Ještě dopoledne před schůzkou, když jsem si chtěl ověřit platnost našeho setkání a několikrát jsem mladému útočníkovi volal, tak mně nebral telefon. Asi za hodinu přišla textová zpráva, ve které psal, že nemůže mluvit, ale schůzka prý platí. Z tajemného ranního setkání se vyklubala schůzka s manažérem fotbalové agentury Ondřeje Chovance, která nadějného hráče zastupuje. O čem se mluvilo nechtěl útočník Slovácka prozradit. „Svým způsobem je to tajné," usmíval se.

Setkání s Václavem Ondřejkou jsme měli těsně před koncem roku v Uherském Hradišti, kde v současné době bydlí. Ochotně při focení zapózovali s přítelkyní Radmilou a osmnáctiměsíčním synem Sebastianem v centru města. Jeho přítelkyně se asi do hodinového rozhovoru příliš nezapojovala a na otázku jaký je život s profesionálním fotbalistou, odpověděla jedním slovem - těžký.    

Z Březové až do první ligy

Útočník Václav Ondřejka o svém nejlepším roku v dresu Slovácka

Mladý, dravý, sebevědomý a v minulém roce mimořádně úspěšný. To je odchovanec fotbalového Slovácka Václav Ondřejka. Pochází z Březové - vesničky, která má něco málo přes tisícovku obyvatel a leží na česko- slovenském pomezí. Ještě před rokem hostoval v třetiligové Kroměříži a málokdo o něm věděl. Neměl ani svého manažéra, ale po vydařeném utkání proti Slavii Praha se všechno začalo měnit.

"Je to pravda do té doby jsem neměl nikoho, kdo by mě zastupoval. Před nějakým časem se mnou spolupracoval pan Julius Bielik, ale hrál jsem jenom třetí ligu, a tak ta spolupráce nějak zanikla," přiznává Ondřejka. Po pohárovém zápase proti Slavii si najednou z nabídek mohl vybírat. Dneska je jednou z vycházejících hvězdiček fotbalové akademie Slovácka.

Když řekneme, že  uplynulý rok  byl zatím nejlepší ve vaší kariéře, tak s tím asi budete souhlasit?

Jednoznačně. Byl to zatím můj největší skok za dobu co hraji fotbal. Vděčím za to trenéru Mazurovi, který si mě vytáhl zhruba před rokem do kádru áčka. Vůbec jsem to nečekal, ale musím přiznat, že jsem měl i kus štěstí.

V čem konkrétně?
Já bych viděl ten můj zlom když jsem hrál za béčko v Mutěnicích.  Zápas jsme sice prohráli, ale mně se celkem dařilo. Na utkání byl i trenér Mazura a asi jsem ho zaujal. Byl jsem prostě ve správný čas na správném místě. Věděl jsem, že ta šance zahrát si ligu ještě přijde, ale nečekal jsem to tak brzy.

Vy už jste si ale jednou první ligu zahrál v květnu 2007. V sezóně, kdy Slovácko sestupovalo...

To byla jenom taková epizoda. Nastoupil jsem na pár minut ve dvou zápasech. Nejprve v Plzni a potom v Jablonci. Obě utkání jsme ale prohráli.

Potom jste vypadl z kádru a odešel jste na hostování do třetiligové Kroměříže...

Hrával jsem za béčko. Ne, že bych tam nebyl spokojený, ale chtěl jsem něco změnit. Byl jsem za panem Pojezným, který mně nabídl hostování právě v Kroměříži. Před rokem jsem tam nastoupil přípravu, ale myslím si, že už jsem ji ani nedokončil.

Na cestě do loňského finále  poháru jste také vaší zásluhou přešli přes mistra ligy pražskou Slavii.  Bylo to pro vás zlomové utkání dosavadní kariéry?

Zápas mně sice mimořádně vyšel, ale tak bych to neviděl. Zase jsem měl štěstí. Zranil se Aleš Chmelíček a já jsem dostal v útoku přednost před  Radimem Holubem. Já si pořád myslím, že nejdůležitější bylo, když si mě trenér Mazura vytáhl zhruba před rokem z béčka a já jsem začal trénovat s prvním mužstvem. 

Na podzim jste až na první zápas proti Plzni nastoupil ve všech zápasech. Čekal jste to?

Už v přípravě jsem odehrál většinu utkání a věděl jsem, že na podzim přijdou zranění, karty a nikdo z kádru neodehraje všechny zápasy. Tušil jsem, že nenaskočím hned do prvního kola, ale čekal jsem na svoji šanci, která zaplaťpánbůh přišla.

„Dnes už bych nedělal takové kraviny jako tenkrát."

Druhým vašim vrcholem bylo asi domácí televizní utkání proti střížkovským Bohemians. Diváci u obrazovek vás dokonce zvolili mužem zápasu...

Máte pravdu. Měl jsem dostat od televize kazetu ze zápasu. Jenže tam měli nějaké technické problémy a ten záznam nemám do dneška. Asi se na to už zapomnělo.

Po podzimu je Slovácko na 14. místě tabulky a dokonce se mluvilo o odvolání trenéra Mazury. Jak jste to vnímal?

