nepříjemné otázky, ten bude vždycky nepříjemnou "muchou", která se bude muset vyhýbat "lepačce" toho silnějšího a šikovnějšího, který bude chtít "muchu" v lepším případě zahnat, v horším případě rovnou zaplácnout.

I tak to má ale cenu - třeba "jen" proto, že když se večer podíváte do zrcadla, neuvidíte v něm připosraného trpaslíka.     

RB