Přehled fotografií

Na tento text a fotky jsem úplně zapomněl, hody v Blatnici a Boršicích u Blatnice byly teprve nedávno, ale mně se zdá, že od té doby utekl rok. Takže podívejte se prosím případně na tento zapomenutý text a fotky, mám v hlavě tolik jiných věcí, že text nechám bez úpravy. Pokud se vám v něm něco nezdá, dejte mi vědět, do Časopisu Ostrožska a Horňácka, kde text a relativně nejlepší fotky vyjdou, můžu vše ještě upravit.

RB 

Napsáno kdysi v minulosti: 

Toto jsou fotečky z hodů v Blatnici pod Sv. Antonínkem a Boršic u Blatnice, zkuste se podívat, i když mají několik nedostatků - po vložení na internet mi nějak zesvětlily, navíc se jako ostatní fotky ve fotogalerii při bližším pohledu rozpadávají a ke všemu se nejde vracet z fotogalerie na hlavní stránku webu. Bohužel ani jednu chybu neumím sám odstranit a musím být trpělivý, až správce těchto stránek bude mít na mě jednou snad čas.

Jako obvykle ale u svých fotek dodávám - mají nějaký užitek kromě možného smyslu pro ty, kteří jsou na fotkách zachyceni? To je ta moje obvyklá skepse u fotek, sázím především na text, který by měl vám nepřítomným takové hody (či cokoliv jiného o čem píši) přiblížit co nejvěrněji. Texty tedy najdete v lednovém čísle Časopisu Ostrožska a Horňácka, nyní pro vás, čtenáře stránek, několik poznámek.

Nejvíc jsem po hodech přemýšlel nad situací, kterou jsem zažil v Blatnici. V sobotu podle tradice (ne dlouhé, protože hody tady byly obnoveny někdy v devadesátých letech) chodí stárky a stárci v krojích po dědině a zvou na hody, doprovází je hodová chasa, která jde v civilu. V Blatnici se rozdělili na dvě skupiny, jedni šli s harmonikou, druzí si počkali na horňácké muzikanty, bratry Kubíkovi - a počkal jsem si i já. Kubíci nepřijeli v dobré náladě, moc se jim nechtělo, nebylo domluveno placení, byla velká zima. Někteří byste nad nimi v takové chvíli mávli rukou, ale já mám pro ně velkou slabost, přečkal jsem počáteční hádky a šel s nimi Blatnicí - fotky z této cesty si můžete prohlédnout v druhé sérii fotek. A když jsem s nimi šel, letělo mi hlavou několik myšlenek.

Ten rozdíl! Kubíci hráli jak Pánu Bohu, jednu písničku za druhou, s ohromnou chutí tahali za šmytec, se stejnou chutí koštovali slivovicu, triumfovali se, kdo rychleji vytáhne další písničku. Ruky jim přitom mrzly, větr bral písniky od huby, nebyli nijak moc oblečení, vlezlé počasí museli mít všude. Ale hráli! A jak! Blatničané samozřejmě vůbec netušili, jaká muzika jim to před barákama zastavuje, většinou vylezli, dali hodařům nějakou korunu a rychle dovnitř. Za prací! Už jsem si zvykl, ať jsem tady kdykoliv, Blatničané pořád spěchají a pořád něco dělají. Brzy ale nastal konflikt.

Blatničtí mládenci chtěli po Kubících, aby přestali hrát horňácké písničky, ale zkusili něco blatnického, ostrožského, dolňáckého. Mysleli to dobře, chtěli sami zpívat a také chtěli připomenourt některé písničky, které se v Blatnici už zapomínají. Klukom Kubíkovým se do toho moc nechtělo, když něco "dolňáckého" zkusili, bylo vidět, jak jim takové písničky nesedí, jak potřebují ty své "rozervané" horňácké, při kterých jde hrát jako o život. Škoda, že jsem to nenatočil na video!!!

Navíc se ukázal druhý obrovský rozdíl mezi "dolňákama" a horňáckýma muzikantama. Blatničtí "dolňáci" se snažili, zpívali, dokonce je napadla i nějaká písnička, ale proti Kubíkovém muzice to byla chuť stokrát proluhovaného čaje. "Zpívajte pořádně!" volali mnohokrát Kubíci marně.

A  byl tady ještě další rozdíl. Na Horňácku je ještě poměrně zvykem, že když muzikanti kráčí vesnicí, u pár baráků se zastaví, domácí vytáhnou slivovicu a uzené a chvilku se stojí. To ovšem v Blatnici (ale také na mnoha jiných místech) už skoro neexistuje, až na vzácné výjimky. Chvála jednomu baráku, kde muzikanty pozvali dovnitř! Chození před dědinu je sprint, jak jsem napsal, lidi nemají čas, zapsal jsem si i slova, které na hodaře zakřičeli z jednoho baráku. "Jestli chcete motyku a lopaty, máme jich dost!," byla ta věta.  To byla tedy Blatnice. Samozřejmě, mluvil jsem i se samotnými hodaři, bavili jsme se o Blatnici a místních lidech, kteří jsou mezi sebou dost "rozkastováni", ale o tom více v časopisu.

A Boršice?

Tak toto jsem už nedopsal a teď se na to nedokážu soustředit, čeká mě  psaní a procházení mnoha jiných fotek a věcí. Takže prosím až v časopisu... Už bych měl stejně toho psaní a focení nechat... Znavuje mě to a tím pádem také přestává bavit - tak to je :(

Samozřejmě jsem o hodech v Blatnici i Boršicích mluvil s děckama, která hody pořádala, střípky z jejich povídání dám do časopisu...

O hodech v Blatnici najdete informaci také TADY, z Blatnice i Boršic mám hodně dalších fotek, ale asi zůstanou navěky v mém archívu nebo časem v koši:) Ostatně, jako z mnoha jiných akcí, žádná škoda...

A ještě připomínám, že v Boršicích jsem točil i krátké video, dechovku v hospodě, je TADY. Muzikanti od pana Koníčka, byli jste výborní!