To je strašně těžké na to odpovědět. Já jsem vždycky hrával v útoku, ale na podzim jsem odehrál dobré zápasy také v záloze a začalo se mně tam líbit. Kdybych si mohl vybrat, tak se ale lepší cítím v útoku.

Jste odchovancem fotbalové akademii Slovácka?

Začínal jsem s fotbalem u nás doma na Březové a už jako žák jsem hrával za dorost. Byli tam kluci o čtyři, pět roků starší, už tehdy jsem si zvykal na tvrdší fotbal. Hrával jsem za výběr okresu a na jednom zápase se byl podívat i trenér Beran a říkal jestli to nechci zkusit ve Slovácku. Tuším, že to bylo, když jsem chodil do sedmé třídy. Já jsem byl tehdy strašně rád, pan Beran byl i můj první trenér ve Slovácku. Prošel jsem vlastně všechny věkové kategorie v akademii a z trenérů ještě rád vzpomínám na pana Dekaře. Je sice hodně přísný, ale spravedlivý. Vím, že to se mnou myslel dobře.

Hrál jste fotbal za dorostence Slovácka a na školu chodil do Uherského Hradiště. Je to tak?

Učil jsem se na kuchaře. Školu jsem přerušil a výuční list jsem dodělával s ročním zpožděním. Musím ale říct, že moc nevařím. Nebaví mě to a nechtěl bych se tím ani živit.

Dovedete si představit, že byste chodil každý den do práce?

Ale já dobře vím, co to je živit se rukama (říká důrazně). Když jsem hrával za béčko a chtěl si přivydělat, tak jsem chodil s otcem na brigády. Kopali jsme krumpáčem základy.

Vzpomněl jste vašeho otce, byl to on, kdo vás přivedl k fotbalu?

Nejvíc v kariéře mně pomohli oba rodiče. Taťka mě odmalička vodil u nás v Březové na hřiště. My jsme taková fotbalová rodina a on měl k fotbalu vždycky blízko. Mamka se mnou zase jezdila na všechny zápasy dorostu a archivuje všechny moje články.

Před dvěma roky jste vypadl z kádru, prý díky špatné životosprávě. Je to pravda?

Je to tak. Tehdy mě to zabrzdilo v kariéře. Teď už bych rozhodně nedělal takové kraviny jako tenkrát.

O co vlastně šlo?

Chytil jsem se špatné party. Po tréninku se šlo na pivečko a zvykl jsem si na špatný život. Já si myslím, že si tím projde osmdesát procent všech fotbalistů. Teď záleží na tom, kdo si to uvědomí a kdo ne.

Mluvilo se a musím říct, že se také pořád o vás mluví, ve spojitosti s  hracími automaty...

Tak to bych chtěl také vysvětlit. Dřív jsem hrával, to se vědělo, a nebudu to tajit. Dostal jsem ultimátům a musel jsem se na to vykašlat, což se mně podařilo. V poslední době mě ale nikdo neviděl a také nemohl vidět hrát. Ono asi stačí, když projdu kolem herny a lidi už mluví o tom, že znovu hraji. Bohužel už tu nálepku asi neodpářu. Věřím, že teď jsem na dobré cestě. Kdybych byl tam kde dřív, tak bych určitě nehrál v áčku. Někdy mně připadá, že to soukromí už nemám takové, jako když jsem hrával béčko.

Poznávají vás lidi na ulici? Chtějí s vámi fanoušci mluvit o fotbale?

Poznávají, někdy se stane, že prohodíme pár slov. Některé fanoušky už znám osobně. Já si na nic nehraji a s každým se rád zastavím. Když jedu domů do Březové, tak většinou zajdu s malým  na fotbal a někteří chtějí hned poručit štamprli. Většinou je to v neděli a v plné sezóně, další den máme trénink, tak to vůbec nepřichází v úvahu.

Máte osmnáctiměsíčního syna. Změnilo se jeho narozením něco na vašem vztahu k fotbalu a k životu?

Určitě. Fotbal je jediný můj zdroj příjmů a já se musím nějakým způsobem postarat o rodinu. O to víc si toho teď vážím, že vlastně můžu dělat a dělám to, co mě baví.

Text: Stanislav Dufka
Foto: Stanislav Dufka a Dušan Dufka

Vizitka:

Václav Ondřejka: 30.04.1988
Pozice: Útočník, ofenzivní záložník
Zápasy v lize: 17
Branky: 2
Svobodný, přítelkyně Radmila, syn Sebastian

Reprezentace České republiky:

Kategorie      starty          góly
U 16  6        1 
U17  16       1
U18  8         1

Václav Ondřejka očima trenéra Josefa Mazury:

Já musím říct, že za minulý rok Venca udělal obrovský skok. On ten talent u něho byl vždycky, to říkal každý trenér, který tady působil přede mnou. Potom šla jeho reputace dolů, nějakým způsobem si to pokazil. U něho bude trošičku složitější, aby si výkonnost, kterou měl, dokázal udržet. Jakmile přijde na jeho post konkurence, tak musí být schopný se s tím porvat. Musí jít dál a dávat mužstvu to, co bychom potřebovali. Poctivým tréninkem si svoje místečko určitě najde.